Otázka: Proč se modlíme jen za účastníky našeho duchovního týmu? Proč se nemodlíme za celé lidstvo? Copak to není projev egoismu?
Odpověď: Ne. Faktem je, že ve skupině se modlíme za naše sjednocení, za naše pozvednutí nad egoismem. Nemůžu se modlit za celé lidstvo, neboť každý musí vynaložit vlastní úsilí k pozvednutí nad svým egem.

Proto vše, co můžeme udělat pro ostatní, je šíření metodiky nápravy. A dále – je svobodná vůle každého. Jinými slovy, jednám ve prospěch celého lidstva tak, aby přišlo ke své nápravě. Ale nemohu se za lidstvo modlit.

Modlitba je duchovním činem a není automatickou prosbou za někoho. Modlitba je pozvednutí zvláštní touhy, která podnítí určité činy ve Vyšším světě, následkem čehož k nám sestupuje reakce, odpověď.

Nemohu tedy žádat za druhého, protože nemá tuto zvláštní touhu a tudíž ani nemá možnost přijmout odpověď. A s tím chápeme, že na pozemské úrovni nám nezbývá nic jiného než šířit a vše ostatní závisí na samotných lidech. Každý z nich má svobodnou vůli a nemůžeme nikoho nutit.
Jak můžu žádat za druhé, aby se u nich něco změnilo? Musí o to požádat sami. Jinak. Proč jim Stvořitel dává stavy, kterými procházejí? Aby v nich vyvolal správnou reakci a ve výsledku je přivedl ke Své podobě.

Otázka: Nevzniká nám tím nebezpečí izolace?
Odpověď: Ne, jsme uzamčeni ve své desítce, abychom z ní učinili seriozní skupinu, aktivní část všeho lidstva. A s šířením jdeme k masám. Naše knihy, lekce, přednášky a překlady hovoří o našem odevzdání sebe sama všem bez jakýchkoliv výhod.

Originální článek zde.

Filed under: Modlitba | Add Comment →