Odpověď: Musíme si stav jednoty představit a hrát ho, přesně jako malé děti, které věří tomu, že jsou dospělí a rostou hraním této hry. Když přijde na duchovní stav, moc tomu nerozumíte, a tak si musíte hrát a rozvíjet se přesně jako malé dítě.

Každý tráví svůj život hraním her, přetrvává u svých rodičů do věku 30 – 40 let, nechce uzavřít sňatek a dospět, nechce dělat kariéru, mít jakoukoli odpovědnost, spíše si přejí prožít svůj život pohodlně, bez jakýchkoli starostí, jako by hráli hru.

Tento dětinský postoj k životu je pro dnešní generaci typický. Je to velmi zvláštní postoj, který vlastně značí to, že jsou připraveni si hrát! Solidní postoj k práci je pryč, lidé tráví čas hraním her. Hlavní jsou přátelé, večerní zábava, fotbal a televize.

Lidé se stávají dětinštější; to potvrzují i sociologické studie. A to je také norma akceptovaná jak společností, tak rodiči, myšleno starší generací. Rodiče akceptují fakt, že jejich 30ti letý syn zůstává dítětem. Mládež sama působí, že touží zůstat dětmi.

To je způsobeno tím, že jsme více hodni hraní a je to právě hraním, kterým můžeme uspět a postupovat v našem duchovním vývoji. V předchozích generacích jsme byli zaneprázdněni naplňováním ega, našeho ohromného přání přijímat. Byli jsme tak vážní, abychom do něj byli zcela ponořeni, byli jím asimilováni a vykonávali ty nejvážnější a nejdůležitější činy.

V současnosti tomu je však konec. Je to známkou toho, že je to právě v naší době, kdy jsme připraveni a hodni nápravy! Není to ostuda této generace, která se zdá, že zaostává za generacemi předchozími. Naopak, je to známka zoufalství a zklamání z předchozího vývoje a připravenost na nápravu, kterou musíme vykonat nyní. Náprava je plná her: workshopy, spojení, různé hry, písně a trochu té práce, abychom si zajistili potřebné. To je ono; tak bude vypadat život.

[118729]

Ze 2. části denní lekce kabaly 15/10/2013, Zohar