Z článku Rabaše „V čem je důležitost ženicha“: Řekli mudrci:“Jak tančí před nevěstou“, ale neřekli, že tančí před ženichem. I když o svatební hostině je řečeno: „Každý kdo je potěšen hostinou ženicha“. Ženichem se nazývá Tóra a nevěstou- víra, ale víra musí být nad znalostmi. Vždyť rozum nesnáší stálé pozvednutí a propady, které se nazývají „tanec“, podobně tančícím nohám, které se buď pozvedají nebo spouštějí na zem. Pozvedávat nohy (raglaim, od slova meraglim- zvědi), toto znamená jít nad znalostí a rozumem, odpojit nohy od země (od přání). Ale člověk nemá stálé síly jít vírou nad znalostmi a proto spouští nohy zpátky na zem. A o tomto je řečeno: „Jak tančí před nevěstou“.

Vyšší světlo se nachází ve stálém neměnícím se stavu, v absolutním klidu. Je to zdroj absolutního dobra, které se nikdy nemění. Všechny změny probíhají pouze v člověku. Pokud se zabývá prací Stvořitele, tj. přeje si dosáhnout stavu podobného Stvořiteli- odevzdání a lásky, musí potom pracovat ve vztahu „ženicha“ a „nevěsty“, udělat ze sebe nevěstu vhodnou pro Ženicha, a o nevěstě je nutné vždy říkat, že je příjemná a zbožná bez ohledu na to, jak vypadá, občas krásně, občas ne moc a tím vyvolává ve člověku přání pracovat nebo ne. Tyto změny neprobíhají náhodou, takhle se projevují rešimot (duchovní buňky) a provádí člověka přes různé stavy, ale my vnímáme pouze změny týkající se Stvořitele, právě nad nimi musíme pracovat, až se v našich pocitech rozkryje, že není nikoho kromě Stvořitele, dobrého a přinášejícího blaho. Naše nádoba (přání) se nazývá nevěsta, Malchut, stále měnící se přání potěšit se. Musíme nad všemi těmito změnami pracovat tak, aby nebyly žádné změny. Pokud se dokážeme udržet nezávisle na změnách v přání potěšit se, tím se stavíme nad ním, nádobu(přání), která se také stále mění, ale ve tváři opačné tomuto přání. Čím větší mínus se pociťuje v přání potěšit se, tím máme možnost dosáhnout většího plusu v nádobě nacházející se nad ní. Tak se skládá „tanec“. V této práci rádi tančíme, vždyť se pro nás stává fascinujícím zážitkem. Pocity vznikající v našem dosavadním nenapraveném přání potěšit se, slouží pouze pro to, aby jsme vysoko ohodnotili možnost pozvednout se nad ním. Toto se nazývá tančit před nevěstou. A když ukončím tuto práci, pak se stáváme hodni hostiny ženicha. Ženichem se nazývá Tóra, přicházející ze shora jako dárek. Člověk cítí, že není hoden takového vyššího daru. Ale díky tomu, že udělal takovou práci, je připraven připojit se k Ženichovi. Má na to základy. Pokud dosáhne takového stavu, kdy nevěsta občas vypadá přitažlivě a občas ošklivě, ale pro něho je vždy krásná a zbožná, pak už je to skutečná nevěsta. Krása- je světlo Chochma a zbožnost- je světlo Chasadim, tzn. světlo Chochma je připraveno se obléci do světla Chasadim, tak člověk napravuje svoji nádobu (přání) a dostává se na hostinu k Ženichovi.‏