Babylon – Druhé kolo, část 1

thumbs_Laitman_115_05Otázka: Slovo „kmen“ má primitivní, divošský nádech, ale zároveň vyjadřuje zvláštní spojení mezi lidmi, kteří jsou v moderním západním světě ztraceni.

Není divu, že knihy Sebastiana Jungera, amerického novináře, spisovatele a filmaře, který cestoval do nejnebezpečnějších oblastí světa, kde to vře, včetně do válkou zmítaného Afghánistánu a Sarajeva, se staly tak populárními.

Po návratu vyprávěl, že nejsilnější pocit, který si odtamtud přinesl, byl smysl pro „kmen“ a vzájemnou podporu. Ze všeho nejvíc na něj zapůsobil mír a sebejistota, které tam cítil i přes válku a střílení.

Nicméně jakmile se vrátil domů do New Yorku, začal trpět strachem a posttraumatickou stresovou poruchou. Pochopil, že zatímco byl v nebezpečné oblasti, pociťoval onen zvláštní pocit jednoty, který ho chránil, a když se vrátil domů, začal mít deprese kvůli ztrátě tohoto pocity a kvůli pocitům vnitřní prázdnoty.

O co jsme my lidé přišli tím, že jsme se odpoutali od „kmenového klanu“?

Odpověď: Lidstvo vzešlo z lůna přírody. My všichni jsme potomky jediného páru, který se pak rozmnožoval dále a dále. Všechny páry, které vzešly z toho prvního, se nikdy neopustily. Pouto mezi generacemi, míněno mezi rodiči, dětmi a vnoučaty bylo zachováváno. Rodiče milují své děti a dokonce svá vnoučata více a to nás spojuje silným poutem.

My si to v moderní době už neuvědomujeme, ale lidé cítili velkou blízkost se svými příbuznými: strýcům, tetám, bratrancům a tak dále. Od přírody jsme stvořeni takovým způsobem, že bychom neustále žili pospolu, kdyby nebylo našeho egoismu, který nás odcizuje a rozděluje.

Když narůstající egoismus vráží klíny mezi nás, rozbíjí to naše přirozená spojení a nahrazuje je obchodními vztahy: „Běžte a vydělávejte jeden na druhém“. Pak namísto toho, abychom byli spojeni skrze srdce, hledáme spojení svých kapes s cílem vydělat více.

Takže se nezajímáme o vřelost našich vztahů, ale pouze o velikost zisku či ztráty v našem vlastním primitivním, bezprostředním a egoistickém prospěchu. Není tedy překvapivé, že děti dnes necítí náklonnost vůči svým rodičům, ale pamatují na ně pouze do té míry, do jaké je mohou využívat. A rodiče, kvůli svému velkému egoismu a vlivu společnosti, rovněž obecně nevěnují dětem moc pozornosti. Posílají je vzdělávat do školy a nejrůznějších kroužků. Když dítě vyroste, je vypuštěno do života a v nejlepším případě s ním rodiče hovoří po telefonu. Ukazuje se, že jsme pozbyli nejen smysl pro rodný kmen, velkou rodinu, ale rovněž smysl pro rodinu obecně, dokonce i tu nejmenší. Člověk přijde z práce domů a nikdo tam není. Seděl samotný v práci ve své kanceláři a teď je sám doma. Se světem komunikuje skrze obrazovky telefonu, televize, počítače a nikoho kolem sebe nepotřebuje.

Nechápeme, jak moc nás toto obklopování se čtyřmi chladnými zdmi jako v „železné kleci“ odděluje od našich rodných kmenových vazeb, rodiny, lidského kontaktu, vřelosti a sounáležitosti.

Začalo to, když pro nás náš egoismus začal být důležitější než přirozené vazby mezi námi. Začalo to před mnoha tisíci lety ve starém Babylonu a rozšířilo se to do světa. Lidé začali ztrácet pocit jednoty a spojení.

Ve starém Babylonu, žili lidé, kteří si vzájemně rozuměli a vnímali se. Ovšem vzestup egoismu začal dělit lidi do rodinných klanů. Tak se objevilo mnoho různých národů. Egoismus začal demonstrovat svou moc rozdělovat. Nejprve rozdělil lidi do rodin a v naší době rozbíjí vazby dokonce uvnitř rodiny a odděluje lidi od sebe.

Nyní jsme v druhém kole Babylonské věže. Ve starém Babyloně lide cítili, že jsou uvězněni uvnitř jednoho města a dnes jsme uvězněni na Zemi. Vrátil se tentýž fenomén, tentokrát ovšem v globálním měřítku.

[198980] From KabTVs Program “A New Life” #794 11/29/16 Originální článek zde.

Discussion | Share Feedback | Ask a question




"Kabala, Věda a Smysl Života" Komentáře RSS Feed

Předchozí příspěvek:

Následující příspěvek: