Otázka: Čím je vyjádřena jednota nádoby společné duše?

Odpověď: Samotná tato nádoba je jednota. Nádoba není 7 miliard částí, ale spojení mezi nimi. Spojení mezi mnou a všemi ostatními – je moje duchovní nádoba.

Jak s tebou vytvářím vztahy, snižuji svůj egoismus a začínám se k tobě chovat odevzdávajícím způsobem, s láskou, odhaluji v našich vztazích Stvořitele a přináším mu potěšení. Vím, že mu poskytuji potěšení tím, že se k tobě dobře chovám. Je řečeno: „Od lásky ke stvořením k lásce ke Stvořiteli.“

A tak jsem si tě musel vybrat a začít tě milovat, i když jsem to vůbec nechtěl. Připadalo mi, že ke mně nemáš žádný vztah. Ale dělám to kvůli cíli, který pozvedávám natolik, že mi dává dostatek síly, abych opravil náš vzájemný vztah.

A když začnu snižovat své ego a chovat se k tobě s láskou, dělám to pro potěšení Stvořitele, a tehdy se uvnitř našich vztahů začne projevovat Stvořitel, vyšší síla. Když se odhaluje na neživé úrovni Nefeš: začínám cítit jakousi Jeho přítomnost, ale zatím pasivní. Záleží na mně, nakolik Ho odhalím.

Poté rozvíjím svůj vztah k tobě, abych poskytl ještě více radosti Stvořiteli, a odhaluji v našich vztazích následující světlo, „rostlinnou“ úroveň – světlo Ruach. Začínám cítit, že já, ty a Stvořitel se měníme, a postupujeme kupředu v našich vztazích. Mají jakousi životní sílu, podporu, vzájemnost, která mě naplňuje duchem života.

Vždyť už mám někoho, s kým mohu na sebe působit, nestojím proti zdi. A tak i nadále pokračuji v rozvíjení našeho vztahu, abych potěšil Stvořitele. Na stupni Ruach se učím jako květina, která žije a umírá, reaguje na světlo slunce, noc, den. Učím se, čím mohu tuto lásku oživit a z čeho slábne, uvadá.

Takto rozvíjím svoji citlivost a pozvedám se na další stupeň – živočišný. To znamená, že už získávám nějakou nezávislost. Již pouze nereaguji na různé podmínky, ale mohu se sám pohybovat, vytvářet nový život.

Začínám stále hlouběji cítit stejnou touhu se těšit, kterou jsem odhalil dříve, ale nyní vidím, jak s ní pracovat, jak ji měnit, vytvářet nové činnosti, postupovat samostatně, jak je to určeno živočišnému stupni. Začínám cítit Stvořitele jako světlo života.

A pak vyrostu na lidský stupeň a obdržím od Stvořitele kontrolu nad sebou samým. Je to jako v našem světě, když dítě vyrůstá a stane se dostatečně vyspělé, aby už nebylo v péči rodičů. A v míře, ve které to dělám, se stávám stejným jako Stvořitel, splývám s Ním. Začínám plnit Jeho roli a díky tomu se stávám úplně nezávislým. Stvořitel už mne neovládá – tuto funkci vykonávám já sám.

Vše závisí pouze na tom, jak pracujeme se svou touhou se těšit. Pouze v ní odhalujeme celou realitu, pronikáme do ní stále hlouběji a rozlišujeme tam stále více detailů. Takto v tomto světě najednou odkrýváš duchovní svět.

Byl tu i předtím, prostě jsi neměl dostatek citlivosti, abys ho viděl. Tvůj lokátor nebyl schopen dostatečného rozlišení, neměl potřebný rozsah, aby zachytil duchovní svět.

Z lekce „Učení Deseti Sefirot“, 09.07.2012 Originální článek zde.

Filed under: Nezařazené | Add Comment →