Starobylý Babylon sestoupil do propasti historie, stále se však zrcadlí i v naší době. Celý její vývoj je jediný proces, spojený od začátku až do konce a od konce do začátku.

A proto nyní, když vidíme, jak se historie na jiné úrovni opakuje, musíme vyvodit správné závěry ze všeho, co se událo a děje.

Takže v Babylonu, kde vládl král Nimrod, vznikla skupina Abraháma, která se postavila proti vlastnímu „oficiálnímu“ vývojovému programu. Nimrod říkal, že nenávist a odloučení, které mezi lidmi vzplanuly, musí být překonány přirozeným egoistickým způsobem – že by se lidé měli usadit v různých koutech, aby se navzájem méně stýkali. Vyjádřeno moderním jazykem, opustit společný byt a přestěhovat se do samostatných bytů.

Názor Abraháma byl jiný: to se nám učinit nepodaří. Tak jako tak se budeme muset spojit. A právě proto již nyní potřebujeme směřovat k jednotě, a nikoliv k rozdělení.

V důsledku toho se za Nimrodem vydaly tři miliony lidí a za Abrahámem jen pět tisíc lidí. A tato malá skupina zničených lidí, nespokojená se všeobecně přijímanou koncepcí, se začala nazývat „Izrael“ a odebrala se z Babylonu do hlubin historie lidstva. „Navlékala“ na sebe roky, staletí, tisíciletí utrpení a šla svou vlastní cestou až do současnosti.

Otázka: Byla tato skupina „vytlačena“ z Babylonu a vynucena zahájit vlastní cestu?

Odpověď: Neřekl bych, že ji „vytlačili“. Tlak začal později, ale na začátku tomu tak nebylo.

Abrahám byl v té době velkým babylonským knězem a mudrcem. A lidé, kteří se shromáždili kolem něho, si uvědomili, že jim jeho metodika nápravy neboli metodika ​​nového života imponuje svým vnitřním smyslem, jelikož to není jen egoistické „rozdělení“, rozklad, rozptýlení do různých koutů, nýbrž cesta dovnitř. Již se v nich probudil odpovídající příslib, potřeba duše. Také již na to byli připraveni.

Vždyť se lidstvo nevyvíjí jen technicky – mění i formace: na otrokářskou, feudální, kapitalistickou, socialistickou atd. Jinými slovy, mění se forma, mění se význam. Také kvantitativní růst egoismu přechází do nové kvality.

Přívrženci Abraháma tedy pocítili, že se prostě nemohou rozvíjet egoisticky, že musí dosáhnout úplně jiné úrovně, „vyskočit“ na další stupeň. A proto šli za Abrahámem, který imponoval jejich vnitřní potřebě.

Pokračování příště…

Z televizního programu „Babylon včera a dnes“, 27. 8. 2014 [# 142502] Originální článek zde.

Filed under: Nezařazené | Add Comment →