Otázka v duchovnu je přání (chisaron, touha), na které reaguje vyšší světlo. Světlo přichází a naplňuje přání. Toto se nazývá skutečnou otázkou nebo modlitbou.

Nicméně dokud otázka není vytvořena, vzniká v člověku hodně předběžných otázek, které se nazývají „modlitba, předbíhající modlitbu“. To znamená, že předtím, než člověk dosáhne skutečné modlitby (prosby), mu stále vzniká četné množství malých, osobních, nepřesných otázek, dokud se konečně nevytvoří správná otázka.

V podstatě všechny otázky svádí k jedné: v čem je smysl života, má cenu žít? Pokud ano, kvůli čemu? Je to jediná otázka a člověk si ji pokládá v miliardách různých variací a v souladu s tím pokaždé dostává částečné odpovědi. Ale na konci konečné nápravy to bude vypadat jako jedna obrovská otázka a proti tomu se rozkryje stejně velká odpověď, úplné sloučení (zivug a – šalem).

Otázka: S jakými otázkami je možné se obracet na vás a jaké si máme vyjasnit ve skupině?

Odpověď: Nejlepší bude, pokud přijdete za mnou se skupinovou otázkou. Pokud ve vás vzniká společná otázka, obraťte se na mě.

Replika: Když odpovědi na svoje otázky hledáme ve skupině a nacházíme je, cítíme, že zatím jsou vždy správné.

Odpověď: Je to pravda – „zatím“. A takto to je na každé úrovni: u mě a u všech. Odpověď, která byla správná na této úrovni, není správná na další úrovni, protože Keter nižšího parcufu se stává Malchut vyššího.

[#127475]
Z lekce 10.02.2014

Filed under: Modlitba, Skupinová práce, Studium, Učitel, Vnitřní práce, Z ranní lekce, Záměr | Add Comment →