Ze všech stvoření, člověk je tím nejrozvinutějším, co se týká jeho přání. Jak o nich můžeme vědět? Podle jeho pohybů a činů, z nichž vše v zásadě představuje jeho vnitřního touhu.

Podívejte se, jaký nepořádek člověk na světě dělá. Na druhou stranu, zvířata nic nemění, ale pouze se přemisťují, aby naplnila svá přání, a u vegetativní úrovně není ani přání se hýbat. Z toho je zřejmé, že člověk je motivován největší tužbou. Touží změnit svět i sebe, a ne se jen přemisťovat a růst. To je to, k čemu používá síly, které se v něm nachází.

Tak je člověk středem stvoření, stvoření, jež byla vyvinuta na konci stvoření, pro které bylo celé stvoření vyvinuto. Proto musíme pochopit: Celá realita neživého, vegetativního a živého je určena k tomu, aby člověku sloužila a byla mu k užitku pouze, aby dosáhl cíle.

Co je cílem? Člověk musí dosáhnout vyšší síly, jež ho stvořila. Je před člověkem skryta, což je důsledkem zákona ekvivalence formy, a člověk se musí změnit, aby dosáhl podoby vlastností podle zákona ekvivalence formy, a plně odhalil tuto sílu, která ho stvořila. Toto ztotožnění a přiblížení se je nazýváno přilnutím, které se projeví jako úplné spojení. To je to, čeho musí člověk dosáhnout.
[120489]
Ze 4. části denní lekce kabaly 14/11/2013, Rabašovy spisy