V duchovním procesu existuje „latentní období“, kdy člověk nevidí, že postupuje kupředu a něco dělá. Je to podobné těhotné ženě, na které zpočátku není vidět, že v jejím lůně již zraje nový život.

Jde o to, že duchovní činy souvisí se silou odevzdávání, ale člověk ještě tuto sílu neovládá, a proto duchovní činy nevidí. Nachází-li se blízko něho kabalista, ten pak může silou svého odevzdání vidět, co se s člověkem děje a co je pro něho nachystáno, ačkoli to samotný člověk nevidí.

Někdy v sobě člověk necítí vůbec žádné změny, přestože v jeho nitru probíhá příprava a dochází k velmi důležitým změnám, avšak ty jsou pod prahem jeho citlivosti. Vždyť se ještě nenachází na takové úrovni odevzdání.

Proto člověk nikdy nevidí následující stupeň, může ho znát pouze kabalista, který je blízko něho. Stejně jako vědí rodiče o dítěti, jak se bude vyvíjet během roku nebo dvou, samy děti to však nechápou.

Všechno toto utajení bylo učiněno úmyslně, aby nám byla poskytnuta možnost rozvinout kli odevzdání. Vždyť pokud by byl další stupeň odhalen, znali bychom ho a nemohli bychom pracovat ve prospěch odevzdání.

To, že došlo k rozdělení a skrytí, je spása, jelikož díky tomu můžeme rozvíjet Kelim odevzdání a víry. Nechci vidět a vědět! Dokonce ani hledisko a znalosti, které se otevírají později, možnost vidět celý vesmír od okraje k okraji, nepřijímám ve stejných Kelim. Nechci dostávat odpovědi, ale chtěl bych odevzdávat nad nimi.

Originální článek zde. [#220935]

Filed under: Nezařazené | Add Comment →