Všechny vědy, s výjimkou vědy kabaly, konají na úkor malé záře, kterou lze přijmout v přijímacích touhách bez nápravy. Tak existuje náš svět – bez záměru pro odevzdání.

Je to jen omezená záře, sotva doutnající jiskra života, která dovoluje touhám existovat jen do té doby, než se dočkají nápravy. V naší době světlo naplňuje téměř všechny touhy, proto se věda nachází v krizi, ve slepé uličce. V přírodních vědách už nejsou žádné průlomy, vše uhasíná. Pouze objasňujeme vztahy mezi různými jevy. To je lidem povoleno proto, že to vede k pochopení, že náš svět je uzavřený, kulatý, globální a integrální.
Proto musíme být propojeni veškerou svoji přirozeností. Pouze v tomto směru se věda rozvíjí a odhaluje nám naše společné vazby. A kromě toho nebude ve vědě žádný vývoj. Rozvíjet se bude jen technika a technologie, nikoliv základní vědy. Vědci už o tom mnoho let mluví.

Plně jsme vyčerpali touhu těšit se, ve které je možné existovat. Nyní jsou možné jen její zvrácené formy. Kdysi, koncem devatenáctého století, počátkem dvacátého století, před Velkou hospodářskou krizí v Americe, jsme využívali takové pobídky jako peníze, moc, síla vláda, pro které stálo jít dopředu, zvyšovat kapitál.
Ale to skončilo. V současné době se vydělávají abstraktní čísla na účtech, peníze ztrácejí svoji hodnotu. Historie se blíží ke svému závěru, to znamená k poznání potřeby nápravy.

Ale hmotný vývoj na úkor toho, že ještě více světla Chohma bude vstupovat do touhy tohoto světa, už nebude.

Z lekce ke článku z knihy „Šamati“, dne 28. 2. 2018 [#222389]

Originální článek zde.

Filed under: Nezařazené | Add Comment →