Případně, všechny tyto tři podmínky se objevují v bodu sjednocení. Tento bod sjednocení je kumulativní, je „přitahován“ spojeními různých, protichůdných, sobě opačných částí, které se navzájem odpuzují. Tyto části, tj. lidé, navzdory tomu  všemu, vyvíjejí úsilí a práci, a tím chtějí spojit svá srdce dohromady unikátní silou zvanou Reformující světlo. A tak uskutečňujeme cíl stvoření.

V dnešní době se nacházíme na úrovní „tohoto světa,“ který se nachází pod žebříkem duchovních stupňů. A idea je taková, že všechny úrovně jsou odhaleny zde, v úrovni tohoto světa. To znamená, že kabalista dosahuje všech úrovní, zatímco se také nachází v dosažení úrovně tohoto světa. Tento žebřík „je umístěn na zemi a jeho vrchol dosahuje nebes.“ A dokonce ikdyž jeho výška dosahuje a roste do nebes, jeho základy se nicméně nachází na zemi.

A proto každý vzestup po žebříku duchovních stupňů je vyjádřen ve vztazích mezi lidmi, ve vztazích neživé, vegetativní, živé a mluvící v tomto světě.  Je pro nás snadné to vysvětlit takto, podle spojení mezi větví a kořenem. A to je v podstatě to, co musí být odhaleno.

Kabalisté toto odhalili v „potenciálu“ nikoli činy v tomto světě, v malém měřítku, v malých spojeních, v malé skupině. A my tento žebřík musíme objevit aktivně, ve větším měřítku.

Avšak pro každý případ, v souladu s podmínkami, naše dávání Stvořiteli je plněno láskou k druhým. A odtud můžeme dojít závěrů o tom, které síly a úsilí je zapotřebí do lásky k druhým investovat tak, abychom takovým způsobem dosáhli lásky Stvořitele.

[118568]

Ze 4. části denní lekce kabaly 18/10/2013, Spisy Baal HaSulama

Tyto spojnice v nás není třeba uspořádat či stabilizovat, projevují se v nás již jako hotové. To se nám ukazuje ze stavu Malchut světa Nekonečna; prochází rozbitím a tyto části se před námi odhalují zjevně jako sobě navzájem vzdálené.

Ve skutečnosti však, vzdálenost mezi nimi je nutná, abychom vytvořili „citlivost“, zostřili „rozlišovací schopnost“, aby pro nás bylo možné je vidět, i spojnice mezi nimi. Jinak to není možné; můžeme rozlišovat detaily obrazu pouze za podmínky, že jsou oddělené, pouze v mezeře mezi nimi.

Proto, abychom viděli celkový jednotný systém a byli do něj obsaženi, musíme uskutečnit princip „A budeš milovat přítele svého jako sebe.”  Tady se „tvým přítelem“ nerozumí někdo cizí; spíše, to jsem já. A bez ohledu na co koukám, vidím své části, které se nacházejí vně mě a zdají se mi daleko, vzdálené, mně opačné, neboť takovým způsobem lépe odhalím koncept roztříštění. Čím silněji ve mně rozbití působí, tím více se mi svět jeví roztříštěný a nedosažitelný. Tato roztříštěnost svědčí o intenzitě rozbití uvnitř mně.

[118571]

Ze 4. části denní lekce kabaly 18/10/2013, Spisy Baal HaSulama