Sklenice nečeká na kulku

Dr. Michael LaitmanBaal HaSulam, “Úvod ke knize Zohar,” Bod 33: A musíte vědět, že jakékoli potěšení našeho Tvůrce z dávání Jeho stvořením závisí na míře, do jaké Ho stvoření cítí – že On je dávající, a že On je ten, který je obšťastňuje. Neboť pak z nich má velkou radost, jako otec hrající si se svým milovaným synem, do míry, do jaké syn cítí a uvědomuje si velikost a hodnotu svého otce, a jeho otec mu ukazuje všechny poklady, které pro něj připravil….

Otázka: Jak jde dohromady tohle „hraní” a utrpení na cestě?
Odpověď: Když člověk začne pracovat s duchovnem, rozdělí se na dvě části. Na jedné straně, chce získat touhu dávat a na strané druhé, chce napravit své přání dostávat, na kterém postaví dávání. Proto trpí uvnitř přání dostávat a má radost v rámci přání dávat.

Otázka: Je možné cítit “hraní” před přechodem přes “Machsom”?

Odpověď: Nikoli. Neboť “hraní” je vztah se Stvořitelem, kde jsem s Ním ve spojení, kde jsme spolu v obětí, v lásce, kde mě On naplňuje. Jak je možné toto cítit uvnitř poškozených nádob? Kdyby byl Stvořitel odhalen před “Machsomem,” navždy bych zůstal uvnitř nádob pro dostávání, a nikdy bych už neuspěl v tom uniknout “Klipě.” Dokonce i v době “Shevirat ha Kelim,” by potěšení nevstoupilo do přání dostávat z důvodu záměru přijímat, neboť jeho “Masach” by byl předtím rozbit. Tak sklenice také začne praskat předtím, než ji kulka zasáhna.Duchovní potěšení, které je přijato kvůli přijímání, by mě navždy vysávalo. Drogy a další závislosti v tomto světě jsou toho jen malou ochutnávkou. Po restrikci (Cimcum) světlo nemůže nadále vstoupit do nádob bez “Masachu.” V okamžiku, kdy se přiblíží, dokonce před jeho vstupem, nádoby se okamžitě rozbijí, neboť nejsou připravené dostávat, cítit ho. A tak zůstane jen “Ner Dakik” (slabá svíce), jejíž cílem je rozbití napravit.

Světlo do přání přijímat nikdy nevstoupí. To je způsobeno tím, že latentně je zákon ekvivalence formy už v myšlence stvoření, který předchází stvoření, a je to přání Stvořitele, aby stvoření bylo jako On, což znamená, dokonalé.

Právě z rozbití, ze vzdálení, dosáhneme „hraní“. Cesta začíná velkým toužením, žízní. Protože „hraní“ není jen potěšení. Znamená to, že jsem s Ním v neustálém kontaktu, „ochutnávám“ Ho, zažívám ohromnou škálu pocitů na všechny strany a všemi způsoby. „Hraní“ není jen „lehké a levné“ potěšení, je to spíš něco, co si nikdy nepřestaneme užívat, objevujeme mnoho a mnoho nových možností. Prozatím však nevíme, co je to pravé potěšení z dávání.
[125988]
Ze 4. části denní lekce kabaly 20/01/2014, Spisy Baal HaSulama

Nastavení komentářů | Share Feedback | Ask a question




"Kabala, Věda a Smysl Života" Komentáře RSS Feed

Předchozí příspěvek:

Následující příspěvek: