Nevhodná doba, nevhodné místo
Otázka: Mohl byste nám prosím říci o vašem prvním setkání se Světlem, a o vašich zkušenostech s opuštěním sebe. Prosím řekněte nám, jaká objasnění a myšlenky jste ten den měl.
Odpověď: Stalo se to, když jsem jel se svým učitelem na lekci. Bylo to v lijáku, pevné bloky deště. Na půli cesty mi auto vyplivlo.
Byli dvě hodiny ráno, opuštěné místo, nikde živáčka. Kdo by také šel ven, v takovém počasí? Zastavil jsem se. Nedalo se nic dělat. Vylezl jsem ven z auta, otevřel kapotu, ale to jsem to udělal ještě horší, déšť zaplavil motor. Ukázalo se, že můj karburátor praskl. Proklínal jsem sebe a celý svět, nasedl jsem zpátky do auta a najednou, ze všeho toho zoufalství, jsem pocítil Stvořitele.
Opravdu! Nedělám si legraci. Je to pravdivý příběh. Samozřejmě, že předtím i po této situaci jsem zažil různé pocity, jako vy všichni. Proč jsem uvedl tento příklad? Protože k tomuto druhu setkání obvykle dojde v absolutně nevhodnou dobu a místě, a vypadá to, jako by to s naším vnitřním stavem nesouviselo.
Procházíme procesem akumulace, který trvá docela dlouhou dobu v závislosti na naší inspiraci, předešlém stavu a mnoha dalších podmínkách; pak se v nás ukáže. Zpravidla se tak děje bez vnějšího ruchu. Nemusíme kvůli tomu meditovat nebo mít nějaké specifické pocity.
Když se to má stát, stane se. Nicméně bychom měli pokračovat v práci systematicky.
[112350]
Z kongresu v Petrohradu 12/07/2013, 1. lekce
Nastavení komentářů | Share Feedback | Ask a question
"Kabala, Věda a Smysl Života" Komentáře RSS Feed