Proto co nám brání dosáhnout tohoto cíle? Co tomu brání, jsou prostředky, jakými lze maximálního potěšení dosáhnout. Toto potěšení lze získat pouze do neomezených nádob, ale taková nádoba nemůže být přijímající. Nádoba přijímání je už z definice omezená a přijímá pouze do míry své kapacity.

Pouze pokud nádoba předává svým prostřednictvím naplnění, přijímaje kvůli dávání druhým nebo Stvořiteli, což je v podstatě jedno a to samé, pod takovou podmínkou se otevírá nekonečnému potěšení a může dosáhnout účelu stvoření, pocitu nekonečného dobra Stvořitele.

Světlo, v počátečních podmínkách, nemůže vstoupit do přijímajících nádob, která si celý svůj obsah ponechávají pro sebe. Není cesty ven – žádné dveře. To je důvod, proč úkolem není zanechat hledání potěšení. Je nezbytné nejen změnit charakter naplnění: Z čeho se těším? Nebo přesněji: “Komu přináším radost?” Potěšení by mělo přicházet z přinášení radosti druhým, z dávání. V takovém případě, mé nádoby se stanou neomezenými a já dosáhnu cíle.

Je důležité si uvědomit, že se jedná o jemný rozdíl, který odděluje přání a záměr. Přání mohou přibývat kolik chcete! Nemusíme je potlačovat, držet dietu nebo se trápit. Naopak, života si musíme užívat! V opačném případě to vypadá, že ignorujete to, co pro Vás Stvořitel připravil. Jedinou otázkou je, zda-li si to vše přejete proto, abyste potěšili Stvořitele. Abychom to zjistili, musíme objevit nová přání.
[121076]
Z 1. části denní lekce kabaly 20/11/2013, Rabašovy spisy