Monthly Archives: Listopad 2016

Jít vírou nad rozumem

thumbs_laitman_608_01

Tóra, Deuteronomium 12:13 : „Střež se, abys neobětoval své zápalné oběti na jakémkoliv místě, které si vyhlédneš.“

Člověk nemá žádné právo vybírat si, které ze svých vnitřních vlastností změnit. Může jednat pouze takovým způsobem, který mu vyšší síla zvaná Stvořitel ukazuje. Koneckonců z místa, kde se momentálně nachází, nemůže vědět, co má udělat.
(Pokračování textu…)

Integrální vzdělání a gramotnost – toto je pokračování kabaly

laitman_938_03Otázka: Proč neřeknete, že metoda integrálního vzdělání a gramotnosti je naším vyšším stupněm, na němž se celý svět musí stát skupinou? A v tomto případě, samozřejmě, musíme sestoupit z naší duchovní výšky, najít jazyk vhodný pro obecné publikum, přizpůsobit a přepsat kabalistické články, najít společnou základnu s potřebami mas a to tak, že zde bude položen základ pro jednotu s celým světem, zkombinovat jejich touhy s námi a vyjít ven s rozsáhlým šířením integrálního vzdělání a gramotnosti?

(Pokračování textu…)

Obětuj egoismus

Oběť („Kurban“ v hebr. je ze slova „Karov“- přiblížení) znamená přiblížení se kvalitě odevzdání a lásky.

Odtrhávám se od egoismu, vytahuji jej ze sebe a začínám jej rozbíjet. Na jednu stranu je to skutečně oběť, na druhou se však jedná o přiblížení. Do míry, do jaké převracím svůj egoismus v odevzdání a lásku, dosahuji Stvořitele.

Dělám to s radostí, jinak to nebude fungovat, jelikož potřebuji jednat ve své touze (nikoliv fyzicky), kde mohu pracovat proti své touze.

Musím dosáhnout stavu, kdy já sám chci zabít svůj egoismus v jeho současné podobě, začít jej měnit, otočit jej naruby a pracovat pro ty, kteří se nacházejí vně mě, včetně těch, co mě nejvíce nenávidí, nepřátel a nechutných lidí, kde se otřesu při pouhé myšlence na ně.

V kabale je hrdinou ten, kdo umí změnit sám sebe ve vztahu k nim a změnit je uvnitř sebe, protože všichni tihle „blázni“ jsou uvnitř mě. Jsou to mé vnitřní kvality.

Tato vnitřní ošklivost mi kreslí absolutně správnou, ideální kvalitu. Takže potřebuji správně srovnat sám sebe s tím, co je uvnitř mě a porozumět, že všechno, co se nachází mimo mě, mi ukazuje, kdo jsem uvnitř. Tato práce se nazývá oběť.
[196020]

Složitý život kabalisty

Otázka: Jak může být kabalista neustále v duchovních výškách navzdory různým problémům?

Odpověď: Budu s vámi sdílet vlastní zkušenost. Jsem velmi vytížený a snažím se udržovat vytížený po celou dobu. Vstávám brzy, někdy o půlnoci. Od 3 do 6 ráno dávám lekci kabaly a poté jdu se svou ženou na procházku, snídám a hodinu spím.

Když vstanu, procházím materiály na počítači. Pak je od 10 do 11 natáčení videa a tak to pokračuje až do večera s přestávkami a schůzkami mezi tím. Navíc musím psát články, vést můj blog a připravovat prezentace. Také mám vlastní studium Talmud Eser Sefirot od BaalHaSulama a dalších knih, někdy procházím jiné zdroje.

Každopádně sleduji komentáře k nejnovějšímu dění. Rád se čas od času dívám na pořady o přírodě. Můj rozvrh je totálně plný.

Otázka: Cítíte se někdy smutný? Pláčete někdy?

Odpověď: Jakkoliv divně vám to může znít, také jsem lidská bytost. Mám pocity, myšlenky, slabosti, úspěchy atd. Jsem spojený s mnoha lidmi napříč světem a záleží mi na osudu světa, ačkoliv to vnímám jako něco doprovodného, jako prostředek k objevování vyššího světa. Mám stejné pocity jako vy, nemyslete si, že jsem loutka. Nemůžete vidět, co se odehrává uvnitř mě. Zpočátku jsem se také zajímal o svého učitele, než jsem se mu stal blízkým a uvědomil si, co bylo skryto za vnější lhostejností a veselím.

Kabalisté zažívají velmi ostré vzestupy a sestupy, mají velmi silná období, velmi emocionální časy, období odloučení, odtržení od světa i lidí. Odhaluje se před nimi taková prázdnota vesmíru, kterou žádný běžný člověk nepociťuje. To znamená, že jsou zde momenty, kdy kabalista cítí zoufalství a stává se tak deprimovaným, jako kdybyste byli odděleni od života – pro kabalistu je toto milionkrát silnější a hlubší než pro obyčejného člověka. Nicméně má správné nástroje, které mu pomáhají poradit si s těmito stavy, přesto stále je má a cítí je.

Kabalistův egoismus je mnohem větší než u běžného člověka. Je psáno: „Ten, kdo je větší než jeho přítel, jeho touha je ještě větší“, což znamená, že čím je člověk větší, tím větší je jeho egoismus. V podstatě je kabalista velký člověk s velkými nedostatky, ale současně s tomu odpovídajícími velkými výhodami, což znamená, že má vlastně všechno.
[194800]

Co je skutečné studium Tóry?

Dr. Michael Laitman v rozhovoru s Orenem Levi and Tal Mandelbaum ben Moshe

Co znamená skutečně studovat Tóru? Jak se můžeme napojit na sílu ukrytou v této knize, a k jakému vyššímu cíli nás vede?

Všeobecná síla celé reality je nazývána Tóra, Světlo, vyšší síla, síla lásky a dávání. Světlo stvořilo touhu a proto je dáno, že svět byl stvořen Tórou a člověk musí dosáhnout schopnosti použít tuto sílu Tóry, aby dosáhl cíle stvoření. Existuje Tóra, která řídí svět a vše to, co se v něm děje, a existuje Tóra, kterou my musíme ovládnout, ale pokud ji neovládáme správně, existují síly, které pracují na tom, aby tento odklon napravili.

Jako národ Izraele je naší úlohou přisoudit tuto vyšší sílu nám samotným a náležitě ji v nás aktivovat.

Před 3500 lety lidstvo dosáhlo jisté vyspělosti a poprvé se setkalo s Tórou.

Lidé, kteří nám ve svých knihách říkají, jak správně pracovat s Tórou, se nazývají kabalisté. Kabalisté se učí, jak ovládat sami sebe, aby ovlivnili vyšší sílu nazývanou Tóra.

Každý vykládá Tóru, která znamená Světlo, a učení podle svého přání, ale nakonec my všichni musíme dosáhnout stavu, ve kterém národ Izraele, Tóra, a Stvořitel se stanou jedno.

Podstatou Tóry je: „Já jsem stvořil zlý sklon a já jsem stvořil Tóru jako koření pro něj, protože Světlo v ní napravuje.“ Tóra může přetvořit naši egoistickou podstatu v přirozenost milovat druhé, ale jestliže my studujeme Tóru a nedosahujeme lásky k druhým, je to znamení, že nestudujeme Tóru, ale studujeme, abychom byli moudří.

Kabalisté napsali knihy Tóry vhodné pro každou jednotlivou generaci. Za časů Ariho například kabalisté používali vědecký styl.

Lidská touha je rozdělena do 613 egoistických částí a ony všechny musí být Tórou napraveny do podoby lásky. Pokud člověk studuje Tóru pouze proto, aby si mozek naplnil informacemi, stejně jako se plní počítač, nestane se svatým.

V období osvícenství někteří lidé začali opouštět povrchní studium Tóry. Dnes musíme opustit exil Tóry a vrátit se k Tóře pravdy tím, že budeme studovat moudrost kabaly.

Tóra nám vypráví o činech, které jsou opakem lásky proto, aby nám řekla, co bychom neměli dělat. Když člověk chce rozvinout postoj lásky k druhým, odhalí se v něm 613 egoistických tužeb, a pak potřebuje Tóru, která promění veškeré touhy z nenávisti v lásku. Proto se říká, že Tóra je koření.

Na druhé straně vnímání

Moudrost kabaly vysvětluje, že žádná duchovní práce nezahrnuje fyzické akce.
Všechno by se mělo odehrávat pouze v lidské touze. Kabala pracuje s tím, co bylo skutečně stvořeno – s touhou. Jen ta může být ovládána Stvořitelem a člověkem zezdola. Nic jiného neexistuje.

Nám se zdá, že kolem nás je materiální svět, ale tento svět je iluzorní. Existuje pouze v našich vnitřních představách. Jak Baal HaSulam píše v Úvodu do knihy Zohar, existuje speciální plátno na zadní straně našeho mozku, které promítá všechny naše myšlenky a pocity a vykresluje pro nás nějaký předpokládaný druh reality, který vidíme před sebou.

Ve skutečnosti nevidíme nic. Řekněme, že před námi jsou, například, stůl, zeď, svět, hvězdy a galaxie, ale nic z toho neexistuje. Jen se nám takto zdají.

Jedná se o velmi složitý systém smyslů. Úkolem kabalisty je jít za obyčejné pozemské smysly, aby dal člověku správné vidění světa, jeho správné vnímání. Proto tato moudrost nazývaná kabala je vědou o správném vnímání skutečné reality: Co to je a jak se to projevuje.

Stvořitel nepředpokládal, že člověk by dělal cokoliv fyzického, protože tento celý snový svět, který nás obklopuje, je iluzí. V knize Zohar je psáno, že když vstoupíme do vnímání vyššího světa, začneme chápat, že vše předchozí bylo jako sen.

Nicméně dokonce i když získáme duchovní zrak, zůstáváme mezi těmito světy a vnímáme je oba. Ovšem míra toho, co údajně vnímáme skrze své pozemské vlastnosti, nazývaná Oalm Ha Medume, je nepravá, je nám vnucena iluzorním světem.

Skutečný svět, kterým my odhalujeme, je naším pravým světem a mezi těmito světy existuje spojení. Člověk vnímá veškerou iluzi tohoto světa a veškerou pravdu vyššího světa. Vše, co existuje ve světě nazývaném druhý svět – tedy ve světě umístěném na druhé straně našeho vnímání, naší iluze – ovlivňuje podobu tohoto světa, a tak se postupně nastavujeme na odhalování skutečného světa.

Člověku je dáno všechno, aby budoval a dělal něco nikoli fyzicky rukama a nohama, ale aby prováděl akce ve své touze, protože touha je skutečným materiálem stvoření, mimo kterou nic jiného stvořeno nebylo.

Všechna fyzická přikázání, obřady v chrámu a tak dále, se vztahují pouze na vnitřní duchovní naplnění našich tužeb a záměrů. To je vše! Proto je řečeno „Nechci od tebe paláce, vzácná roucha, vznešenost, které vedou pouze k násilí a boji o moc. Potřebuji od Tebe pouze čistotu srdce, práci na tvých vlastních touhách.“

Musíme jasně pochopit, že duchovní kořen a jeho důsledky znamenají v našem světě to, jak tento kořen ovlivňuje naše vnímání a jak nás nutí vidět určité fyzické obrazy, které my údajně objevujeme skrze svých pět smyslů. Je to „údajně“, protože je to vše jako sen a někdy se to zdá být více skutečné než skutečná realita.

Všechno tohle je však projektováno na nás z vyššího zdroje, vyššího kořene, jako velmi prohnaný promítač, ukazuje film uvnitř nás nazývaný „život“. Nám se zdá, že existujeme v těle, ve kterém jednáme, pohybujeme se a tak podobně, ale jakmile se trochu probudíme, objevíme, že to vše byl sen, jak je psáno v Knize Zohar.

Když vstoupíme do kontaktu s tímto kořenem a ne s důsledkem, začneme chápat, proč se to takto stalo, proč nám byl ukazován tento film nazývaný život, který byl tak rozmanitý a bohatý na barvy, zvuky atd., který nás tak nesmírně uchvacoval. Ve skutečnosti vnímáme velmi malé, doslova mikroskopické vlivy, omezené jak co do hloubky,  tak do šíře vnímání, ale my si myslíme, že je to něco neobvyklého.

Vše, co se kolem nás děje, je promítáno malým egoismem člověka v bodě, v němž každý z nás vnímá svět. Ale jakmile ego začne expandovat, my vnímáme v tomto rozvinutém egu další obraz světa, ale již napraveného. Vždyť egoismus může expandovat jen nápravou! Pak, s výjimkou malého bodu, si začneme představovat vyšší svět.

My dosahujeme kořenů všeho, co se děje nám a světu, vidíme, jak člověk může interagovat s tímto systémem, urychlovat jeho vývoj, expansi a projevení ve  vztahu k nám. Pak se to stane zřejmým: toto je kořen a toto je jeho důsledek. A my ovlivňováním kořene můžeme změnit tento důsledek.

V zásadě v tomto momentě nejsem schopni změnit náš svět. To se stane možným, pouze když necháme působit svůj vliv na jeho kořen. Proto zatímco jsme v tomto světě, vidíme, že pro nás nefunguje a že nemůžeme nic udělat.

Ovšem až se lidstvo dostane do stavu neprosté odtažitosti, deprese a bezmoci, pak uslyšíme, že existuje jiná cesta, a že je jediná správná, nikoli skrze náš egoismus, který nás ovládá, ale skrze naše ovládnutí egoismu. Pak můžeme povstat a začít odhalovat skutečný svět.