Je řečeno v Zoharu: “Služte Stvořiteli s posvátnou bázní a veselte se s chvěním“. A dále: „Služite Stvořiteli v radosti, přicházejte k Němu s jásotem“. Tyto výroky jsou protichůdné. Učili jsme se, že sloužit Stvořiteli musíme v bázni, neboť při práci, kterou chce člověk vykonat před svým Stvořitelem, je nezbytný strach a jen pak může být poctěn plnit přikázání Tóry s radostí. A o tom je řečeno: „To, co Stvořitel žádá od svého lidu, je jen bázeň a s její pomocí vše dostane.

A je nutné pochopit, co znamená pojem bázeň, protože vidíme, že strach a radost jsou dva protiklady, a jak může být, že strach se stane příčinou radosti, jak je řečeno: „Za bázeň před svým Stvořitelem budeš odměněn plněním přikázání Tóry s radostí“. Copak si to neprotiřečí?
A ještě je nutné porozumět, proč Stvořitel chce, abychom se Ho báli. Co Mu to dá? Není-li to podobné člověku, který vstoupí do kurníku a řekne slepicím: pokud se mne budete bát, dám vám jídlo a pití, cokoliv, co budete chtít za to, že se mne bojíte. Je možné pak říci, je-li člověku důstojné, aby si ho slepice považovali?

A tím více stvoření ve vztahu ke Stvořiteli. Jaká je hodnota a vážnost vyjádření, že Stvořitel potřebuje, aby se Ho stvoření bála? Tolik, že mudrci říkali, že člověk nemá dělat nic jiného, než v sobě rozvíjet bázeň před Stvořitelem, jak je psáno: „To, co Stvořitel žádá od svého lidu, je bázeň“. A také je psáno: „Stvořitel stvořil stvoření, aby se Ho bála“, – což znamená, že vše, co Stvořitel stvořil, stvořil pouze proto, abychom se Ho báli.

K uchopení výše uvedeného musíme mít na paměti Cíl stvoření, tj. proč Stvořitel stvořil stvoření. Jak je známo, příčinou byla touha Stvořitele potěšit svá stvoření. Aby vystoupil jas dokonalosti Jeho činů, tj. nechť by nebylo pocitu studu, učinil nápravu, která se nazývá „ Zkrácení a skrytí“. A předtím, než se v člověku projeví altruistické nádoby – touhy, nemůže stvoření vidět a cítit přítomnost Stvořitele, zvanou „ poznání Stvořitele“.

Takže, nehledíc na to, že každý den v modlitbě vyslovujeme: „Celá země je plná Jeho slávy“, stejně to necítíme a musíme věřit výše rozumu, že je to tak. A důvodem je to, ač navzdory tomu, že světlo je stálé a zcela neměnné, podle pravidla: „ V duchovním nic nezmizí“, – leč změny jsou ze strany tužeb a tyto – pak omezí šíření světla. A je to proto, že právě v nádobách se odlišuje velikost potěšení tou měrou, jakou reagují na toto potěšení. Jestliže člověk nemá nádoby – touhy vhodné pro přijetí světla, v tom případě jimi světlo nebude pociťováno, podle pravidla: „Není světlo bez touhy k Němu“. Jinými slovy, musíme vědět, že jsme schopni hovořit jen o tom, co cítíme v našich pocitech.
Baal HaSulam uvedl příklad principu zkrácení, že je to podobné člověku, který se přikrývá, aby nebyl viděn. Je vhodné říci, že člověk, který se skryl, aby nebyl viděn, nevidí ani sám sebe. Stejně tak Stvořitel učinil zkrácení a skrytí, aby Ho stvoření nevidělo v čase svého ponoření do vlastního egoismu, který se nazývá přijímání pro přijímání, a v tom spočívá příčina odpojení dávajícího – Stvořitele a toho, kdo přijímá – stvoření, v důsledku odlišnosti jejich vlastností.

A protože „přijímání“ neexistuje v našem kořenu, ve Stvořiteli, pak se člověk, když přijímá, cítí nepříjemně a zažívá při tom pocit studu. Pročež ze strany stvoření byla učiněna náprava zvaná „zkrácení“. Jinak řečeno: především pro stvoření jsou nezbytná zkrácení a skrytí, neboť zejména s pomocí této nápravy mohou napravit podstatu přijímání tím, že k němu přiloží záměr ve prospěch odevzdání. Avšak ze strany Stvořitele nejsou žádné změny a všechny změny probíhají pouze v přípravě našich nádob, jak moc budou způsobilé přijímat pro odevzdávání.
Neboť když nesvítí světlo potěšení v místě odluky, nemá člověk sílu dospět k absolutní víře, dokud nenapraví vlastní egoismus. Jak je psáno: „Existuje zákon, že stvoření nemůže přijmout zlo bezprostředně od Stvořitele, protože by to byl, nedej Bože, nedostatek samotného Stvořitele, kdyby Ho stvoření dosahovalo jako konajícího zlo, což není v souladu s dokonalostí Stvořitele. Proto člověk, který cítí zlo, stejnou měrou popírá přítomnost Stvořitele a Stvořitel se před ním skrývá.

A s tím vidíme nutnost nápravy zvanou „odevzdávání“. Nemůžeme jen přijímat dobro a potěšení, jenž je pro nás připravené, je tu i aspekt oddělující nás od víry ve Stvořitele, a to je nejhorší, co se může stát.

A nyní můžeme pochopit, co znamená bázeň, na kterou jsme se tázali, a proč Stvořitel potřebuje, abychom se Ho báli. A v souladu s tím, co bylo řečeno Baal HaSulamem, bázeň je, když se člověk bojí, že nedokáže přijímat se záměrem odevzdávat, jak by měl, že přijme pro sebe, a to bude příčinou oddělení nejen od dobra a potěšení, které nemůže přijímat, ale bojí se, že upadne do stavu popírání víry ve Stvořitele, a tím se ocitne pod vládou nečistých egoistických sil.

A toto je vysvětlení řečeného: „Stvořitel stvořil stvoření, aby se Ho báli“, a díky tomuto strachu nastane velká náprava:
a) Budou mít víru ve Stvořitele.
b) Budou moci přijmout veškeré dobro a potěšení, které jim Stvořitel touží dát.

Neboť to, že Stvořitel chce, abychom se Ho báli, je nezbytné pro vznik našich nádob – touhy přijímat dobro a potěšení, a následkem čehož se v nás zrodí víra v Něho. Jak řekl Baal Ha Sulam: „Strach – to je záštita, abychom se neoddálili od víry ve Stvořitele“.
A s tím chápeme řečené: „Co Stvořitel žádá od svého lidu? Jen bázeň“. To znamená, že nám chce dát to nejlepší, ale překážkou je rozdíl ve vlastnostech, neboť světlo nemůže vstoupit do egoistického přání. A proto, když má člověk strach a je neustále ve střehu, poněvadž chce, aby bylo jeho záměrem odevzdávání, pak mu Stvořitel může dát dobro a potěšení, nechť je v dokonalosti, bez všeho nepohodlí a nezakouší pocit studu při přijímání.

A tímto je naše otázka vysvětlena: jak může být bázeň příčinou radosti. To proto, že zásluhou strachu (tj. když je člověk vždy ostražitý) používá jen altruistické touhy. Tehdy mu Stvořitel může dát dobro a potěšení. A tehdy bude mít zajisté radost z potěšení, které přijal v zájmu Stvořitele. Takže vidíme, že strach vyvolává radost. A pokud člověk nemá výše zmíněný strach, je oddálen od všeho.

Originální článek zde.

Filed under: Nezařazené | Add Comment →