Monthly Archives: Červen 2013

Chyby z dětství

Dr. Michael LaitmanOtázka: Nedávno se mi připomnělo hodně věcí z dob mládí, a cítil jsem pak stud za to, co jsem udělal…

Odpověď: Uvidíte, že jste to udělal zas…. Stvořitel nám to tak vše prezentuje úmyslně a vy musíte pochopit, že to byl On, kdo to vše udělal, a ne vy.

To je ono, musíte pochopit, že vše ve vaší minulosti, je to, co On s Vámi udělal, „Není nikoho jiného kromě Něj.“ Proto se neužírejte!

Pokud se za minulost odsuzujete, odsuzujete Stvořitele, protože celá vaše minulost Jím byla určena. Je to pouze přítomnost a budoucnost, kterou určujete vy.

[110581]

Z kongresu v Krasnoyarsku 16/6/2013, 5. lekce

Vada nesouhlasu

Dr. Michael LaitmanBaal HaSulam, “Mír ve světě:” A v našem tématu, přínos každé osoby v rámci kolektivu je posuzován ne podle jeho vlastního dobra, ale podle jeho služby veřejnosti. A naopak, hodnotíme zlo každého jednotlivce pouze podle toho, nakolik poškodí společnost obecně, a ne podle jeho individuálních hodnot. 

Tyto věci jsou křišťálově jasné, jak z pohledu pravdy v nich, tak z pohledu dobra v nich. Je to tím, že co se nachází v kolektivu, je pouze to, co se nachází v jednotlivci. A prospěch kolektivu je prospěchem každého jednotlivce: ten, kdo poškodí kolektiv, bude sdílet i toto poškození, kdo přinese společnosti prospěch, bude se podílet na tomto prospěchu, protože jednotlivci jsou částí celku, a celek nemá větší hodnotu než součet všech jeho jednotlivců.
Egoismus nám nedovolí toto pochopit a přijmout, že zkresluje obraz. Nicméně, když se na věci podíváme nezaujatě, nestraně, budeme vše muset přijmout takové, jaké to je. Pokud sledujete běžnou logiku, je jasné, že je to tak, jak to má být. Příroda je jednotný integrální mechanismus, a obvykle, každá část v ní závisí na každé další, a systém jako celek závisí na všech jeho částech. V takovém případě, samozřejmě, prospěch kolektivu a jednotlivce je ten stejný.
Otázka: Ale jednotlivé ozubené kolečko v tomto mechanismu nemá svobodnou volbu. Tak  jaký to má smysl, jestli je dobré nebo špatné?
Odpověď: Vskutku, ozubené kolečko samo o sobě nemá svobodnou volbu. Nemůže se rozhodnout, zda se má otáčet ve prospěch komunity. Každý dělá, k čemu je on či ona předurčen dělat shora. Nicméně, tento systém má jakýsi mechanismus podobný spojce: je to o tom, do jaké míry se vnitřně zapojuji do tohoto „motoru“, abych rotoval s ním, bez jakýchkoli otázek.
Otázka: Takže máme svobodnou vůli?
Odpověď: Znamená to se chtít otáčet nebo se otáčet nedobrovolně. Moje svoboda je v souhlasu. Pracovat budu tak jako tak, buď „pod nátlakem“, pod tlakem „válce vývoje,” nebo za svého vlastního souhlasu, s radostí. Celkově vzato, systém je dokonalý a pracuje s absolutní účinností, ale cítím ho a vnímám do míry svého souhlasu s jeho prací. Navíc, ostatní to vidí stejně, a tak na konci, všichni cítíme osobní či kolektivní vadu nesouhlasu – individuální či systémovou. Naše vnímání však nemá na systém vliv.
Otázka: Jak je možné nápravu uspíšit?
Odpověď: Chtít souhlasit s prací systému, s pohybem jeho částí. To změní v mých pocitech vše. Ve skutečné realitě nic nepřidávám ani neberu; rozdíl je pouze v tom, nakolik je její obraz zkreslený „rušivým zrcadlem“ mého egoismu. Celý život se odehrává na tomto plátně, kdy sebe „vykresluji“ ve vztahu k pravému systému, nesouhlasíc s ním tím či oním způsobem. A tomuto obrazu říkám „můj svět.“ V podstatě je to snímek, výraz mého nesouhlasu s původní přírodou, absolutní láskou. Celá má bytost je projekcí na jakousi „obrazovku“, vykreslující tento „rozpor v názoru.“ Nevidím skutečný systém; nevidím nic, než mé vnitřní vady.
Otázka: Existuje taková věc, která je oddělena od celistvosti vnímání, můj osobní „kout“?
Odpověď: Ano. Mohu svá přání cítit do míry jejich protikladnosti systému. Tak, můj svět, jako duchovní realita, se také skládá z 613 částí, ale každá z nich se mi jeví jako opak vůči celku. Tato protikladnost se dělí na 125 stupňů či stádií ekvivalence či ne-ekvivalence. Nyní jsem kdesi za 125. stupněm, v úplném odloučení, v absolutním nedostatku porozumění. Pak, jak na každém stupni rostu, odhalím rozdíl mezi mnou a systémem ve větším rozlišení, a napravením těchto vad se dostávám blíže k souhlasu, k „úplné víře“, plnému přilnutí.
Takže, prozatím, vidím a cítím sebe ve vztahu ke stavu, který mi chtějí ukázat. Samozřejmě, že pro srovnání, mi není ihned nabídnut svět Nekonečna, ideální systém přírody, Stvořitel. Není to možné, protože dokáži rozlišit pouze nepatrný rozdíl, jako dítě, které je pobízeno, aby si ve třídě dobře vedlo, a když uspěje, bude pochváleno „A-čkem“.
Zároveň si musíme uvědomit: Nyní vidím sebe a nic víc.
 
[110682]
Ze 4. části denní lekce kabaly 24/06/2013, Spisy Baal HaSulama “Mír ve světě”

Duch, který přesáhne tělo

Dr. Michael LaitmanOtázka: V dalším stádiu vývoji lidstva, bude mnohem citlivější. Existuje celá řada trendů, které to potvrzují. Za prvé, dnešní děti jsou mnohem citlivější k získávání informací. Za druhé, v současnosti vidíme v televizi tucty zábavných programů, ve kterých se objevují duchovní a mnoho dalších lidí s mnohem jemnější citlivostí a jasem, který nám je nám cizí.

Jeden nabývá dojmu, že se lidstvo, když ne na venek, pak vnitřně mění, tedy na úrovni organizace biologického těla nebo jeho způsobu zpracovávání informací. Existuje tu nějaký zákon?

Odpověď: Všechny tyto problémy se začaly objevovat ještě před stovkami tisíc let, v době přeměny z opice na člověka. Slezli jsme ze stromů, postupně jsme přestali lovit, začali jsme se zabývat zemědělstvím, prošli jsme systémem otroctví, pak začali zakládat města a civilizace, tisknout peníze, vynalezli jsme psaní atd… To vše napomohlo lidskému vývoji.

Takže, v dnešní době, se objevuje potřeba cítit řídící sílu, která nám dává možnost odhalit proč žijeme, schopnost cítit svůj účel, a dosáhnout toho dokud jsme stále naživu, v tomto světě, a ne jen ve světě dalším, jak nám říká náboženství. Musíme vyššího stavu dosáhnout bez ohledu na to, zda naše tělo žije či umře. Dokud jsme ve fyzickém těle, je to, jako bychom se nacházeli mimo něj, vedle něj, pouze se s tělem identifikujeme.

Odbornými lekcemi integrálního vzdělávání, které člověku pomohou rozvíjet spojení – jak „vyjít ze sebe ven“, cítit ostatní, žít uvnitř něho, milovat ho, být do něj zapojen – tím člověk rozvíjí technologii svého psychologického vzniku.

Navíc, když to začíná chápat, vidí, že není tělo, ale spíše duch, přání a intelekt, který uvnitř těla neexistuje. Tělo je pouze dočasný nosič, ale tento nosič může předat všechny své informace kam chce, od jednoho nosiče k druhému, z jednoho počítače k dalšímu počítači.

Když člověk začíná chápat, že se může „přenést“, pak se v něm objeví pocit svobody. Takže, odtud, může řešit úplně jiné problémy.

[109251]

Z pořadu KabTV “Napříč časem” 20/03/2013

Zlatý klíč k řešení problémů

Dr. Michael LaitmanOtázka: Jsou nějaké ukazatele či hodnocení, zda je např. situace na úrovni rodiny zdravá?

Odpověď: Myslím si, že se neučíme, jak se správně chovat v rodině. Studujeme to ve skupině, že duchovní dosažení vyžaduje pohyb vpřed. Je to založeno na faktu, že ego neustále roste a jednota musí konstantně růst nad ním. Takže, pokud cítíme 20kg vzájemného egoistického odporu mezi námi, pak nad něj musím vyrůst. Tím se má na mysli, že sjednocující síla musí být alespoň o jeden gram větší, než ta odpuzující.

Není to tak, jak by to mělo být? Jsme vychováváni nesprávně. My, egoisté, neustále rosteme a měníme se. Každý z manželů se nachází v jeho vnitřním egoistickém stavu: silou, charakterem, atd. Já chci romantiku, ona kosmetiku, já chci na ryby, ona snít.

Neučíme se, že bychom na tom měli neustále pracovat. Výsledkem je to, že se rodinný život zničí. Proč se rodiny rozpadají? Jakmile egoismus začne růst a přepne se ze zvířecí úrovně do další, lidské úrovně, nevíme, jak se s ním vypořádat.

Stane se integrálním a lidé vlastně neví, jak s ním pracovat, “Je snažší nechat se rozvést!” Stal se z toho běžný jev a nekritizujeme ho. A je to vskutku tak, protože v podstatě nevíme, jak pracovat se svou povahou. A to celé, se takto projevuje.

Takže, když jdeme s lekcemi nebo šířením na veřejnost, pak vše, o čem jsme se v kabale učili, se později stane kouzelným zlatým klíčem k řešení kteréhokoli problému v integrálním vzdělávání. Tak jak se snažíme sjednotit ve skupině, se můžeme přesně podle stejného systému sjednotit v rodině. V opačném případě rodina nebude existovat!

Dokonce i v těch moderních civilizacích, kde se rodina zdá být historickým základem a způsobem života, nezůstane nic, dokud nepředstavíme integrální vzdělávání. A to se zcela zakládá na kabale. To, co děláte ve skupině, dělejte doma a v práci.

V současnosti přinášíme naši metodiku různým podnikům a manažerům, kteří si stěžují na ztrátu motivace u lidí; člověk se nedokáže přinutit pracovat. Potřebuje peníze, musí žít, ale nedokáže se donutit.

Svět bude trpět, dokud se nepřesvědčí, že se neobejde bez systému, který vyplývá pouze z poznání duchovní struktury; musíte to zavést, protože svět do něj právě vstupuje, a neví, jak se v něm chovat. Ukazuje se, že se ladí podle nových duchovních struktur, ale každý se v něm stále snaží žít podle egoistických principů.

To je důvod, proč se dá rodinná krize snadno vyřešit. Ukažte příklady workshopů a všech druhů integrálních interakcí těmi stejnými televizními seriály. Začněte lidi učit metodu, jak si k sobě najít cestu a uvidíte, jak to začne fungovat. Lidé nebudou vědět, odkud jejich přání se sjednotit pochází; nebudou mít tušení, že se to učí od hrdinů televizních show.

Šíření metody integrálního vzdělávání neznamená jen někam přijít a někomu něco podívat. Měla by to být naše hlavní zbraň. Takovým způsobem utišíme svět. Navíc se to bude šířit rychleji, než cokoli jiného.
[109945]
Z 1. přípravy na kongres v Krasnoyarsku 13/06/2013

Integrální metoda: Současnost a budoucnost

Dr. Michael LaitmanV dnešní době už je hodně lidí, kteří chtějí o metodě integrálního vzdělávání slyšet. Právě v posledním roce, dvou, je mnoho lidí ochotných naslouchat, protože si začínají uvědomovat, že jsou ztracení jako malé děti. Ztracené dítě stojí a brečí, neví, co má dělat. Sami sebe dnes vidí v této pozici a to evidentně. To je důvod, proč musíme zvládnout metodu integrální interakce, pochopit co znamená, jak ji implementovat, a zkusit ji uskutečnit mezi námi, jak jen to jde.  Nemáme mezi sebou ekonomické, kulturní, politické či jiné vztahy, jen vztah lidský. A to nám otevírá cestu. Navíc, jak víte, snažíme se získat si různé struktury a organizace: školy, vzdělávací instituce, podniky, univerzity a vysoké školy, atd., tam, kde je cítit potřeba. Vždyť krize se projevuje ve vztazích mezi dospělími, dětmi, a už je zřejmé, nakolik je to vážný problém. Například, institut rodiny je v rozkladu, rozvody a množství single je na vzestupu atd. Tu a tam, postupně, už můžeme představit integrální metodiku. Ba co více, ukazuje se, že naše metoda začíná žít od skutečně první třídy, první prezentace. Lidé si okamžitě uvědomí, že to má nějakou zvláštní moc, že je to dokonce neobyčejný „zázrak“. Je znát, že vidí, že zde mohou skutečně dosáhnout zázračných změn.Zaznamenali jsme to především ve skupinách v Evropské části Ruska, částečně v US, a vidíme to i v Israeli. Ale samozřejmě, že to není dostatečné. Musíme expandovat a snažit se rozšířit a předat tuto integrální metodiku do života, kde je jen možné. Postupně budeme učit a budeme schopni ukázat ostatním, že s její pomocí je možné zachránit regiony, země a celý svět před vážnou krizí.

Nyní tím žijeme, moc se snažíme urychlit tempo našeho vývoje integrálním vzděláváním a výchovou, která v této práci zahrnuje různé regiony země, dokonce civilizace, např. západní, východní, asijskou. Každý region má své vlastní problémy. Na jednu stranu, „nejtěžší“ je východní Evropa – opravdu, do dnes je velmi složité k nim mluvit. Trošku jednodušší je to v Americe, Američané respektují zprávy,  obchodní doporučení, všechny druhy coachingu a školení. Dělají to rádi a může to tam být jednodušší.

Rusové jsou také zvyklí na různé druhy inovací, a celkově jsou na ně lidé připraveni. Je to tam snažší, ačkoli mají také vážný egoismus. Možná že díky narůstajícímu egoismu, který se projevuje dříve, bude pro nás jednodušší s lidmi mluvit. Vždyť i obchodní manažeři vidí, že vztahy mezi zaměstnanci snižují produktivitu natolik, že není nic, co s tím mohou udělat. Navíc, sociální otázky jsou tu větší, v Evropské části.

Celkově vzato si myslím, že situace je trochu odlišná v tomto regionu, Krasnoyarsku, a celé Sibiři, Ruské teritorium za Uralem je méně egoistické. Je velmi odlišné od západní části Ruska, a především od Západní Evropy a Severní Ameriky. Příroda se tam chová jinak, a to je důvod, proč tomu může být naopak:  Na straně jedné, lidé se dosud necítí natolik egoističtí, aby objevili, že jejich egoismus má vše na vině, na straně druhé, mohou inklinovat k tomu být si navzájem blíže, a to dělá náš úkol jednodušší.

V každém případě, bez ohledu na to, jak se projevuje, je pro tento region, myslím si, důležité implementovat metodu integrálního vzdělávání a výchovy. Je tu jiná atmosféra, jiné vztahy mezi lidmi, důvěrnější, se mi zdá, poklidnější. Takže pokud to tady společně tak uděláme, uspějeme navzdory velkým vzdálenostem.

Nejdříve však, potřebujeme dobrý kurz integrálního vzdělávání a výchovy, a pak zorganizovat předváděcí třídu, workshopy pro podniky, školy a další instituce, v různých formách. V celém tomto regionu je tak zapotřebí vážně zapracovat.

Jsme průkopníky. Musíme rozvinout tuto metodu a použít ji na moderní lidstvo. Víte, co napsal Baal HaSulam; víte, co napsal Rabaš. A zbytek jsme rozvíjeli v období posledního desetiletí, zvláště v posledních pár letech. Kabala se dá vykreslit pokaždé jasněji.

Interakce mezi námi, použitelnost této vědy na spojení mezi námi v každém směru, to jinde neexistuje, to dosud nebylo popsáno. Jenom znát metodu mých učitelů, já ji rozvíjím dále. V principu nemluvím o ničem novém. Co se jeví jako nějaká novinka, to je vlastně použití jejich idejí na stávající stav lidstva.

Takže budeme muset rozvinout tuto metodu s ohledem na váš region.
[109843]
Z rozhovorů před kongresem v Krasnoyarsku, 01/06/2013

Spojení s přírodou

Vzdělávání nebo nacizmus?

Dr. Michael LaitmanOtázka: U diktátorů, kteří se dostali k moci jako Hitler, určitě existuje pocit, že jednali jako vychovatelé, kteří spasí společnost.

Odpověď: Hitler nebyl diktátor. Dostal se k moci v demokratických volbách. Lidé si ho vybrali. Proto je nemožné tvrdit, že si dobyl vládu silou, jako tomu bylo například v Rusku nebo jiných zemích. Německo také nebyl národ, který by se dal ovládnout pomocí vojenské síly. Bylo tak učiněno silou přesvědčování.

Otázka: Tvrdíte, že mudrcové, kterých je zapotřebí u moci nyní, musí také lidi přesvědčovat?

Odpověď: Nemusí přesvědčovat, ale spíše vzdělávat, říci člověku o smyslu života.

Přesvědčovat je možné pouze, pokud jednáte na zvířecí úrovni. Hitler dosáhl především toho: Vyvinul tlak na zvířecí instinkty německého lidu. Tak se to dá udělat s jakoukoli skupinou lidí, protože vnitřně jsou všichni přesvědčení, že jsou „výjimeční“, a tento sklon k jedinečnosti se dá pozvednout až na úroveň fašismu, nacizmu, tj. lidé mohou být s tímto shromážděni a vedeni proti druhým.

V integrální společnosti míříme k úplně novému, odlišnému paradigma: celkové  lidskosti, plné propojenosti, podobnosti přírodě jako jednotného systému, rovnováze mezi námi a přírodou, kde je každý na svém místě, tak aby lidstvo pozvedl a každému pomohl „opustit sebe“. Toto sebe-opuštění bude pociťováno jako nabytí zcela nového způsobu existence, a právě v něm člověk začne cítit život mimo sebe a ne uvnitř sebe.

Především toto je tím, co mudrc, vůdce nového světa, rozšiřuje a propaguje, a tak se to nemůže vůbec porovnávat s tím, co všichni vůdci a diktátoři dělali před ním.

[108844]
Z pořadu na KAB TV 17/03/2013

Modlitba společnosti

Je řečeno v Zoharu: „Já se nacházím mezi svým národem“. Co to znamená? Odpověď je: „V době, kdy se soudí svět, neoddělí se člověk od společnosti, protože ti o kterých je známo, že se oddělili, nehledě na to, že jsou to spravedliví, odsoudí se jako první. A proto se nesmí člověk nikdy oddělit od společnosti, protože milost Stvořitele je stále na celém lidstvu dohromady. A proto je řečeno: „, Já se nacházím mezi svým národem a nechci se od něj oddělit“.

Zákon působící na svět – je přání dostávat, egoizmus a s takovou přirozeností se narodilo každé stvoření, což je důsledkem přání Stvořitele se potěšit svým stvořením. Jelikož stvoření mělo přání mít podobné vlastnosti se Stvořitelem, aby necítilo hanbu, byl vytvořen zákon, zakazující používat přání dostávat pro sebe potěšení a pouze za podmínky, že se najde síla přidat k dostávání altruistický záměr – „pro odevzdání“. A pouze tedy mu je dovoleno používat přání dostávat.

A odsuď pochází vysvětlení: v době, kdy zákon řídí světem a celý svět je ponořen do vlastního egoizmu, tma se šíří ve světě, a není místo, kam by světlo – potěšení    proklouzlo ke stvořením, vždyť příčinou je  odlišnost vlastností světla a stvoření, dostávajících toto světlo – potěšení. A na tuto odlišnost vlastnosti se vztahuje zákon, v souladu se kterým se potěšení nedá pocítit v egoistických přáních.

A proto, když se člověk probudí a přeje si, aby ho Stvořitel přiblížil – dal altruistická přání – kelim, – tomu se říká „přibližování“. A člověk žádá Stvořitele o pomoc. Ale je známo, že pomoc pocházející od Stvořitele se nazývá „Vyšší světlo“ a je definováno jménem „Duše“. Je napsáno v Zoharu, že pomoc poskytnutá ze shora je v tom, že stvoření obdrží novou „čistou duši“.

Když člověk přichází s prosbou ke Stvořiteli, aby ho přiblížil k Sobě, zdá se mu, že je takový pouze sám, tj. si myslí, že Stvořitel musí přiblížit pouze jeho samotného. Ale proč si myslí, že ostatní můžou zůstat ve svém nynějším stavu a pouze s ním Stvořitel musí jednat jinak? Je to proto, že se člověku zdá, že má dobré vlastnosti, které nemají ostatní. A protože tyto lidi jsou odděleni od společnosti tou myslí, že si zaslouží přiblížit se ke Stvořiteli více, než někdo jiný, uznávající sebe za spravedlivé, soudí se jako první, protože soud, tj. egoizmus na něj působí ve větší míře, než na ostatní společnost. A oni se stávají ještě více rozmazlenými ze strany vlastního egoizmu.

Stává se to s člověkem, pokud si myslí, že mu musí patřit více, než ostatním lidem. Stačí jim to, co mají teď, ale vzhledem k sobě si myslí, žen si zaslouží více než ostatní. Taková myšlenka je vlastnost skutečného egoizmu, úplného sebe potěšení. Pozorujeme, že egoizmus takového člověka se začal rozvíjet více, než u ostatních.

Z tohoto pochází, že celou dobu člověk jedná pro sebe potěšení. Ale z vlastního pohledu je spravedlivý, vždyť si přeje jednat jako odevzdávající a sobě povídá, že jeho prosbou ke Stvořiteli je, aby ho přiblížil – je to tvář spravedlivého, protože žádá po Stvořiteli síly pro plnění Tóry a přikázání kvůli Němu, a jaký je v tom nedostatek, vždyť si přeje sloužit Králi.

A tímto se dá vysvětlit řečené v Zoharu, kde se dává rada pro lidi, kteří mají požadavek, pocházející zevnitř, a kteří se nedokážou smířit se svým postavením. A nevidí žádný postup v duchovní práci, a věří v napsané v (Dvarim 30; 20) „Miluj Stvořitele, plň Jeho vůli a spoj se s Ním, vždyť On je tvůj život a dlouhověkost tvoje….“. Ale vidí, že jim chybí láska a spojení se Stvořitelem, necítí život v Tóře a nedokážou použít tyto rady pro sebe, aby dosáhli zjevných pocitů toho, co je řečeno v Tóře.

A rada je v tom, žádat pro celou společnost právě to, co cítí, že chybí jemu, a není možné teda pro něho říct, že se odděluje od společnosti, a myslí si, že mu musí patřit více, než mají všichni. Je řečeno: “ Já se nacházím mezi svým národem „. A žádám za celou společnost, protože chci přijít ke stavu, kdy se starám nikoliv o sebe, ale pro poskytnutí radosti Stvořiteli. A teda pro mě není důležité, jestli tato radost pro Stvořitele pochází ode mě nebo to samé On může dostat od ostatních.

Tohle znamená, že člověk žádá po Stvořiteli, aby mu dal uvědomit si to, čemu se říká „pro Stvořitele“, tj, že si je jist a nepodvádí sám sebe, že si přeje odevzdávat Stvořiteli. Vždyť může být, že ve skutečnosti si myslí o vlastní výhodě, aby pocítil potěšení a požitek.

Proto žádá za celou společnost. Vždyť pokud je několik lidi kteří můžou dosáhnout Cíle stvoření – spojit se se Stvořitelem, tímto Stvořiteli udělají větší radost, než by pouze jeden dosáhnul tohoto Cíle. A proto odmítá sám sebe a přeje si, aby jim Stvořitel pomohl, protože oni dávají Stvořiteli větší potěšení, než může být od jeho osobní práce. A proto žádá za celou společnost, aby Stvořitel pomohl celé společnosti, a jemu dal pocit uspokojení z toho, že může dávat Stvořiteli, aby Jemu udělal radost.

Takhle musí po každé pocházet prosba, od samotného člověka, a pomoc ze strany Stvořitele dostávají jiní, ti, o kterých Stvořitel ví, že jim z toho bude více užitku.

Takže pokud má síly prosit toto, zajisté bude mít skutečnou kontrolu, jestli souhlasí s touto prosbou. Ale pokud ví, že jsou to pouze prázdná slova, co pak může podniknout v té době, když vidí, že tělo nesouhlasí s takovou prosbou, aby dostalo skutečně plnou sílu odevzdání, bez přimíchání vlastností dostávat.

 

O VÝZNAMU PŘÁTEL

Co se týče významu přátel ve skupině, a jak je ocenit, tedy s jakou důležitostí by si měl každý vážit svého přítele? Zdravý rozum říká, že pokud někdo bere svého přítele jako by byl na nižší úrovni než je on sám, pak ho bude chtít naučit, jak se chovat ctnostněji, než (by se choval) podle vlastností jaké má. Proto, nemůže být jeho přítelem, může jej brát jako studenta, ale ne jako přítele.

A pokud člověk vidí svého přítele, jako by byl na vyšší úrovni než je jeho vlastní, a vidí, že od něj může získat dobré vlastnosti, pak ho může přijmout jako učitele, ale nikoli jako přítele.

To znamená, že právě když člověk vidí svého přítele na stejné úrovni jako je ta jeho, může druhého přijmout jako přítele a spojit se s ním. Je tomu tak proto, protože (slovo) přítel znamená, že jsou oba ve stejném stavu. Toto říká zdravý rozum. Jinými slovy, mají stejné názory, a tak se rozhodnou spojit. Potom oba pracují vstříc cíli, kterého se snaží dosáhnout.

Je to stejné, jako když dva stejně smýšlející přátelé, dělají společně nějaký obchod, aby jim tento obchod vynesl zisk. V tomto stavu cítí, že mají stejné pravomoci. Ale kdyby jeden z nich cítil, že je schopnější než ten druhý, nebude ho chtít přijmout jako rovnocenného partnera. Místo toho by chtěli vytvořit proporcionální partnerství podle síly a vlastností, v nichž je jeden nad druhým. V takovém stavu je partnerství třiceti tří nebo dvaceti pěti procentní, ale nemůže být řečeno, že jsou si v obchodě rovni.

Avšak v lásce přátel, kde se přátelé spojují, aby mezi sebou vytvořili jednotu, to výslovně znamená, že jsou si rovni. Toto se nazývá „jednotou.“ Když například společně podnikají a říkají, že zisky nebudou rozděleny rovnoměrně, nazývá se to „jednotou“? Je zřejmé, že společné podnikání přátel by mělo být takové, že mezi nimi budou rovnoměrně rozděleny všechny zisky a majetek, které láska k přátelům vynese. Neměli by si navzájem nic schovávat nebo skrývat, ale vše bude s láskou, přátelstvím, pravdivostí a mírem.

V eseji „Řeč k dokončení Zoharu“ je psáno: „Míra velikosti s sebou přináší dvě podmínky: 1) podle míry jejich velikostí jim vždy naslouchat a přijímat uznání společnosti, 2) prostředí by mělo být veliké, jako je psáno: ‚V množství lidu spočívá důstojnost krále.'“

Chcete-li přijmout první podmínku, každý student musí cítit, že je nejmenší mezi všemi přáteli, pak bude moci od každého přijímat uznání velikosti. Je to proto, že větší nemůže přijímat od menšího, tím méně být přesvědčen o jeho slovech. Pouze na menšího dělá dojem uznání většího.

A druhou podmínkou je, aby každý student chválil přednosti každého přítele, jako by ten byl největší v generaci. Potom ho prostředí bude ovlivňovat tak, jak by velké prostředí mělo, protože kvalita je důležitější než kvantita.

Z toho vyplývá, že si navzájem pomáhají v oblasti lásky přátel, což znamená, že je dostatečné, aby každý bral svého přítele, jako by ten byl na stejné úrovni, jako je on. Ale protože by se všichni měli od svých přátel učit, je zde otázka učitele a žáka. Z tohoto důvodu, by měl svého přítele brát jako většího, než je on sám.

Ale jak může považovat přítele za většího, než je on sám, když vidí, že jeho vlastní přednosti jsou větší než přednosti jeho přítele, že je nadanější a má lepší vrozené kvality? Existují dva způsoby, jak tomu porozumět:

1. způsob – Použít víru nad rozumem: jakmile si ho vybral za přítele, oceňuje ho nad rozumem.

2. způsob – A toto je přirozenější – v (mezích) rozumu. Pokud se rozhodl přijmout druhého za přítele, a pracuje na sobě, aby ho miloval, potom je s láskou přirozené vidět jen dobré věci. A i když jsou v jeho příteli špatné věci, nemůže je vidět, jelikož je psáno: „láska pokrývá všechny hříchy. „

Můžeme vidět, že člověk vidí chyby v dětech svých sousedů, ale ne v jeho vlastních dětech. A když se někdo zmíní o nějakých chybách jeho dětí, hned začne příteli odporovat a poukazovat na přednosti svých dětí.

A otázkou je, co z toho je pravda? Koneckonců, jeho děti mají přednosti, a tudíž je rozčílen, když o jeho dětech mluví jiní. Věc se má tak, jak jsem slyšel od svého otce: Opravdu má každý člověk své přednosti a nedostatky. Jak soused, tak otec říkají pravdu. Avšak soused nezachází s dětmi druhého, jako s nimi zachází jejich otec, protože k dětem necítí stejnou lásku, jakou cítí otec.

Když proto uvažuje nad dětmi druhého, vidí jen chyby těchto dětí, protože mu to dává větší potěšení. Je to proto, protože může ukázat, že je ctnostnější než ty druhý, protože jeho vlastní děti jsou lepší. Z tohoto důvodu vidí jen chyby druhých. Co vidí, je pravda, ale vidí pouze věci, které ho těší.

Ale otec také vidí jen pravdu, avšak hledí si jen dobrých věcí, které jeho děti mají. Nevidí chyby svých dětí, protože mu to nedává žádné potěšení. Proto o tom, co vidí ve svých dětech, říká pravdu. A protože si hledí jen věcí, které ho mohou potěšit, vidí pouze ctnosti.

Ukazuje se, že pokud člověk k přátelům cítí lásku, je v lásce zákonem to, že chcete vidět přednosti přátel, a ne jejich chyby. Proto, když ve svém příteli člověk vidí nějakou chybu, není to znamením toho, že je vinen jeho přítel, ale že je chyba v něm; což znamená, že protože on pochybil v lásce přátel, vidí chyby ve svém příteli.

Proto by se teď neměl starat o nápravu svého přítele. Spíše potřebuje nápravu on sám. Ze všeho výše uvedeného plyne, že by se neměl starat o nápravu nedostatků, které ve svém příteli vidí, ale on sám potřebuje napravit chybu, kterou udělal v lásce přátel. A když se sám napraví, bude vidět pouze přednosti svého přítele, a ne jeho chyby.

Dětská krutost

Dr. Michael LaitmanNázor (Elena Galkina, historička): “Násilí mezi dětmi se množí. V dnešní době mají mnohem více příležitostí ponořit se do virtuálního prostředí, do světa televize, počítačových her; v období mezi 5 a 15 rokem, vidí přibližně 20,000 vražd, hororové filmy, thrillery, ohromné množství krve a zrady. Dochází k závěru, že úspěšný je ten, který je násilníkem, vrahem, šlape po druhých, krade a bere úplatky.

“Dítě musí vidět příklad dobrého chování vůči druhým. Jinak, jako biologický tvor, vidí, že má soupeřit, a samozřejmě, vybere si cestu zločinu, násilí a sociální dominance.

“Pokud se nám nepodaří tento problém vyřešit, naše společnost nejenže se změní ve zvířecí, ale navíc nebude schopna se reprodukovat, neboť dokonce i zvířata a ptáci vyžadují určitou dávku altruismu, prvek sociální spolupráce pro společné dobro, a nejen ve svůj prospěch prostřednictvím utrpení druhých. Pokud tomu nebudeme věnovat pozornost, budeme čelit společenskému kolapsu a kolapsu jednotlivců.

Můj komentář: Toto je cesta uvědomění si zla naší povahy, a pouze po uvědomění si ji coby zla, budeme schopni započít s naší nápravou jako tím jediným nevyhnutelným, rozumným a žádoucím jednáním. Uvědomění si zla může být dlouhé a krušné, pokud si budeme trvat na setrvání v egoismu, nebo může být snadné a rychlé, pokud ho studujeme jako tendenci, abychom si jej uvědomili jako zlo a vyrostli nad něj prostřednictvím integrálního vzdělávání, pak ho nahradili laskavostí a láskou s pomocí integrální výchovy.

[109111]