Mějte na paměti, že se vztahují pouze na toho, kdo je čte; mluví jen o tom, co se děje v člověku, o jeho vlastnostech, jen o osobních vztazích mezi člověkem a Stvořitelem, a ne o vnějších objektech či událostech.

[113395]

Odpověď: Po kongresu opravdu došlo k objevení se pýchy, především v Evropě. Každá část světa má své typické problémy a slabosti, Evropa a Rusku jsou v tomto smyslu rozdílné.

Co je pýcha? Ve vztahu ke komu a k čemu? Člověk si toto musí sám ujasnit:

• Cítím pýchu, protože všemu rozumím a vše chápu, něčeho jsem dosáhl a nyní jsem velký a mám vše. To pomine a zmizí samo za pár dnů.

• Cítím pýchu, protože jsem několik úrovní nad kýmkoli jiným, a oni jsou nešťastní, perou se se svými malými krizemi, zatímco já jsem nad nimi, vše chápu a vlastně se ani o nic nestarám, neboť na ně hledím shora. To je špatně.

Když mluvíme o spojení a o skutečnosti, že mezi námi musíme napravit roztříštění, pak bychom se případně měli obávat o každého, jako o své děti. Nemyslím si, že byste k lidem takto přistupovali, pokud jste cítili, jako by byli vaše děti, a to je přesně, jak bychom k nim měli přistupovat.

Vlastně nevidím důvod, proč byste měl být pyšný. Co je na Vás tak zvláštního? Čeho jste sám dosáhl? Ničeho.

Byl jste ve skupině, byl jste přiveden, postrčen, a různě na Vás bylo pracováno. Pasivně jste se účastnil bez pochopení podstaty toho proč a kam by to mělo vést. Ani jste nezaznamenal současný stav a nevíte, jaký je. To znamená, že Vaše činy nebyli soustředěné a dostáváme se k tomu, že jste měl štěstí. Takže na co jste pyšný?

Povím Vám z osobní zkušenosti, čím výše člověk stoupá, čím více postupuje a dostává se blíže ke Stvořiteli, o to pokorněji a níže se cítí. Je to proto, že vidí konat nekonečné Světlo, které vše zařizuje, v každém okamžiku, že vše tvoří a oživuje.

Pokračujte v práci a pocit pýchy přejde. Hlavní je, aby Vás neodvedla od Vaší duchovní cesty. Pokud existuje nějaké rozptýlení a vy se chováte jako tvrdohlavé děti, jsem na to zvyklý. Nedá se nic dělat, jen se přes to postupně dostat. Naučíme se jak.

[113122]

Z 1. části denní lekce kabaly 21/07/2013, “Víra nad rozumem”

Odpověď: Směr lze kontrolovat pouze podle principu: „Israel, Tóra a Stvořitel jsou jedno.” Všechny odchylky se týkají pouze této jednoty. Ničeho jiného se není nutno obávat, ujasněte si však přesně tento princip, neboť určuje správný stav v každém momentu našeho života. A pokud se nenacházíme v této jednotě, pak jsme se odchýlili od správné cesty.

Prověřte si, nakolik je vše, co se odehrává, spojeno s jedním zdrojem: Vy osobně, se všemi svými vlastnostmi, a všemi podmínkami, které jste obdrželi ve skupině. A celý svět je malý přídavek k vašim vztahům s přáteli. To vše spojte se Stvořitelem.

Vše musí být zaostřeno k sobě jako v zaměřovači, neustále ve svém životě tyto tři body spojovat. Pak budete mít správný pohled na svět, správné vnímání. Uvidíte pravý svět a ne ten falešný.

Kdybyste se podívali teleskopem a viděli lidi, hvězdy, skály, květiny, zvířata a jejich různé vzájemné vztahy, uviděli byste celý svět jako kaleidoskop. Pak vidíte své přátele a všechny jejich problémy, stejně tak jako své osobní problémy, jako duchovní, vnitřní. Celý obraz je uvnitř kaleidoskopu.

A pak se zaměříte na tento objektiv, ostříte osy, dokud se všechny nespojí do jedné. To je ono, pochopíte, že to vše pochází od Stvořitele a je k vám účelově posíláno. Mezi Vámi a Stvořitelem je systém, sestavující se z 613 částí, každá z nich a všechny dohromady musíte správně uspořádat tak, aby mezi Vámi a Stvořitelem byla jen jedna přímá linie, která vás pojí, která je na závěr zredukována do jednoho bodu jednoty, přilnutí!

Vše až na tento bod přilnutí zmizí. To znamená, že jste se stvořili, umístili na správné místo, ve správném bodě. Musíme začít cítit našich 613 přání a Světlo, které stojí oproti nim a pohupuje jimi, a když ne Světlo, tak alespoň nějaké síly, vjemy, které jsou vnímány blíže či dále jednotě.

Musíte hluboce litovat, pokud najednou tuto jednotu necítíte, cítit, jako když je ve vašem životě něco špatně. Musíte mít stále na zřeteli, že tak je to v pořádku. Nebudete schopni bez toho žít; tato obava vám nedá pokoje.

Bude se zdát, že je nemožné v těchto myšlenkách setrvávat. Avšak tento bod jednoty je zvláštní, protože nepotřebujeme v životě ničeho jiného! Dokonce ikdyž někde pracujete, staráte se o rodinu, děti, dům či jiné problémy, uvidíte, že jednota “Israel, Tóra a Stvořitel” vyřeší jakýkoli problém a vše upokojí, vše zapadne na své místo.

Když je dosaženo takové jednoty, činy, ke kterým má dojít, vymizí. Zdánlivě je vykonáte, abyste dosáhli jednoty. Ale jakmile je toho dosaženo s jejich pomocí, okamžitě zmizí, protože se tento svět oděje do světa duchovního.

[112977]

Z 1. části denní lekce kabaly 24/07/2013, Rabašovy spisy

Existuje taková alegorie o králi, který měl věž naplněnou samými dobrými věcmi, ale žádné hosty. Jaké potěšení má král v plné věži?

“Andělé” jsou podstatou přírodních sil, jakou je gravitace, elektrostatická či magnetická síla atd. A jejich otázka je jasná, „Pokud celá realita jsou Tvé síly, to jest, Tvé projevy před hmotou přání, pak jak tato hmota profituje ze všeho, co s ní děláš, posunuješ ji ze stavu do stavu?”

Stvořitel odpovídá, “Chci stvořit člověka – takové spojení prvků, takovou kombinaci základů, aby jejich spojení vytvořilo něco nového, co není Mým přímým výsledkem.”

Úroveň člověka (Adama) je nad “anděli”—nad přírodními zákony, které nedávají svobodné vůli prostor. Lidská bytost stojí nad nimi; je schopna svobodné volby. “Andělé” nerozumí jeho stvoření, protože jsou pouze silami, jimiž Stvořitel ve stvoření působí. A přesto v tom, Jeho derivát, podřízený neměnným zákonům, zvláštní bod svobody se objeví.

Pochází ze Stvořitele a přechází do stvoření. To znamená, že v tomto stvoření On tvoří vše autonomní, nezávislé – prve sám ze Sebe…

Takže jak? Může přání, nezávislé, od Něho oddělené, Jemu opačné, a rovné silou, čelit Stvořiteli? Vždyť to povede ke konfliktu, ke střetu, k „pohromě“. „Andělé“ nerozumí tomu, jak Dobrý, který koná dobro, Stvořitel, to může dovolit.

A Stvořitel jim odpověděl, že vskutku měl věž plnou dobrých věcí, ale pouze to lidstvo bylo pozváno dovnitř. 

Jinými slovy, za podmínky, že by lidé byli ochotni projít si problémy a potížemi, které je povzbudí, aby se zamysleli a získali nezávislé přání, budou schopni se podílet na tom, co pro ně připravil.

[112563]

Ze 3. části denní lekce kabaly 19/08/013, Spisy Baal HaSulama

Odpověď: Zákony (Mishpatim) pochází ze strany omezení a přikázání ze strany touhy a ochoty je dodržovat.  V principu však obojí mluví o tom samém: jakým způsobem by měl být člověk podobný Stvořiteli.

Nemluvíme o úrovni tohoto světa. V Tóře, všechny zákony a přikázání se rozlišují ve vztahu k našemu egu a jak jej mění na něco opačného, napodobujícího Stvořitele, vlastnost úplného odevzdání a lásky, spojení s každým, kde uvnitř tohoto spojení se objeví ohromná vlastnost dávání, síla stvoření zvaná Stvořitel.

V odhalení této síly je Taryag (613) egoistických vlastností, přání. Tak se nazývají, “Taryag nenapravená přání.” Musíme je napravit v záměru z egoistického ve svůj prospěch, potěšení pro sebe, způsobující dokonce i ostatním újmu, (tak vnímáme svůj prospěch), k využití ve prospěch dávání, myšleno ve prospěch druhých, a tím se spojit, přilnout a napodobit Stvořitele.

V těchno činech existují omezení, když vzrostu nad své ego (svou touhu dostávat) a přestanu s ním pracovat. Pak jej změním v takovou formu, kdy mohu konat, nad ním, činy kvůli dávání. A poté přidám toto ego ke svému záměru kvůli dávání a konám společně s ním ve prospěch druhých, kvůli dávání.

Např. zloděj přestane krást. To je první přikázání. Druhé přikázání je dát všechny své zlodějské schopnosti ve prospěch lidstva.

Např. jako v příběhu O. Henryho, kde zloděj otevře sejf, ve kterém se uzamklo malé dítě.

Tak je to se všemi fázemi: omezení, vzrůst nad ego, přeměna v akt dávání. První omezení: Nekradu. Druhé: Vzrůst nad ego: co není dáno, jakoby nějaká egoistická odměna, která nám není nabízena, kterou v žádném případě neužijeme a neobnovíme činy, které mohou způsobit újmu druhým. Za třetí, využívám rychlosti odezvy, schopnosti a příležitosti odevzdávat a dávat způsobem, který je zaměřen pouze k lásce.

Takže tak jsou příkázání a zákony rozděleny. V jejich vyjádření však je omezení pravé a levé linie a střední linie je ve vztahu k vám, společnosti a Stvořiteli s mnoha nuancemi.

[111526] Z pořadu KabTV’s “Tajemství věčné knihy” 11/03/2013

Poháněč oslů je „Obklopující Světlo,“ Světlo, které napravuje. Jaký je rozdíl mezi ním a Světlem, které je odhaleno později? Obklopující světlo se stane „Vnitřním Světlem“. Když se objeví, pak bude jasné, že toto je např. Světlo Jehida a do té doby nevíme, ke které úrovni se blížíme, která je naším průvodcem.

Poháněč oslů je to Obklopující Světlo, které nás vede silou našeho přání našich „oslů“ z úrovně do úrovně.

Z 2. části denní lekce kabaly 23/06/2013, Zohar

[111843]

V zásadě se nacházíme ve zvláštní realitě, nazvané „Stvořitel“ a musíme Ho odhalit. “Stvořitel” (Boreh) znamená “přijít a vidět” (Bo-reh v hebrejštině). Pokud v Něm již přebýváme, ve vyšším bílém Světle, pak pouze On koná a není nikoho jiného kromě Něj. Pouze On v nás formuje “obrysy,”; On je první a On je poslední. Všechny naše myšlenky pramení z činů tohoto vyššího Světla. Kromě Něj neexistuje nic.

Pozorujeme neživou, rostlinnou a živou formu, ve které Stvořitel jedná na plno, nutí je k jakémukoli pohybu. Vlastně nemají svobodnou volbu; jsou naprosto pod Jeho přímým vlivem.

Na druhou stranu, my máme určitý bod, Jím stvořený, který zdánlivě existuje mimo Něj. Tento bod nám dává příležitost poznat Stvořitele – toho jediného, který nás ovlivňuje. Ve skutečnosti, takto nejdeme nikam ven, nevzdálíme se Mu, a nenarušujeme žádný z Jeho činů. Realita zůstává stejná: Není nikoho jiného kromě Stvořitele. Nicméně však kvůli tomuto bodu, který se zdá být z Něj abstrahován, mohu analyzovat sebe i Jeho, mohu záměrně a vědomě vést sám sebe do jediného existujícího stavu, ve kterém není nikoho jiného kromě Něj.

Stvořitele dosáhnu díky této práci. Každý fragment reality přisuzuji jeho jedinečnosti, a tak dosáhnu všech Jeho skutků, všech stupňů, k Němu i od Něj, které provádí. Tak se vracím do stavu jednoty a jedinečnosti Stvořitele, stojím v plné síle, kterou mi On dal a uvědomuji si, že skutečně není nikoho jiného kromě Něj.

Tak Mu přináším radost, a to je to největší potěšení, které mu mohu přinést, a to znamená sebe. Vždyť, není nikoho jiného kromě Něj.

Tak se nyní musíme, proti našemu přání, rozumně a záměrně dostat do konceptu: „Není nikoho jiného kromě Něj.“

[111373]

Ze 3. části denní lekce kabaly, 03/07/2013, příprava na kongres v Petrohradu, Lekce 1