Tyto spojnice v nás není třeba uspořádat či stabilizovat, projevují se v nás již jako hotové. To se nám ukazuje ze stavu Malchut světa Nekonečna; prochází rozbitím a tyto části se před námi odhalují zjevně jako sobě navzájem vzdálené.

Ve skutečnosti však, vzdálenost mezi nimi je nutná, abychom vytvořili „citlivost“, zostřili „rozlišovací schopnost“, aby pro nás bylo možné je vidět, i spojnice mezi nimi. Jinak to není možné; můžeme rozlišovat detaily obrazu pouze za podmínky, že jsou oddělené, pouze v mezeře mezi nimi.

Proto, abychom viděli celkový jednotný systém a byli do něj obsaženi, musíme uskutečnit princip „A budeš milovat přítele svého jako sebe.”  Tady se „tvým přítelem“ nerozumí někdo cizí; spíše, to jsem já. A bez ohledu na co koukám, vidím své části, které se nacházejí vně mě a zdají se mi daleko, vzdálené, mně opačné, neboť takovým způsobem lépe odhalím koncept roztříštění. Čím silněji ve mně rozbití působí, tím více se mi svět jeví roztříštěný a nedosažitelný. Tato roztříštěnost svědčí o intenzitě rozbití uvnitř mně.

[118571]

Ze 4. části denní lekce kabaly 18/10/2013, Spisy Baal HaSulama