Otázka: Poté, co jsem zakončil etapu mé osobní práce se skupinou, přichází určitá etapa mé práce s konkrétním partnerem?

Odpověď: Ano, postupně k tomu přicházíme poté, jakmile zjistíme, nakolik toužíme po vzájemném spojení a přejeme si někoho milovat. Milovat – znamená duchovně naplnit. Vnitřní prázdnota mi začíná ukazovat, že chci odevzdávat, dělat někomu dobro. Tohle se nazývá duchovní tužbou.

Právě toto cítí dorost, když se poprvé zamiluje. Především chce vzájemný vztah s holkou: dávat jí a dostávat. Vztah může být pouze vzájemný, něco předávám jí a něco od ní dostávám.  V minulosti jsem to nechápal, protože jsem nebyl dobrým psychologem. A teď, díky „sebe očištění“ od slupky a práci ve skupině, začínám chápat, z čeho se skutečně skládalo mé přání. Proto, když k nám od přírody přichází první zamilovanost, nemůžeme ji realizovat, a pouze když tohoto přání dosáhneme podruhé, můžeme ho správně naplnit.

V procesu vnitřního vyjasnění svého skutečného přání, ve výsledku rozkrývám, že daleko uvnitř jsem se vždy snažil najít toho, komu dokážu odevzdávat. Vždyť já mám radost z toho, že jsem dokázal udělat radost někomu určitému a on to ví, a vrací mi to stejně. Každý z nás naplňuje toho druhého.

Otázka: A pak začínám hledat tu, které dokážu odevzdávat?

Odpověď: Přichází pochopení, protože začínáme hrát na stejné frekvenci, cítím to. Odpojili jsme se od vnějšího pohledu jeden na druhého, nehledáme nic vnějšího, ale více koukáme na vnitřní reakce. A tyto reakce začínají být více a více vnitřní.

Najednou začínám cítit, že ten člověk nejlíp odpovídá mým vnitřním touhám. Všechno tohle kontrolujeme povídáním mezi sebou uvnitř skupiny a začínáme si více uvědomovat, s kým můžeme vybudovat svazek. Je to velmi pečlivá, nepřetržitá práce, vždyť tak připravujeme nové nástroje pro vzájemné odevzdání – prostředek pro naše spojení.

Z 198-ho rozhovoru o novém životě, 20.06.2013

[111977]

 

Filed under: Odevzdání, Výchova, Vzdělání | Add Comment →