Otázka: Stres, napětí a duševní nápor se staly běžnými jevy, které na sobě zažil každý. Naše epocha je dokonce „epochou stresu“ nazývána. Moderní epocha zavádí člověka do chronického každodenního stresu, který se mění z epizodického stavu na dlouhodobý.

Je však známo, že je dlouhodobý stres příčinou všech nejrozšířenějších onemocnění: infarktů, diabetu, mrtvice, deprese atd. Čím je vysvětlován tak hrozný tlak, pod kterým dnes žijeme?
Odpověď: Člověk je touha po potěšení, a pokud se těší, je spokojen. To je patrné i u zvířat. Avšak lidská touha po potěšení z generace na generaci stále roste, a proto člověk potřebuje stále více potěšení k tomu, aby naplnil své touhy.

A protože se těšit chtějí všichni, musíme se mezi sebou dělit, z čehož vyplývá, že se v životě nemáme čím těšit. Život se s každou novou generací stává stále intenzivnější.

V naší době je stres stále více zaměřený, jak dokazují četné infarkty a deprese, všeobecný nárůst užívání léků a antidepresiv, včetně domácích mazlíčků.

Jsme všichni pod neustálým stresem, což zvyšuje pravděpodobnost srdečních záchvatů a jiných nemocí. Všechny nemoci se neprojevují jako přímo spojené se stresem, ale ve skutečnosti je to jejich hlavní příčina. V těle není ani jediná nemoc, která by nebyla důsledkem stresu: kožní onemocnění, onemocnění vnitřních orgánů a především choroby srdce a plic.

Stres nás doprovází od okamžiku, kdy matka sundá dítě z rukou, až po celý zbytek života. Dítě je nuceno jít do mateřské školky, kde již je stresováno, protože tam nechce být. Vždyť předtím byly děti vychovávány doma svou matkou a babičkou, pak převzaly povolání svého otce a pokračovaly v jeho profesi. Člověk neopustil hranice svého kruhu.

Dnes je nucen někam jít, běžet, létat, hledat, kde získat povolání a naplnění svého života. Jeho egoismus roste. Získává informace z internetu a od ostatních a nechce být méně úspěšný než druzí. Proto je neustále v napjatém stavu. V důsledku toho se nacházíme pod stálým stresem.

Kromě toho člověk pracuje nepřetržitě. Zdálo by se zvláštní, proč tolik pracovat? Ale elita chce vydělat více peněz a vtahuje nás do soutěžení a do nejrozmanitějších konkurencí. Pracuje muž i žena a chudé děti jsou zanechány od ranních hodin v mateřské školce nebo škole, kde se také ocitají pod stresem. Pokud byste hovořili s dětmi, byli byste ohromeni duševním napětím, kterému musí čelit.

Není možné odtrhnout malé dítě od matky. Dítě podle své přirozenosti musí růst pouze uvnitř rodiny nebo v širším rodinném prostředí, které vnímá jako svou rodinu. Jakmile je z domu vytržen a zařazen do mateřské školky, okamžitě se ocitne ve stresovém stavu, protože se tam necítí v bezpečí.

Dítě chce být stejné jako všichni ostatní – co nejvíce bezstarostné. Není to pýcha, ale nedostatek důvěry, který ho nutí se skrývat mezi ostatními.

Poté, co projde první etapu a stane se jako všichni, tudíž ho přijímá společnost, ego již ho tlačí k tomu, aby se odlišil od ostatních. Neustále dělá propočet mezi jistotou a touhou ovládat, pyšnit se, a dokonce se může v určité míře vystavit nebezpečí.

Ale i hledání nejbezpečnějšího stavu a touha vyniknout nás nutí podstupovat silný stres, a takto probíhá celý náš život. Pokud žijeme ve společnosti, která je zcela řízena egoismem, nemůžeme se schovat před stresem a zbydou nám jen antidepresiva a drogy. To také pozorujeme v dnešní společnosti.

Pokračování následuje…
Z 888. rozhovoru o novém životě, 27. 7. 2017
Originální článek zde.
[# 214649]

Filed under: Krize | Add Comment →