Odpověď: Jsme vrženi do nebo z bodu rovnováhy, protože je to jediné místo, odkud můžeme postupovat. Pokud chci přilnout ke skupině, učiteli, knihám, cíli, pak se realizuji.

Střed je obvykle opakem mých přání a mé mysli. Bod rovnováhy je vždy nad levou a pravou linií, ve středové linii. Je to víra nad rozumem, nad tím, co mi srdce a rozum říká. Takže čeho se mohu držet tak, abych nespoléhal na náhodu? Jediné, co mě může vést, je to, co mě skupina, učitel a knihy ukládají dělat.

Měli bychom se pouze ujistit, že rozumíme, a že jsme slyšeli správnou radu. Jsme si tak jistí, že učitel měl na mysli právě to, co si my myslíme, a vlastně se o tom i mezi sebou dohadujeme. Každý slyší něco jiného, tak jak si mohu být jist, že jsem slyšel správně?

Pokud se anuluji, abych přilnul ke skupině, začnu slyšet správnou radu. Čím větší a výše člověk je, o to více by měl sebe ponížit.
[124807]
Z 1. části denní lekce kabaly 27/12/2013, Shamati #72 

Odpověď: Když člověk opravdu přilne ke středu skupiny a stane se duchovním embryem, začne cítit, jakoby existoval v duchovním světě na jeho plnou kapacitu. Přesně jako v našem světě, embryo, které se nachází v matčině lůně, dosáhne toho samého, neboť vše, k čemu dochází v jejím těle, je po pravdě, určeno pouze pro něj.

Duchovní embryo je stav, který není jednoduchý, a je to velmi vysoký stav, ze kterého počíná celá duchovní úroveň.

Předpokládejme, že deset let studia někomu uběhlo, a stále se nestal duchovním embryem; to znamená, že neuspěl v sebe-anulování vůči skupině. A nezáleží na tom, nakolik mu o tom říkáme, nezáleží na tom, nakolik si o tom přečetl ve zdrojích, nemůže s tím nic udělat, protože se neúčastní fyzicky na práci skupiny; je povýšený, od toho izolovaný.

Jsme ve zvláštním světě, ve kterém dokonce i naše fyzické činy vzbuzují duchovní výsledky; nemohu přátele milovat, nenávidím je, ale navzdory tomu všemu, stále se nutím, abych si s nimi sedl, smál se na ně, přistupoval k nim s fyzickými činy s nadějí, že mně to nějak změní, a ono mě to opravdu změní. Pokud toto člověk nedělá, pak je to dost špatné, dokonce i po deseti letech zůstane stejným.
[124647]
Z Moskevského virtuálního kongresu “Jednota bez hranic” den druhý 14/12/2013, 2. lekce