Egoismus je v nás stvořen konkrétně proto, abychom tím, že ho rozvíjíme, měli možnosti dosáhnout svobodné vůle a začali ji užívat navzdory sobě samým. Pak dosáhneme Stvořitele.

Ego má vlastnost neomezeného růstu, což je neuvěřitelná vlastnost, která v přírodě neexistuje.

Jestliže něco chci a ochutnám to, budu toho chtít dvakrát tolik. Jestliže toho zkonzumuji dvakrát tolik, budu chtít čtyřikrát tolik a tak dále. Neustále potřebuji zdvojnásobit své potěšení, jinak ho nemůžu cítit jako potěšení.

To znamená, že uvnitř ega je Stvořitelova síla a ego neustále roste. Toto v ostatních úrovních přírody neexistuje, ale je to v našem egoismu. V člověku, ve čtvrté fázi rozvoje, po neživé, vegetativní a zvířecí úrovni, existuje Stvořitelova jiskra, která je vlastně koncentrována v egu, které neustále exponenciálně roste.

Otázka: Pokud má člověk radost, když se jiní cítí špatně, znamená to, že se jedná o skutečný egoismus?

Odpověď: Ano, když tento pocit je na úkor ostatních, pociťuji velké potěšení. Zároveň můj egoismus opouští můj vnitřní rámec. Například lev, který sní nějaké zvíře, je spokojen a nemá potřebu ničeho dalšího. Člověk, který sní zvíře, hledá, co by dalšího snědl.

To znamená, že se v nás vynořují velmi velké touhy a neustále usilují o obnovu a jsou neukojitelné. Naopak, čím více se snažíte je ukojit, tím hladověji se cítíte. Pokud uspokojíte dvojnásobný egoismus, jste čtyřnásobně hladovější a tak dále a je nemožné cokoli dělat s takovou bezednou propastí.

Otázka: Platí to pro celé lidstvo?

Odpověď: To platí pro všechny rozvinuté lidi. Nerozvinutí lidé jsou jako zvířata, jako dítě, kterému něco dáte a ono je spokojené. Rozvinutý člověk naopak chce celý svět a dokonce ani to pro něj není dost.

Touha dostat všechno na úkor ostatních je zvláštním druhem egoismus. Vidíme to na soutěžení mezi bohatými a slavnými lidmi, jako jsou například umělci, kteří jsou stravováni pocitem vzájemné závisti.

Otázka: Ale to vše stvořil Stvořitel. Jak nás to má přivést blíže k Němu, abychom dosáhli jeho vlastností?

Odpověď: Děje se tak velmi hořkým způsobem, když si člověk začíná uvědomovat, že nedosáhne žádného potěšení, nebude spokojen „až smrt rozdělí mě a můj pytlík zlaťáků“.

Otázka: Myslíte si, že laskavý, dobrosrdečný, jemný a čestný člověk je nevyvinutý člověk?

Odpověď: Ano, není doposud egoisticky dostatečně vyvinutý. Ale dnes se to může stát velmi rychle. Když člověk začne chápat, že je zbytečné honit se za novými pocity, protože ony ho stejně neuspokojí, začíná se poohlížet po náhradě na vyšší úrovni a sahá po moudrosti Kabaly.

[208027] From the Kabbalah Lesson in Russian 2/26/17 Originální článek zde.

Filed under: Egoismus | Add Comment →