Modlitba společnosti

Je řečeno v Zoharu: „Já se nacházím mezi svým národem“. Co to znamená? Odpověď je: „V době, kdy se soudí svět, neoddělí se člověk od společnosti, protože ti o kterých je známo, že se oddělili, nehledě na to, že jsou to spravedliví, odsoudí se jako první. A proto se nesmí člověk nikdy oddělit od společnosti, protože milost Stvořitele je stále na celém lidstvu dohromady. A proto je řečeno: „, Já se nacházím mezi svým národem a nechci se od něj oddělit“.

Zákon působící na svět – je přání dostávat, egoizmus a s takovou přirozeností se narodilo každé stvoření, což je důsledkem přání Stvořitele se potěšit svým stvořením. Jelikož stvoření mělo přání mít podobné vlastnosti se Stvořitelem, aby necítilo hanbu, byl vytvořen zákon, zakazující používat přání dostávat pro sebe potěšení a pouze za podmínky, že se najde síla přidat k dostávání altruistický záměr – „pro odevzdání“. A pouze tedy mu je dovoleno používat přání dostávat.

A odsuď pochází vysvětlení: v době, kdy zákon řídí světem a celý svět je ponořen do vlastního egoizmu, tma se šíří ve světě, a není místo, kam by světlo – potěšení    proklouzlo ke stvořením, vždyť příčinou je  odlišnost vlastností světla a stvoření, dostávajících toto světlo – potěšení. A na tuto odlišnost vlastnosti se vztahuje zákon, v souladu se kterým se potěšení nedá pocítit v egoistických přáních.

A proto, když se člověk probudí a přeje si, aby ho Stvořitel přiblížil – dal altruistická přání – kelim, – tomu se říká „přibližování“. A člověk žádá Stvořitele o pomoc. Ale je známo, že pomoc pocházející od Stvořitele se nazývá „Vyšší světlo“ a je definováno jménem „Duše“. Je napsáno v Zoharu, že pomoc poskytnutá ze shora je v tom, že stvoření obdrží novou „čistou duši“.

Když člověk přichází s prosbou ke Stvořiteli, aby ho přiblížil k Sobě, zdá se mu, že je takový pouze sám, tj. si myslí, že Stvořitel musí přiblížit pouze jeho samotného. Ale proč si myslí, že ostatní můžou zůstat ve svém nynějším stavu a pouze s ním Stvořitel musí jednat jinak? Je to proto, že se člověku zdá, že má dobré vlastnosti, které nemají ostatní. A protože tyto lidi jsou odděleni od společnosti tou myslí, že si zaslouží přiblížit se ke Stvořiteli více, než někdo jiný, uznávající sebe za spravedlivé, soudí se jako první, protože soud, tj. egoizmus na něj působí ve větší míře, než na ostatní společnost. A oni se stávají ještě více rozmazlenými ze strany vlastního egoizmu.

Stává se to s člověkem, pokud si myslí, že mu musí patřit více, než ostatním lidem. Stačí jim to, co mají teď, ale vzhledem k sobě si myslí, žen si zaslouží více než ostatní. Taková myšlenka je vlastnost skutečného egoizmu, úplného sebe potěšení. Pozorujeme, že egoizmus takového člověka se začal rozvíjet více, než u ostatních.

Z tohoto pochází, že celou dobu člověk jedná pro sebe potěšení. Ale z vlastního pohledu je spravedlivý, vždyť si přeje jednat jako odevzdávající a sobě povídá, že jeho prosbou ke Stvořiteli je, aby ho přiblížil – je to tvář spravedlivého, protože žádá po Stvořiteli síly pro plnění Tóry a přikázání kvůli Němu, a jaký je v tom nedostatek, vždyť si přeje sloužit Králi.

A tímto se dá vysvětlit řečené v Zoharu, kde se dává rada pro lidi, kteří mají požadavek, pocházející zevnitř, a kteří se nedokážou smířit se svým postavením. A nevidí žádný postup v duchovní práci, a věří v napsané v (Dvarim 30; 20) „Miluj Stvořitele, plň Jeho vůli a spoj se s Ním, vždyť On je tvůj život a dlouhověkost tvoje….“. Ale vidí, že jim chybí láska a spojení se Stvořitelem, necítí život v Tóře a nedokážou použít tyto rady pro sebe, aby dosáhli zjevných pocitů toho, co je řečeno v Tóře.

A rada je v tom, žádat pro celou společnost právě to, co cítí, že chybí jemu, a není možné teda pro něho říct, že se odděluje od společnosti, a myslí si, že mu musí patřit více, než mají všichni. Je řečeno: “ Já se nacházím mezi svým národem „. A žádám za celou společnost, protože chci přijít ke stavu, kdy se starám nikoliv o sebe, ale pro poskytnutí radosti Stvořiteli. A teda pro mě není důležité, jestli tato radost pro Stvořitele pochází ode mě nebo to samé On může dostat od ostatních.

Tohle znamená, že člověk žádá po Stvořiteli, aby mu dal uvědomit si to, čemu se říká „pro Stvořitele“, tj, že si je jist a nepodvádí sám sebe, že si přeje odevzdávat Stvořiteli. Vždyť může být, že ve skutečnosti si myslí o vlastní výhodě, aby pocítil potěšení a požitek.

Proto žádá za celou společnost. Vždyť pokud je několik lidi kteří můžou dosáhnout Cíle stvoření – spojit se se Stvořitelem, tímto Stvořiteli udělají větší radost, než by pouze jeden dosáhnul tohoto Cíle. A proto odmítá sám sebe a přeje si, aby jim Stvořitel pomohl, protože oni dávají Stvořiteli větší potěšení, než může být od jeho osobní práce. A proto žádá za celou společnost, aby Stvořitel pomohl celé společnosti, a jemu dal pocit uspokojení z toho, že může dávat Stvořiteli, aby Jemu udělal radost.

Takhle musí po každé pocházet prosba, od samotného člověka, a pomoc ze strany Stvořitele dostávají jiní, ti, o kterých Stvořitel ví, že jim z toho bude více užitku.

Takže pokud má síly prosit toto, zajisté bude mít skutečnou kontrolu, jestli souhlasí s touto prosbou. Ale pokud ví, že jsou to pouze prázdná slova, co pak může podniknout v té době, když vidí, že tělo nesouhlasí s takovou prosbou, aby dostalo skutečně plnou sílu odevzdání, bez přimíchání vlastností dostávat.

 

One Comment

  1. ….sme ako deti…deti sa učia len od tých ktorých milujú…
    Ďakujem pánovi Laitmanovi za jeho trpezlivosť a dobrotu, prajem mu dlhý život a zdravie…
    M.P.

Discussion | Share Feedback | Ask a question




"Kabala, Věda a Smysl Života" Komentáře RSS Feed

Předchozí příspěvek:

Následující příspěvek: