Dokonalá společnost Abrahama, č. 5

Jákob spolu se svými syny vstoupil do Egypta a tam zemřel. Vzhledem k tomu, že z Egypta není oživován primární bod – oživuje se z tohoto bodu celý systém. Začínají jej budovat právě v Egyptě – to znamená z nejednotného, ​​hrozného stavu, tisíckrát horšího než byl Babylon.

V podstatě to je stejný Babylon, jen je ještě extrémněji rozdělený. A namísto Nimroda – Faraón a namísto Abraháma – Mojžíš. Historie se opakuje, avšak již v dalším stádiu. Takto začíná náprava na nové úrovni rostoucího a obrovského egoismu, který se nyní nazývá „Egypt“.

Otázka: A nakonec se namísto rodiny, kmene stávají národem?

Odpověď: Ano. Tato síla se již nazývá národem, ačkoliv je to jedna duše. Vždy se má na mysli jen jedna duše. Na světě není nic kromě jediné duše – jedné touhy, která se v Babylonu projevila jako roztříštěná a rozbitá na dvě základní části:

· první z nich jsou ti, kteří se připojili k Abrahámovi a kteří chtěli shromáždit všechny touhy do jednoho celku;

· druhá část této touhy je rozdělena a rozptýlila se po celém světě. Do jednoho celku se zatím shromáždit nechce.

Část touhy, která odešla s Abrahámem, se postupně spojila na první úrovni, poté – na druhé a na třetí: Abrahám, Izák a Jákob. Pak se k ní přidal ještě větší egoismus: Egypt s Faraónem – tj. s tím, který ovládá lidi. A oni tento egoismus, který je zevnitř trýznil, překonali také. Představ si, že najednou mezi sebou cítíme vzájemnou vzdálenost a nazýváme to „Egypt“. Zdroj ještě větší, více očividné vzájemné vzdálenosti – nazýváme „Faraón“. To vše jsou názvy nových vrstev egoismu.

Když překonali tyto stupně nepřijetí – Egypt a Faraóna – navzdory všem egyptským popravám, které zakoušeli, se tato skupina po odchodu z Egypta stala silným národem. Když do sebe nasáli egoismus a přeměnili jej na vzájemné spojení, byli tito lidé připraveni přijmout metodiku nápravy egoismu, která se nazývá „Tóra“.

Zde se jedná o nový stav spojení – není jako v dobách Abraháma, Izáka, Jákoba, nebo dokonce Mojžíše, nýbrž jde o takovou jednotu, jež se již nazývá „národem“. Ale toho je možné dosáhnout, jen pokud již prostě nepoužíváš slučující sílu přírody, která je k tobě vysílána, ale sám ji čerpáš z přírody a vědomě ji postihuješ.

To je rozdíl mezi všemi předchozími etapami od Babylonu až po horu Sinaj a nápravami od hory Sinaj a dále: od této chvíle již postihují sílu, která je spojuje. Už jenom prostě nesměřují jeden ke druhému, ale shromažďují se spolu. Dospěli na stupeň, kde začíná uvědomělé odhalení sjednocující síly neboli Stvořitele.

Otázka: Cožpak předtím nepostupovali podle principu lásky k bližnímu jako k sobě samému?

Odpověď: Ale oni nepostihovali Stvořitele. Jen jednotlivci, vůdcové – jako byl Abrahám, Izák, Jákob, Mojžíš a Árón – Ho skutečně chápali, jako by s Ním hovořili. Ale ostatní lidé – nikoliv. A proto Mojžíš vyprávěl všem ostatním lidem o tom, co jim vzkázal Stvořitel. V té době však lidé ve společenství jasné pochopení neměli.

Nyní však se společně pozvedli na úroveň, kde každý začíná postihovat Stvořitele. Již v době odchodu z Egypta před sebou viděli „znamení“ a postupně se mezi nimi začal nějakým způsobem objevovat Stvořitel: hovořil ze svatostánku (Archy Úmluvy), šel před nimi a podobně. Lidé Ho začali postupně všeobecně pociťovat, jako by viděli „zázraky“, ale ve skutečnosti to bylo postupné projevování Stvořitele.

Z televizního programu „Babylon včera a dnes“, 27. 8. 2014
Originální článek zde. [# 142788]

Nastavení komentářů | Share Feedback | Ask a question




"Kabala, Věda a Smysl Života" Komentáře RSS Feed

Předchozí příspěvek: