Stvořitel „bodá“ do stvoření, a řve, „Au!“. Vylije na něj kapku sladkého sirupu a stvoření je ohromeno, „Ach!“ A tak jde celý náš život od „Au“ k „Ach“. Mluví k nám prostřednictvím tohoto jazyka. Kapku sladkosti, kapku hořkosti, a různé kombinace těch dvou vedou k nekonečným nuancím a různým odstínům.

Tak Stvořitel rozvíjí přání od primitivního k tomu sofistikovanějšímu, všestranné přání krmené postupně: lžíci sladkosti a lžíci toho trochu horčejšího, takže člověk ochutná všechny možné příchutě.

Tato rozmanitost (TANTA) se rodí v mém přání přijímat, podle způsobu, jakým začnu reagovat a cítit Stvořitelovo dávání. Neustále mě ovlivňuje, ať už potěšením či nedostatky, hořkostí či sladkostí.

Nevím proč Stvořitel tento hořko-sladký jazyk vybral ke komunikaci s Jeho stvořením. Vím jen, že zažívám-li všechnu tu hořkost a sladkost, když je cítím celým svým přáním přijímat, tím se naučím Stvořiteli porozumět. Budu schopen pochopit ne aktuální hořkost či sladkost, a jak jsou pociťovány v mém přání, ale odhalím Jeho, toho, který vybral tento jazyk, aby se mnou promlouval.

[102304]

Ze 3. části denní lekce kabaly 13/08/2013,  Studium Deseti sefirot