Láska z ptačího pohledu.

каббалист Михаэль ЛайтманNeexistuje bližší spojení než mezi mužem a ženou, kteří se vzali. Každý z nás od dětství sní o tom, jak najít lásku, být milován a pocítit duchovní teplo, které ho obklopuje ze všech stran. Něco podobného maminčině lásce, kterou hledáme celý svůj život. Nezáleží na tom, kde jste a co jste zač, mladý nebo starý, naivní nebo zkušený, ženatý nebo ne – toto je společný bod, který spojuje nás všechny. Jeho role a působení převyšuje všechno ostatní: problémy v rodině se odrazí na zdraví, na práci i v dalších oblastech lidského života. Není nic silnějšího, než toto spojení, touha po něm nebo jeho krach. Celý náš život se točí kolem lásky. Pro začátek zkusíme dát stranou bezčetné množství detailů a zkusíme se na to podívat, jak se říká, z „výšky ptačího pohledu“…

Pro člověka je přirozené nacházet se stále ve společnosti. Naše globální prostředí  – to  je země, příroda, místo, kde žijeme, fyzické podmínky nás obklopujícího prostředí. Všechno tohle nám dává možnost růst a rozvíjet se. Náš život začíná z malého semene, umístěného v matčině děloze. Tam, v nejbezpečnějším místě, které připravila sama příroda, je pro plod zařízena stoprocentní podpora. Nic nemusí dělat – všechny nezbytné systémy pracují pro něj. Po porodu se miminko dostává do péče milujících rodičů a blízkých, kteří se o ně starají.

Je naprosto bezmocné a ve všem závislé na ostatních. Takto láska pokračuje ve svém poselství. Dříve člověka chránila příroda, teď se o něj stará rodina. Člověk pomalu roste, dospívá, začínají ho obklopovat starosti, vytvořené lidskou společností v podobě státních zákonů a morálních norem.

V průběhu dospívání se k člověku chovají se zvláštní láskou a srdečností.

Dále člověk vyrůstá a potřebuje se cítit silněji a bezpečněji, protože se objeví nové problémy.

Člověk jakoby se stal svobodný a samostatný, jakoby nikoho nepotřeboval, jakoby nebyl na nikom závislý…

Ale ve skutečnosti to tak není. Není řečeno náhodou: opustiv rodičovský dům se muž musí “přilepit“ k ženě t.j.  založit rodinu, aby spojení v ní bylo pevné a dlouhé kvůli starosti o potomstvo.

Zvířata mají od přírody různé formy chování: některá mají náhodný vztah a pak o potomstvo pečuje samička, jiná vychovávají potomstvo spolu. Lidé si musejí vztah udržovat delší dobu, aby vychovávali děti. Alespoň prvních 20 let, dokud si ony samy nezaloží vlastní rodiny. Takže naše spojení, kontakt, musí být přirozeně delší, musíme ho udržovat a vytvořit podmínky podobné těm, které příroda vytvořila uvnitř ženy…

Všechny tyto podmínky pro děti musíme vytvořit sami, a proto potřebujeme spojení na různých úrovních, která dovolí rodičům a příbuzným správně se navzájem doplňovat. Svým spojením tedy budují správné prostředí pro rodinu a děti.

[#143822]

Discussion | Share Feedback | Ask a question




"Kabala, Věda a Smysl Života" Komentáře RSS Feed

Předchozí příspěvek: