Štěstí pociťované z jednoty je odhalením síly, která řídí celou přírodu. Koneckonců, veškerá příroda vzešla z jediného bodu Velkého třesku. Pokud se místo naší oddělenosti sjednotíme, přiblížíme se k této jediné odevzdávající vyšší síle, která vytvořila celý vesmír. A čím se přiblížíme více, tím více si to budeme moci užívat.

Tato jediná vyšší síla stvořila hmotu z protikladných částic, plus a mínus. Nejdříve se tyto částice rozletěly různými směry, rozptýleny Velkým třeskem. Poté se začaly jedna s druhou spojovat, jako kdyby se vracely k té stejné síle, jediné formě, pouze přetvořeny v hmotu.

A tak hmota začínala být více spojená, až se nakonec objevily podmínky pro život: neživá, rostlinná a živočišná příroda, a člověk. Člověk pokračuje v přibližování k této jediné síle, avšak nyní tak činí dobrovolně a s porozuměním, inteligencí a vědomím.

Zpočátku se hmota šířila z bodu Velkého třesku a expandovala, ale poté se začala naopak srážet zpět do jednoty. Pokud směřujeme k této jednotě, pokud se vracíme k našemu zdroji, můžeme z toho získávat potěšení. Dnes tato teorie získává na přesvědčivosti i uznání.

[154705]

Z besedy č. 242. O novém životě, 17.10.2013

 

Filed under: Děti, Vnímání, Výchova - Žádné komentáře→