Poté, co jsme ztratili spojení s láskou k druhým, s dáváním a vyšším světem, co nám v rámci tohoto světa zůstalo, se říká Judaismus. To je forma, kterou kabala pro člověka existuje po období exilu. Nicméně, pár vyvoleným, se odhalí ve dvou sférách: duchovní a hmotné.

To je důvod, proč jsou v náboženství dodržovány některé zvyky v souladu s tradicí. Namísto toho, aby byly tyto činy prováděny uvnitř sebe, jako činy duchovní, jsou prováděny navenek.

Šulchan Aruch, „Prostřený stůl“, kodex židovského náboženského práva, popisuje duchovní činy, ale ve formě zhmotnělé. Když říká „omyjte své ruce,“ znamená to, že musíte vzít svou duchovní nádobu přijímání (“ruce”) a vyčistit ji namáčením ve světle Hassadim (Milosrdenství). Vysvětluje, jak udělat svatební baldachýn, Chupa, pro spojení se Stvořitelem, jak oddělit čisté přání (Košer) od nečistého, nebo jak zabít “zvíře,” myšleno svůj vlastní egoismus, správným způsobem.

Jakýkoli čin vykonaný v průběhu dne je odrazem duchovních procesů. To je důvod, proč Šulchan Aruch popisuje život člověka do detailu od momentu kdy vstane a děkuje Stvořiteli: kterou nohou musí vstát z postele, jak si nazout boty, jak se obléci, nejdříve pravou rukou, symbol přání dávat, a pak levou, symbolizující přání přijímat.

Vše je popsáno do nejmenšího detailu, protože se tím sleduje náprava duše. „Tělo“ je duše, a kniha vysvětluje, jak jej napravit, jak jej obléci, omýt, nakrmit (myšleno jak jej naplnit, a kterým Světlem, zda světlem Hochma či Hassadim, a v jakém pořadí), a jak žehnat různým druhům pokrmů, druhům uspokojení přání přijímat. Šulchan Aruch mluví o tomto.

Před zničením Chrámu, celý národ tyto činy dodržoval, každý na své vlastní úrovni, pracujíce na své duši. Každý věděl, jaký to mělo ve vtahu k jeho duši a Světlu význam.

Nicméně v okamžiku, kdy jsme s duchovním světem ztratili spojení a upadli do egoistického přijímání, neměli jsme více duši, takže těmito činy nebylo co napravovat. To je důvod, proč lidé začali ty samé činy provádět na svých tělech, se svým kusem masa, v materiálním světě, a na materiálním stole, kde jedí, namísto aby naplňovali duši Světlem.

Otevřeme-li Talmud, uvidíme soubor pravidel, jež musíme následovat ve vztahu k druhým (například, jak zaplatit bližnímu, pokud vaše zvíře poškodí jeho), ale to platí pro duchovní úroveň. Celý Talmud hovoří o činech člověka, který pracuje na nápravě své duše, ale popisovali to zvířaty nebo prací na poli, užívajíce jazyka alegorie.

Když jste v duchovním světě, je vám zřejmé, že se to k duchovnímu světu vztahuje, k duši. Pro vás, jakoby tento svět neexistoval. Mějte na paměti, že není možné napravit cokoli tím, že střídavě lijete vodu na jednu ruku a pak na druhou, a že tyto činy jsou vykonávány pouze jako upomínka podobnosti světa materiálního se světem duchovním.

Existujete-li v duchovním světě, on či ona koná také stejným způsobem ve světě materiálním. Nicméně, materiální čin nenapravuje duši. Je to pouze kulturní tradice, národní historie, styl života, kterému je člověk přivyklý od dětství.

Ve skutečnosti, tyto činy provádíme při naší vnitřní nápravě. Jinými slovy, vezmeme části našeho přání a těmito činy je zvedneme z egoistické úrovně na úroveň dávání druhým a Stvořiteli. Přesně o tom se mluví v Šulchan Aruch a celé Tóře, která nás učí, jak to udělat.

Avšak když ztratíme naše duchovní spojení, začneme to brát jako materiální činy. Pravá ruka, levá ruka, býk, nebo osel, člověk je chápe a studuje je, jako by to byly zákony materiální.

[44242]
Z 1. části denní lekce kabaly 29/05/2011, Shamati #40