Daily Archives: 16. 9. 2015

Na Zemi se před lidmi neschováme

Čas „pokání“ – je okamžikem, kdy v sobě objevuji vlastnosti, které mi nedovolují spojit se s ostatními. To se odehrává před začátkem nápravy, tedy před začátkem hebrejského nového roku. Ze všeho nejdříve si potřebuji ujasnit, co mi překáží. Je zřejmé, že je to mé sobectví, které si nepřeje spojení a sjednocení s druhými.

Otázka: Já skutečně nechci! Ráj na zemi je sedět sám na pláži, kde nejsou žádní lidé kromě jednoho či dvou, kteří jsou mi blízcí a které potřebuji. Vy však říkáte, že ráj spočívá ve sjednocení všech lidí. Je to nějaký jiný ráj, nebude tam těsno?

Odpověď: Nebude tam pro nás těsno. V tomto spojení budeme pociťovat dokonalou harmonii a nikdo nám nebude na obtíž.

Komentář: Každý rok cestuji na dovolenou na to nejvzdálenější místo, kde není živé duše. A to je pro mě ráj.

Odpověď: Toto je opačný způsob řešení problému naší nejednoty – snaha uniknout zlu a schovat se na místě, kde žádní lidé nejsou.

Můžeme zůstat mezi druhými a cítit se s nimi ještě lépe, než kdybychom byli sami. Vše závisí pouze na mých vztazích s druhými a na tom, nakolik mi ukazují, že na nich závisím. Vztahuje se to k nápravě našich vzájemných vztahů a schopnosti vnímat všechny lidi jako součásti jednoho těla. Znamená to, že už mě nadále nikdo neobtěžuje, naopak každého potřebuji, protože všichni jsou vždy připraveni pomoci mi s čímkoliv, co potřebuji. To je stav ideálního spojení.

Každopádně stále nemůžeme být bez lidí. Neexistuje žádná volba, musíme být spolu. V dnešní době žije na naší planetě sedm miliard lidí a v dalších padesáti až sto letech nás bude dvojnásobek. Nemáme se tedy jeden před druhým kam ukrýt; musíme pochopit, že univerzální program přírody vyžaduje, abychom se spojili jako jeden člověk s jedním srdcem. A potom již nebudu cítit, že by kdokoliv byl přebytečný, přestože kolem mě budou další miliony lidí. Nebudu cítit, že stojím v davu, naopak každého pocítím jako nepostradatelného a naplňujícího mou touhu.

Pokud chci přijít k takovému stavu, lítost a pokání jsou v měsíci Elul nezbytné, abych mohl objevit ty touhy, které mi zabraňují spojit se. Stačí je odhalit a ve stejný okamžik již dochází k jejich nápravě. Pokud tyto touhy považuji za hřích, jsou okamžitě opraveny světlem vracejícím ke zdroji. Nežádá se od nás nic jiného než odhalení naší egoistické přirozenosti a vnitřního odporu ke spojení s druhými. A je dobré, když je toto zlo odhaleno, protože světlo nenávidí naši egoistickou společnost a je připraveno ji napravit ihned v okamžiku naší první žádosti.

Otázka: Proč je špatné toužit po samotě?

Odpověď: Protože cílem stvoření je přivést nás do stavu jednoty. Když se od tohoto cíle odkláníme, bráníme jeho uskutečnění, trpíme potom, protože se pohybujeme v protisměru. Je možné napravit naše spojení s druhými a cítit se báječně ve společnosti dalších milionů lidí, místo toho však utíkáš, abys alespoň týden byl o samotě, alespoň trochu, a poté se zase musíš vrátit zpátky. Přitom by ses mohl cítit jako na dovolené celý rok jako kdyby nikdo nebyl kolem!

Nakonec však uniknout nemůžeme. Potřebujeme služby druhých lidí – doktorů, kuchařů, obchodníků a bankéřů. Jsme nuceni pracovat a sloužit druhým, vydělávat peníze a starat se o rodinu. Musíme navazovat vztahy s ostatními.

Stačí se podívat na dění ve světě – nedávné události a obrovská invaze imigrantů do Evropy jsou následkem toho, že s druhými neumíme navázat vztahy. Příroda nás přivádí do extrémních situací, jako jsou tyto, aby nás přiměla hledat cestu ke správnému spojení.

[#166146]

Z programu rozhlasové stanice 103FM, 30.08.2015