Nemůže už nadále žít jako dosud, a touží po poznání smyslu života, jeho podstaty, jeho základu. Co za vnitřní sílu ho ovládá a jaký je smysl života?

Tato jiskra zcela nepochybně existuje v každém z těch, kteří se shromáždili na kongresu, jinak byste neměli touhu tu být. Je mnoho lidí, kteří přichází studovat a prověřit se, když se v nich jiskra rozpálí. Musíme vykonat velké úsilí, abychom ji naplnili, a to je něco, pro co nyní nejsou připraveni. Mezitím, propast mezi silou ega, která člověka tlačí do jeho vlastního těla a silou jiskry, která ho vytlačuje ven z jeho těla, která ho volá, aby se vymanil, je velmi velká.

Lidské ego je velmi tvrdé a drží jiskru uvnitř, jako ve vězeňské cele. Proto se tací lidé svému egu vzdávají a souhlasí zůstat v jeho vězení. Nachází různé omluvy, podle kterých případně opustí duchovní cestu, protože sami sebe musí ospravedlnit. A tak odchází.

Rabaš říká, že v každém z přátel se nachází jiskra lásky k druhým,  tj. že se tam nachází anti-egoistické síly. Ego ostatní nenávidí, a síla, která je opakem ega, se nazývá láska k druhým. Jedna jiskra však nemůže zažehnout Světlo lásky, myšleno přinutit mě cítit touhu druhého jako svou vlastní a naplnit ji, jako naplňuji sebe. Jinými slovy, nedokáži se vymanit sám ze sebe a být obsažen v druhých, což se nazývá „láskou k druhým“.

Proto se shromažďujeme do skupin, a souhlasíme s tím pracovat a vzájemně se posilovat, abychom nasbírali všechny naše jiskry, a ve spojení mezi nimi odhalili vyšší svět.

[107198] 

Z hovorů o důležitosti shromáždění 10/05/2013