Není vyššího stavu, než stavu sebe-anulování, anulování ega, všech osobních myšlenek a přání, našeho dřívějšího postoje, všech našich plánů, cílů a očekávání. Je to úplné anulování svého „Já“, jako by nikdy neexistovalo, neexistuje a existovat nebude ani v budoucnu.

Všechno, co je ve mně, dokonce i jiskra, pokles, ze kterého se mám narodit, to také patří k vyššímu a ne ke mně, protože přichází od Něj. Musím se anulovat do takové míry, že tento pokles, ze kterého se nyní začínám vyvíjet, bude také poklesem Světla, které mi nepatří. Je těžké si to představit, ale ve skutečnosti, do duchovna se vstoupí, když člověk zcela sám sebe neutralizuje. Pak jediné, co jde ze dna nahoru, je jiskra, kterou sám sobě už nepřisuzuji.

Proto, práce na sebe-anulování je tu nutná. Za Machsomem (barierou), už začínáme pracovat s přáním přijímat jiným způsobem, než jak jsme to dělali pod Machsomem, během přípravy. Tak člověk začne v duchovním světě růst, a roste od jednoho okamžiku k druhému zvětšením sebe-anulování. Nad tímto anulováním, pracuje se svým přáním pro druhé, které je vznešenější, než zkrátka sebe-anulování. Vyžaduje to plné přilnutí k druhému a schopnost se o něj starat z lásky, která je postavena nad nenávistí.

To je první duchovní stav, ve kterém překračujeme z jednoho světa do dalšího, je to úplné sebe-anulování Světlem, které napravuje.

 [105791]

Ze 2. části denní lekce kabaly 22/4/2013, The Zohar