Monthly Archives: Srpen 2013

Ping Pong se Stvořitelem

Dr. Michael LaitmanOtázka: Mohl byste prosím v několika slovech načrtnout schéma našich vztahů se Stvořitelem.

Odpověď: Stvořitel je zdrojem potěšení. Stvořil nás jako subjekty potěšení vyhledávající. Nicméně jeho cílem je naučit nás nepronásledovat potěšení jako takové (protože v takovém případě jsou z nás nemyslící zvířata, roboti), ale raději, naučit nás milovat Jeho, Toho, který nám radost dává, namísto abychom byli přitahováni přímo potěšeními.

Co musí udělat, aby dosáhl takového cíle? Musí nám postupně ukázat, co nám radost nedělá, takže si přímý vztah vybudujeme spíše k Němu, než abychom toužili po potěšeních, která nám dává.

Je to hra: více potěšení – méně potěšení, a v reakci na naši reakci: náš postoj ke slasti, která vychází ze Stvořitele, nebo k samotnému Stvořiteli.

[108317]

Věřit ve Stvořitelovu velikost

Dr. Michael LaitmanOtázka: Co znamená věřit ve Stvořitelovu velikost? Je věření nějaký nástroj, jako nástroj, který vědci používají při experimentech sledujících názor jiného vědce?

Odpověď: V našem světě termín „věřit“ se stal banálním: „věřím,“ „jsem věřící,“ atd. Podle moudrosti kabaly, termín „věřit,“ má zcela jiný význam. Věřit znamená cítit.

Vše, o čem moudrost kabaly hovoří, jsou dvě síly: přijímající a dávající, což znamená přání a Světlo (jeho naplnění). Navíc, naplnění vždy utváří přání a mění jeho formu, jak se učíme, ve čtyřech fázích Přímého Světla.

Proč se jedna ze sil nazývá Světlo a ne potěšení? Protože Světlo fáze ovlivňuje podle toho, jakou nádobu vyvíjí, a ne vždy je pociťováno jako potěšení. Vše však dělá Světlo. Proto neexistuje takový termín, jako je „věřit“.

Co to znamená, že v něco věřím? Má to co dělat s něčím, čemu nerozumím, že to je fádní či nehmatatelné? Nikoli. Vždy mluvíme z pohledu nádoby (přání), z perspektivy toho, co cítí.

Hlavní je cítit velikost síly, která mě stvořila a ovládá, cítit, že je dobrá a dávající. Tomuto pocitu říkáme věřit.

Také atributům dávání a milování říkáme věřit, protože cítěním síly, která mě stvořila, cítím atribut dávání a lásky uvnitř sebe. Jinak bych nebyl schopen tuto sílu cítit, protože je pociťována pouze do té míry, do jaké jsem s ní v ekvivalenci formy; do míry, do jaké mám určitou vlastnost, cítím tento atribut jako sobě externí, ačkoli nic takového, jako mě externí, není, a vše je vždy pociťováno uvnitř mě.

Musíme pochopit, že cokoli cítíme, je proto, že jsme identičtí s tímto pocitem a vlastně se z tohoto atributu skládáme. Celkově vzato, cítíme sebe! Otázkou je, jak můžeme sebe změnit tak, abychom se cítili jinak, abychom se cítili, že jsme duchovní.

Věřit ve Stvořitelovu velikost znamená cítit nadřazenost a velikost síly, která vše stvořila, a že vše naplňuje.

[115631]

Z denní lekce kabaly 25/08/2013, Otázky a odpovědi s Dr. Laitmanem

Chvíle odpovědnosti

Dr. Michael LaitmanZlé síly nemají svobodnou vůli. Zdá se nám, že někteří lidé či národy úmyslně způsobují utrpení, během historie páchali zločiny. Ale to vše je přímým důsledkem systémové práce, která navíc ke Stvořiteli, má pouze jeden prvek, schopný systém ovlivnit – nás, ty, kteří mají možnost nezávislé práce, svobodných činů, myšlenek a záměrů.

Takže nikoho neobviňujme. Stvořitel je dobrý a přináší dobro, a zákony, které ustanovil, ve světě konají a nemohou být překročeny. Ukazuje se, že v celém systému světů, v celém vesmíru, pouze my samotní máme ve skutečnosti sílu něco měnit.

Jsme v ohromném oceánu světla, rozumu, moudrosti a programu stvoření, jako na malém prámu. A my můžeme tento oceán ovlivnit tak, že se v něm budeme cítit sebevědomě, bezpečně, a vyrovnaně, můžeme však v tomto oceánu zapříčinit prudkou bouřku. Vše záleží na nás!

Všechny části stvoření, mimo nás, se nemění. Světlo je ve stavu absolutního klidu, a nádoba, přání, je zcela závislá na Světle. A pouze my, uprostřed mezi nimi, máme svobodnou volbu.  Proto,  na rozdíl od nás, nikdo nic změnit nemůže, protože plně poslouchají vyšší řízení. Je to sytém, jehož prostřednictvím nás Stvořitel ovlivňuje, abychom srovnali naše cesty a přivedl nás blíže k Sobě.

Je řečeno, že  “Faraon přivedl děti Izraele blíže ke Stvořiteli..” Každá oběť (Kurban) přibližuje (Karov) k Němu, a záleží pouze na tom, jak využijeme naši vlastní svobodnou volbu.

Tak nemůžeme čekat a promarnit ani chviličku; jsme zavázáni dělat svou práci jak nejvíce je možné. Ve skutečnosti se nic nezmění, kromě toho, co změníme svým vlastním úsilím.

 [115567]

Z 2. části denní lekce kabaly 20/08/2013,  Předmluva ke knize Zohar

Oběti, které nás přiblíží Stvořiteli

Dr. Michael LaitmanCelý pořádek nabízení obětí je v Tóře detailně popsán, ve skutečnosti se však tento proces odehrává uvnitř člověka, v jeho vnitřním světě. Příprava obětování zvířat, obětní dary a práce kněží (Cohen) záleží na člověku a na jeho duchovní úrovni i záměrech spojených s touto úrovní.

Otázka: Co se přesně děje, když člověk Stvořiteli nabízí oběť?

Odpověď: Vezme egoistické přání a “vyřízne a odstraní“ jej, jak je řečeno: “Ten, který si přeje žít, se musí zabít.” Pak, oživí své přání žít kvůli dávání. To je to, čemu říkáme „oběť“.

“Oběť” (קֻרְבַּן) znamená “sblížení” (קרבה) se Stvořitelem. Člověk se Mu přibližuje do stupně, kdy dokonce i jí jídlo kvůli dávání. Nabízením obětí, člověk roste z úrovně Izrael (přímý záměr směrem ke Stvořiteli) do úrovně Levité a Cohena. Na těchto úrovních, nabízí oběť a přijímá ji nazpět, ale nyní už má altruistický záměr, čímž se má na mysli, že napraví svá přijímající přání a obrací je do dávajících. „Jí maso“ a „pije víno,“ a tím se obětovává ve prospěch Stvořitele, čímž se k Němu přibližuje.

Tyto činy jsou popsány jako porážení zvířat a vaření jejich masa. Zatímco kohenité dělají tuto práci, levité “zpívají.” To je jejich konkrétní práce, kterou provádí ve třech krocích zvaných „Israel,” “Kohenité,” a “Levité.” Zatímco stoupají, člověk napravuje svůj egoismus, „zvíře“ v sobě tím, že jej zabíjí a připravuje jej přijmout kvůli dávání. To je obrázek, který se dramaticky liší od fyzického líčení.… jak je tomu u všech přikázání.

[108130]

Skupina je silnější než Klipot

Dr. Michael LaitmanProstření je utvořeno tak, aby nás vytáhlo ze sevřeného obětí nečistých sil (Klipot). Koneckonců, nemůžeme mu uniknout svými vlastními silami, a vždy zůstaneme v jeho sladkém zajetí. Pouze do míry mého spojení se skupinou, která mě povzbuzuje, inspiruje, postrkuje, si mohu vybrat postupovat vpřed se skupinou, namísto odpočinku v hřejivé společnosti mých Klipot.

Odkud skupina bere sílu ovlivňovat mě více, než síla Klipy? Skutečností je, že skupina jedná úplně stejně, s mým egoismem tak, jak to dělá Klipa. Pokud mě skupina přesvědčí, že cíl je velký, že je to sen našeho života, pak je to důležité dokonce i pro můj egoismus, ať už je cíl duchovní či materiální. Pokud každý kolem mě tvrdí, že je to důležité, pak budu mít síly bojovat se svou leností.

Této velké pomoci se nám dostává jako výsledku rozbití přání. Díky tomu si mohu hrát se svým egoismem, se svým srdcem z kamene, s pomocí prostředí. Přátelé mě mohou dotáhnout kamkoli, dokonce i dovést na smrt, a já půjdu radostně s nimi.

Pokud prostředí ví, jak na mě zapůsobit, budu připraven na cokoli. Výzvou však zůstává, ujistit se, že naše prostředí na nás působí jen do míry, do jaké mu to dovolím, oddám se mu! Za tento zvláštní vliv skupině platím; integruji se s přáteli. V opačném případě na mě skupina nemá vliv.

Toto není běžná společnost, protože mohu být ve skupině a necítit žádný z jejích vlivů. Vidíme to na příkladech osob, která s námi studují přes patnáct let a nejsou pod vlivem společnosti, protože nechtějí před ostatními sklonit svou hlavu.

Zde mám však svobodnou volbu: Skloním-li se před skupinou a připojím se k ní, pak mě do té míry začne ovlivňovat. Tak, ve skupině, získám příležitost svobodného rozvoje. K tomu všemu nakonec dojde kvůli mně! Anuloval jsem se, a tak mě prostředí ovlivňuje, a vstoupím do duchovního světa. Sám dosáhnu duchovního světa, za použití prostředí, o své vlastní vůli.

V tu samou dobu, pokud vstoupím do běžné společnosti, člověk zcela upadá pod její vliv, a nic na něm nezáleží; prostředí ho ve všem ovlivňuje a ovládá. V kabalistické skupině se musím před prostředím anulovat každou vteřinou.

[114567]

Ze 2. části denní lekce kabaly 12/08/2013, Kniha Zohar – Předmluva

Tak pocit štěstí naplní skupinu

Dr. Michael LaitmanOtázka: Máme přátele, kteří používají metodu kabaly, a kteří už ji na sobě aplikovali. Mohou dávat skupině příklad v „pravé linii“? Proč mlčí?

Odpověď: Jsme zavázáni ukazovat náš dobrý vztah k druhým. Musíme přítele učinit šťastným! V žádném případě bychom mu neměli ukazovat „kyselý“ obličej, či k němu přistupovat hrubým způsobem.

A když vztah exploduje, víme, že i to má své místo, a přistupujeme k tomu s porozuměním, že se to může stát každému. Vždyť to vypovídá o tom, že se přítel nachází ve vnitřním napětí, že na sobě pracuje, a že mu není lhostejné, co se děje. A tak mu odpouštíme.  A naopak, vzhledem k negativnímu skutku, s ohledem na tento výbuch, kompenzujeme to dobrým činem, a to vede k dobrému výsledku.

Je však nezbytné být opatrný, aby tyto negativní emocionální výbuchy nebyly obvyklé, nestaly se zvykem. Každý ve skupině musí pracovat na tom, aby ji naplňoval pocit štěstí, úspěchu a velikost cíle.

 [114535]

Z kongresu v Petrohradu, „Den třetí“, 14/07/2013, 5. lekce

Diagnóza: Nedostatek spojení s prostředím

Dr. Michael LaitmanOtázka: Už chápu, co mně brání dosáhnout cíle, postrádám „K čemu to?“, vidím, že mám vše, co potřebuji k postupu, ale jdu o krok nazpět, vědom si toho, že je možné v tomto světě dosáhnout něčeho více.…

Odpověď: Odkud máte myšlenky jako tyto? Vidíte, předtím vás tak jako nyní neobtěžovaly. To vypovídá o tom, že se dostatečně nekoncentrujete na cíl. A pokud je vaše prostředí ok, pak něco není dobře s Vámi.

Toto je vaše diagnóza: nedostatek spojení s prostředím. Kdyby bylo spojení s nimi silné, zajisté by se ve vás takové vnější myšlenky neobjevovaly.

Ve chvíli, kdy jsem našel svého učitele, Rabaše (hledal jsem učitele dlouho, měl jsem před ním několik učitelů) snažil jsem se k němu úplně přilnout; takovým způsobem jsem za sebou spálil všechny mosty.

Otázka: Jak v sobě mohu vzbudit takovou důležitost? Nevím, co mám dělat, co se sebou.

Odpověď: Ve chvílích, kdy Vám dají velké přání, je nezbytné si to uvědomit tak, že už nebudete mít možnost couvnout. Víte, potom vám dají tak velké překážky a vy je budete muset překonat. A když spálím předchozí most za sebou, předchozí úroveň, nemám se kam stáhnout. A dají mi ohromné překážky! A já nemám kam uniknout! To je moc důležité. V případě, kdy si nejsme vědomi, že nám stále zůstává úniková cesta: „Není to tak zlé,“ „později,“ „necítím se moc dobře,“ se začneme litovat. Tak v nás mluví opovrženíhodná  sebeláska.

Máte skupinu, studium, práci, šíření, a všechno. Musíte však k tomu připojit sebe! V opačném případě budete couvat pokaždé, a turbulence vám nedovolí se pohnout vpřed. Skupina musí prověřit všechny své přátele a takovým způsobem je ovlivnit, že se uvnitř budou více přizpůsobovat. To je náš problém.

Na jedné straně chceme, aby byla skupina co největší, aby každý mohl přijít bez podmínek. Jaký je v tom rozdíl, přijde-li člověk na lekci dvakrát za týden, nebo sedm dní v týdnu? Jaký je rozdíl v tom, kdy se vážně učí, nebo poslouchá na půl ucha? Zkrátka na nic víc není připraven! Kolik lidí se stalo vědci? Všichni ostatní školu opustili! Což v principu znamená, že ke vstupu do skupiny není zapotřebí striktních omezení. Všichni, kteří chtějí, by měli přijít! Zvláště v dnešní době, když tolik mluvíme o integrálním vzdělávání!

Na straně druhé, musíme upevnit spojení mezi námi, jak nejvíce je možné, a držet při sobě. Když se však podíváme na ty, kteří chodí jednou za týden; já sám budu takový.

A zde opět nacházíme rozpor, který je naší cestě typický a my neustále nemůžeme najít střední cestu. Pokud vás v tomto ohledu něco dobrého napadne, rád bych si to poslechl.

[114290]

Z kongresu v Petrohradu „Den třetí“, 14/07/2013, 5.lekce

Otázky po kongresu, 5. část

Dr. Michael LaitmanOtázka: Když “dostaneme po hlavě“ a vypneme všechny naše pocity, emoce a myšlenky, kde můžeme najít pevnou půdu pod nohama? Kde začneme náš vzestup?

Odpověď: Tím, že se zaobíráme mechanickými činnostmi.

Otázka: Řekněme, že se jeden obává, že jeho přání dosáhne machsom a stane se “pravdou;” pak nebude k čemu aspirovat. Můžete nám takovou situaci osvětlit a říci nám, co s tím?

Odpověď: To znamená, že jeden nemá přání dávat.

Otázka: Může to zpomalit náš vstup do duchovna?

Odpověď: Ano.

Otázka: Mohl byste nám prosím vysvětlit, proč k duchovnímu vzestupu potřebujeme rodinu? Jaký je rozdíl mezi ženatým a svobodným mužem a ženou? Pokud všechny mé skutečné činy jsou vykonávání úsilí k tomu, abych se sjednotil se skupinou a staral se o ni (a opravdu v to věřím), pak proč mám hledat svou druhou „půlku“ v duchovnu a vytvářet rodinu?

Odpověď: V tomto světě bychom měli odpovídat světu vyššímu.  To je důvod proč ten, kdo může, by měl mít rodinu. Tím urychlujeme naši duchovní cestu, nezpomalujeme ji.

[113013]

Stát se vládcem plánu stvoření

Dr. Michael LaitmanSkupina musí každého ujistit, že je vše řízeno Stvořitelem, a že se nic neobjeví samo od sebe tj., že pouze On vše řídí. „Není nikoho jiného kromě Něj.“ A tak musí každý vidět v každém z přátel Stvořitele.

Spolu s tím se neanuluji ani příteli neukazuji nechuť tím, že prohlašuji, že je jako loutka, ovládaná cizí rukou. Ne! Naopak, srovnávám ho a ztotožňuji se Stvořitelem. Přemýšlejte o tom!

Když o někom prohlásím, že je ovládán Stvořitelem, mohu si myslet, že je jako loutka na provázku, ale mohu také říci opak, “Ne, kdokoli je přede mnou, je odhalením Stvořitele.” Studujeme metodu vnímání reality, že vše kolem nás, je projevem Stvořitele. Když člověk dosáhne takového stavu a jasně pracuje takovým způsobem, ne jen filozofováním, pak skutečně dojde ke správnému vnímání reality.

Musíme o velikosti Stvořitele promlouvat, ne jen filozofovat a pronášet slogany. A je také možné o tom nemluvit, ale význam této síly, která udržuje celé stvoření a vše řídí tím, že přilne k Božskosti, musí být s každým z nás, jako duše světa. A vše, k čemu dochází, se stává důsledkem přítomnosti této síly.

Tak velikost není vyjádřena všemi druhy světských aktivit, ale tím, že je to takto směřováno ke každému z nás, že takovým obrazem Ho dosáhneme, plánu stvoření, a ne tím, že se staneme částmi, ale moudrými vládci jeho plánu. Sjednocení znamená, že my se staneme Jím.

[113920]

Z kongresu v Petrohradu, druhý den, 13/07/2013, 4. lekce

Nevhodná doba, nevhodné místo

Dr. Michael LaitmanOtázka: Mohl byste nám prosím říci o vašem prvním setkání se Světlem, a o vašich zkušenostech s opuštěním sebe. Prosím řekněte nám, jaká objasnění a myšlenky jste ten den měl.

Odpověď: Stalo se to, když jsem jel se svým učitelem na lekci. Bylo to v lijáku, pevné bloky deště. Na půli cesty  mi auto vyplivlo.

Byli dvě hodiny ráno, opuštěné místo, nikde živáčka. Kdo by také šel ven, v takovém počasí? Zastavil jsem se. Nedalo se nic dělat. Vylezl jsem ven z auta, otevřel kapotu, ale to jsem to udělal ještě horší, déšť zaplavil motor. Ukázalo se, že můj karburátor praskl. Proklínal jsem sebe a celý svět, nasedl jsem zpátky do auta a najednou, ze všeho toho zoufalství, jsem pocítil Stvořitele.

Opravdu! Nedělám si legraci. Je to pravdivý příběh. Samozřejmě, že předtím i po této situaci jsem zažil různé pocity, jako vy všichni. Proč jsem uvedl tento příklad?  Protože k tomuto druhu setkání obvykle dojde v absolutně nevhodnou dobu a místě, a vypadá to, jako by to s naším vnitřním stavem nesouviselo.

Procházíme procesem akumulace, který trvá docela dlouhou dobu v závislosti na naší inspiraci, předešlém stavu a mnoha dalších podmínkách; pak se v nás ukáže. Zpravidla se tak děje bez vnějšího ruchu. Nemusíme kvůli tomu meditovat nebo mít nějaké specifické pocity.

Když se to má stát, stane se. Nicméně bychom měli pokračovat v práci systematicky.

[112350]

Z kongresu v Petrohradu 12/07/2013, 1. lekce