Lidská společnost si neuvědomuje, jak moc jsme vzájemně propojeni a jakou škodu děláme sobě tím, že se zkoušíme oddělit a vzdálit se od ostatních.

Skutečná realita je jeden systém, jehož všechny prvky jsou zcela propojeny na všech úrovních. Máme příležitost toto vidět uvnitř lidské společnosti.

Skupina je laboratoř, kde studujeme přírodu jako jednotný organismus. To znamená, že se lidé shromažďují a učí se, jak být spolu. Pokud se dovedou sblížit navzdory jejich egoismu a probudit sílu jednoty, lásky, vzájemnosti a sympatie, potom mezi nimi vznikne speciální pouto.

Je žádoucí, aby skupina nebyla smíšená, aby nás nemátl vztah mezi pohlavími. Je lepší, aby v ní byli pouze muži nebo ženy, kteří jsou přibližně stejného věku, postavení a vzdělání, aby pro ně bylo jednoduší si vzájemně porozumět.

Čím budou rozdíly menší, tím snadněji se nám bude pracovat a pokračovat v tomto experimentu na vzájemném přibližování se, který chceme provést sami na sobě.

Když se vzájemně přibližujeme, cítíme společnou touhu po sjednocení mezi námi, společnou sílu, která nás může ovlivnit. Zjistíme, že kromě osobní a egoistické touhy, se kterou každý z počátku přišel, se rodí další společná touha, jež se nazývá „skupina.“

Předtím jsme byli prostým shromážděním lidí. Ale když vytváříme a budujeme něco, co se netýká každého jednotlivě, ale nás všech, stáváme se skupinou. Bez této nové síly, kterou odhalujeme v každém z nás, by nebyla žádná skupina. Není možné odebrat žádného z členů skupiny a přitom zachovat tuto sílu.

To znamená, že jsme všichni na sobě vzájemně závislí a chceme se spojit tak, abychom dosáhli této síly jednoty, která již funguje mimo nás, nad naší úrovní. Tato síla nepatří žádnému z nás – je společná. Tak vytváříme další sílu, která předtím neexistovala.

Skupina, v níž jsme všichni sjednocení, kde každý anuluje svůj egoismus v zájmu druhých, a kde si vzájemně přejeme jen to dobré, vytváří novou společnou sílu, která se nazývá síla skupiny.

Cítíme se spřízněni s touto silou. Již se více necítíme individuálně a egoisticky, jak tomu bylo předtím. Toto vnímání zmizí a my si jej nechceme připomínat, ale snažíme se poznat pouze tuto společnou sílu. Koneckonců tak každý zahrnuje všechny ostatní.

Například, jestliže nás je deset, každý dostane desetkrát více energie, než jsme měli předtím. V deseti se poté síla umocňuje, 10 x 10, tedy 100 krát více.

A to je jen začátek, protože tím, že pracujeme na našem spojení, množíme tuto společnou sílu více a více. Je zajímavé, že tato společná síla není již egoistická, ale altruistická, což je síla vzájemného odevzdání. Každý přeci vyšel ze svého egoismu k druhým, a tak se zrodí nová síla odevzdání, síla lásky a jednoty, která je mimo člověka.

Tato síla existuje v přírodě mimo náš egoismus. Najednou zrodíme nové stvoření – nazývané Adam – Člověk, ale ne tak, jak byl v jeho zvířecí existenci předtím.

Adam je duchovní tělo, síla, ne hmota. Všichni cítíme, že existujeme uvnitř této touhy. S pomocí této nové síly, kterou jsme vytvořili, můžeme prozkoumat novou realitu, to znamená, najít v ní to, co cítíme a jak v ní můžeme žít.

Nacházíme se v úplně jiném světě, protože jsme cítili náš svět v egoistické touze. A když jsme se pozdvihli nad svůj vlastní egoismus a vytvořili jednu společnou velkou altruistickou sílu, vidíme v ní odlišnou realitu, která se nazývá vyšší duchovní svět. Získáme novou společnou mysl, nové smyslové orgány a vlastnosti a cítíme se v nové dimenzi – ne egoistické, jako nyní, ale ve světě lásky a odevzdávání.

[210405] From KabTV’s “A New Life” 7/4/17 Originální článek zde.

Filed under: Společnost budoucnosti | Add Comment →