Otec dává bílou, matka červenou a Stvořitel dává duši

Poté, co získáme skupinu, po nějaké době slyšíme, že je to na nás, abychom pracovali na našem vzájemném spojení aby se stali jako „jeden člověk s jedním srdcem“, což znamená dosažení Arvut (Vzájemné záruky). A tak se snažíme jeden druhému přiblížit. K tomu každý potřebuje provést určitou přípravu.

Někdy to trvá pár měsíců a někdy roky, než člověk uslyší, že pouze ve spojení mezi přáteli, ve skupině, mezi lidmi se odhaluje Stvořitel – vlastnost dávání: Kli a Světlo.

Zabere to hodně času, než člověk konečně začne pracovat na spojení, na důležitosti cíle, důležitosti vyšší síly, dávání, a na důležitosti spojení, v němž se tato myšlenka realizuje. A čím více úsilí investuje do lásky k přátelům, tím silnější jsou odmítnutí a různé rušivé vlivy. Přicházejí téměř okamžitě.

Jsou lidé, kteří jsou ochotní přestát všechny obtíže a pracovat na spojení mezi nimi navzdory všem překážkám. A ostatní si neuvědomují, že právě takto má být, a když pociťují odmítnutí, nechápou, že toto odmítnutí přichází od Stvořitele. Domnívají se, že toto odmítnutí je pádným důvodem, a tak opouštějí hru a končí se studiem.

Jestliže člověk nadále investuje do spojení s přáteli a chce vidět své vztahy celistvé a osvícené důležitostí cíle a důležitostí Stvořitele, poté po určitém čase začíná dostávat Světlo nápravy. Cítí, jak se v něm vytváří specifická vlastnost, „soucit“ (Chafec- Chesed). Už na sebe myslí méně a více se stará o uskutečnění cíle, celistvosti. To se nazývá „obdržet bílé od otce.“

Čím více člověk investuje do toho, aby se udržel ve stavu Bina, stavu absolutního dávání, v bílém od otce, vjemu celistvosti, důležitosti cíle a všech prostředků k němu vedoucích, tím více postupuje. I když zažívá více vzestupů a sestupů, nacházejí se ve stejné linii, „pravé linii“.

Poté k němu přichází „červené od matky“- kritizování, vnímání nedostatku, což znamená „levá linie“. Zde se od člověka vyžaduje konfrontace, přecházení zleva doprava a zprava doleva. Je to na člověku, aby neustále toužil po pravé – po Chasadim (Milosrdenství), po dávání, po „bílé“, po celistvosti, po důležitosti cíle, po spojení s přáteli, zatímco kritizování, „červené od matky“, se dostaví samo a bude odhaleno ve správný okamžik ve správném rozsahu.

A tak doplňují jedna druhou: pravá a levá linie, celistvost a nedostatek. Je na člověku, aby investoval pouze nezbytné úsilí, které je třeba k doplnění těchto linií tak rychle, jak je možné, než v sobě objeví zoufalství. Koneckonců, člověk bude vždy cítit, že nedostatek, „červené od matky“, levá linie je větší než pravá.

Tak jako v běžném životě, nepříjemné okamžiky si pamatujeme více než ty příjemné, jelikož naší podstatou je touha po potěšení. Užívání si je bráno jako samozřejmost, protože přímo koresponduje s mou touhou. Pokud místo potěšení najednou dostanu utrpení, nedostatek potěšení nebo bolest, negativní obsah v mé touze, je přirozené, že se mi to zdá nezasloužené. Koneckonců, čekal jsem přece něco jiného.

Takže člověk si vždy myslí, že levá linie vítězí nad pravou. Musí naplnit tyto dvě linie co nejrychleji, než z něj vytryskne modlitba o „střední linii“, aby Stvořitel uvedl jeho stavy do souladu. Žádá o pomoc, protože nemá zájem být v levé linii, v pocitu nedostatku, jelikož to mu nedovoluje děkovat Stvořiteli. Pouze z toho důvodu žádá o střední linii, upřesňuje písmena své modlitby a usmiřuje pravou a levou linii tak, aby nedostatek v obou liniích sloužil ke stvoření střední linie.

Od tohoto okamžiku člověk začíná stav Ubar (Embryo). „Otec dává svoji bílou, matka červenou a Stvořitel dává duši.“ To je počátek duchovního zrození.

[127778]

Z přípravy na lekce 19.02.2014

Discussion | Share Feedback | Ask a question




"Kabala, Věda a Smysl Života" Komentáře RSS Feed

Předchozí příspěvek:

Následující příspěvek: