Zohar, “Naso,” Bod 180: Požehnání knězů. Nechť ti Pán požehná, nechť Pán osvítí, nechť Pán nese…. požehnává to Ha-Va-Ya-H, a oni jsou také tři jména Ha-Va-Ya-H v požehnání knězů, která jsou paralelou tří linií, tři písmena v Ha-Va-Ya-H v náplni S”G (63) Yod, Hay Vav, Hay. Tato tři písmena Yod ze S”G, jsou původní těchto tří Ha-Va-Ya-H.

Kabalisté mají problém. Každá věda v našem světě jako fyzika, chemie, biologie, zoologie a botanika má svůj vlastní jazyk, ale pro emoce jazyk není, protože v našem světě je nedokážeme poměřovat, změřit, zvážit, nebo je rozdělit na různé druhy, atd.

Když začneme zkoumat přání přijímat a v něm různé druhy pocitů, podle velikosti přání a jeho druhu, ve třech liniích, na všech úrovních jeho síly, potřebujeme jazyk, abychom popsali, jak na to.

Vezměme například psaní hudebních not; není to jazyk. Pouze píši nějaké symboly, které musí někdo další zahrát a cítit, a pak může porozumět pocitům, které jsem chtěl sdělit, ačkoli pro něj to může být něco zcela jiného. To je veký problém.

Ze stejného důvodu obojí, psychologie i psychiatrie, nejsou považovány za exaktní vědy, neboť jsou založeny na nemnoho zkušenostech, které můžeme nasbírat během našeho života a ne více než to. Je to tím, že našimi smysly nelze pocity měřit, dát je do tabulek, grafů, aby to bylo železné pravidlo.

Proto kabalisté vynalezli záznamenávání duchovního dosažení za použití Gematrie (numerických hodnot písmen a slov) a to se skutečně stalo velmi lakonickým jazykem, který spojoval mnoho přesných detailů, které mohou být předávány od jednoho člověka druhému. V porovnání s hudební kompozicí, kde si každý může představovat, co měl skladatel na mysli, tady se nemůžete mýlit. Aby se Gematria rozvíjela, musíte dosáhnout a dojít stejného místa, stejného fenoménu, být včlenění do té samé duše, která to napsala, a pak ucítíte přesně ten samý stav, neboť jste spojen s duší přilnutím, a tak si můžete být jist, že jste skutečně obdržel její poselství.

[97727]
Ze 2. části denní lekce kabaly 8/1/2013, Zohar

Na jednu stranu existuje mnoho duší a každá z nich se dělí na více částí. Ale na druhou stranu, může být duchovno rozděleleno na části? Víme, že existuje jedna ucelená realita a nic než to. Dokonce ikdyž jsme zmatení, neboť vidíme její oddělené části, je vlastně jedním celkem, neboť byl od počátku stvořen pouze jedinný stav, jedna duše.

Nazývá se duší Adama HaRišona (prvního muže), Malchut z Ein Sof (Nekonečna). Po přípravě, odhalíme tuto vnitřní realitu za Partzufim a “světy” mnohem jasněji. Je to o přání, které lne ke Stvořiteli. Přilnutí na úrovni kořene se nazývá Malchut z Ein Sof, a na čtvrté úrovni přilnutí se nazývá duší  Adama HaRišona. Všechno je to o tom, jak se na toto přání díváme z určitého bodu našeho vývoje.

Takže byl stvořen pouze svět Ein Sof nebo duše Adama HaRišona a nic jiného. Tato duše se nachází v každém člověku a je nazývána “Israel,” což znamená Yashar—El (přímo ke Stvořiteli), těmi, kteří dosáhli duchovna. A co více, je celá v každém, neboť duchovno není rozděleno na oblasti a části, jak to vidíme v hmotném světě. Pouze nedostatečná náprava mi brání spatřit skutečný obraz, nacházím se v ní nicméně i tak, v počátečním stavu jedné duše, která pro nás byla připravena, abychom ji odhalili.

Kabalisté však říkají, že je 600,000 duší, jež jsou rozděleny do “jisker.” Takže na čem stojí taková struktura, na “genealogickém stromu”? Je to zkreslený obraz reality, který je rozdělen silou narušeného přání každého v nás. Nejdříve se toto přání oddělilí a úplně brání vstupu Světla, je mu úplným opakem. Pak, silou nápravy, přání začíná dostávat záměr kvůli dávání, nebo jinými slovy, je očištěno. Do míry, do jaké má tento záměr, v něm září celková duše. To znamená, že přání postupně objevuje svůj skutečný stav. Nejprve cítí, že je malou částí celkové duše, a nakonec odhalí, že je stejná jako duše. Poté objeví, že je to Adam HaRišhon.
[97733]
Ze 4. části denní lekce kabaly 8/1/2013, “600,000 duší”

Otázka: Co vnímání reality ve formě “Israel, Tóra, a Stvořitel jsou jedno” symbolizuje?

Odpověď: Vnímání “Israel, Tóra a Stvořitel jsou jedno” je skutečně tou jedinou pravou realitou, která je. Na druhou stranu, my se však nacházíme ve stavu fiktivního skrytí, ve „světech“, což znamená ve skrytu, který existuje jen ve vztahu k nám tak, abychom mohli být napraveni.

Hostitel, který stojí před hostem, akceptuje přání hosta a vytváří mezi nimi toto skrytí tak, aby host necítil hostitele a jeho dobré skutky. Je to tím, že dar hosta paralyzuje! Host zatouží být jako hostitel, ale nemůže cokoli učinit, dokud jej hostitel naplňuje vším, co je dobré.  

Za takových podmínek host nemůže hostiteli říci, že ho miluje a chtít mu dávat. Dokonce ikdyž tato slova říká, budou hostem vyřčena z vděčnosti k hostiteli, za jeho přívětivost k hostu. Tak se láska ani vztah neozkouší. Láska je přezkoušena, když jste připraveni dát vše, co máte! Pak je jasné, že milujete a dáváte.

Takže hostitel s hostem souhlasí, že by měl mít ty správné podmínky k tomu vyjádřit svůj postoj. V opačném případě nemá význam, aby host dobro od hostitele přijímal, a zakouší jen žal. Namísto potěšení z občerstvení, které hostitel připravil, se bude trápit.  

To hostu přivodí natolik velý žal, že je připraven omezit své přání (omezit Já). Později se rozvine systém, který hostovi umožní napravit sebe sama. Je to, jako by byl od hostitele vržen na opačný konec stvoření, reality, jako by spadl z útesu do propasti.

Je však šťastný, neboť díky tomu, že padá dále dolů, začíná zjišťovat, kým je. Předtím se rozplýval ve vyšším Světle, které se o vše staralo a vše pokrývalo. Světlo naplňilo přání přijímat a přání dokonce ani netušilo, čím je. Takovým způsobem se cítí člověk, který má významné a vlivné hosty, že nemůže sám na nic myslet, a tak začne ztrácet sám sebe.

Stvořená bytost, která je vržena daleko od Stvořitele na druhý konec reality, nyní může prověřit, zda bylo jeho přání ve světě Ein Sof (Nekonečno) skutečné a může pro hostitele udělat cokoli, tak jako to hostitel dělá pro něj. Je host schopen tohle skutečně dokázat a chce to? Toto je místo, kde začíná jeho práce.  

Nejdříve tu máme dlouhou přípravnou dobu, tisíce let naší historie, po kterou se ve vztahu k duchovnímu světu nemůžeme považovat, že bychom vůbec existovali. Prozatím se jedná pouze o proces odehrávající se uvnitř nás, jako sen. Jako ve snu, během pěti minut, uplyne 50 let našeho života. Stejné je to s námi, kteří vstoupením do duchovní reality, na duchovní žebřík, hledíme zpět, a celá cesta, kterou jsme v našem životě urazili, se zdá krátkou a nesmyslnou epizodou nanejvýše pár dnů.  Měřítko událostí se zcela změní.  

Poté, co host omezí své přání, může započít s prací a přizpůsobit se hostiteli. Je připraven přijímat od hostitele do té míry, do jaké mu tím bude dávat. Je připraven být ve tmě a přijímat temnotu jako Světlo. To znamená, že nemusí cítit chuť ani naplnění hostitele pro své vlastní potěšení. Přijímá toto naplnění pouze kvůli tomu, aby dával, aby udělal hostiteli radost.

[97810]
Z 1. části denní lekce kabaly 8/1/2013, „Úvod do studia Deseti Sefirot“

Otázka: Jaký druh vnitřní přípravy musíme udělat před ženským kongresem?

Odpověď: Abychom bariéru mezi námi prolomili, nějakým způsobem poměry zmírnili, musíme se skupinou udělat workshop nebo nějakou jinou akci, abychom pocítili, že je do určité míry možné usnadnit si tendenci budování vztahů: nesedět stranou ostatních a hloubat sám v sobě, ale vyjít ze sebe a tak trochu se nad sebe povznést, ven k ostatním, pak najdeme naši duchovní nádobu, Kli.

Když jsem uvnitř sebe, „Já v sobě“, je to čistě ženská emoce. U můžů to tak nevynikne. Na jednu stranu to ženy překonávají mnohem složitěji, na druhou stranu snadněji, protože je pro ně mnohem jednodušší určit, kde se v nich ten „kokon“ nachází. Žena vnímá velmi jasně, že to je „Já v sobě,“ zatímco muž nikoli. Uteče hodně vody, než muž tohoto „kokonu“ dosáhne. 

Ženám tak navrhuji udělat několik setkání, diskuzí na toto téma. Mohl by to být workshop. Myslím si, že to bude stačit alespoň na to začít opouštět sebe sama. Poté, během kongresu, se tím budeme zaobírat a budeme o tom mluvit.  

Otázka: Co byste poradil ženám, které chápou důležitost své přítomnosti na kongresu, ale daly by přednost tam fyzicky nebýt? Jak je možné jim pomoci překonat tento“ kokon“?

Odpověď: Myslím si, že se zkrátka musí rozhodnout a pracovat na sobě aniž by věnovaly pozornost těm kolem sebe: „Musíme to udělat teď!“ a začít pracovat, neustále se snažit prorážet schránku, která nás odděluje. Uvidíte nakolik je to na jednu stranu složité, ale na stranu druhou, neustálé potíže zevnitř tohoto „kokonu“ ji nakonec prolomí. Musí se to nutně udělat! Bez toho neucítíme, že jsme v duchovním světě, který se nachází vně nás, za hranicemi tohoto „kokonu“.

[97543]
Z virtuální lekce 6/1/2013

Názor (Lucrezia Reichlin, profesorka ekonomie na London Business School): „“ O ekonomice se mluví skoro všude po krizi roku 2008. Zdálo se, že dojde k obnově, ale ve skutečnosti v Evropě, která je v recesi, se od léta roku 2011 věci zhoršily…. “

„“ Pokud Evropa, včetně Německa, neřeší problém, a dostává se do pozice investování do „vzdělávání“, pokud nebude posílen lidský kapitál , a pokud problém korupce nebude vyřešen, byl bych velmi znepokojen. „“

Můj komentář: Vzdělávání ani korupci nelze vyléčit, bez zavedení integrálního přístup k lidstvu a jeho převýchovy.
[97302]

Otázka od žen: Jak se můžeme efektivně spojit se Stvořitelem ve vnitřní práci prostřednictvím mužské skupiny bez fyzického kontaktu s ní?

Odpověď: Dojde k tomu automaticky. Když dosáhneme na duchovní úroveň, existuje zde obsažení mužské části do ženské a naopak, protože každý má obojí; není žádné rozdělení na muže a ženy.

To je důvod, proč historie zmiňuje velké Kabalistky, kteří byly na úrovni dosažení, nazývané proroctví. Je to úroveň GAR de Atzilut, velmi vysoká úroveň, která byla zřídka dosažena i muži. Ženy nejsou méně než muži a jsou schopné duchovního dosažení. Jediné, co se musí překonat, jsou rozmanité vnější, pozemské, malé živočišné překážky.

[97269]
Z Virtuální lekce 30/12/2012

Neživá, vegetativní a živá úroveň přírody jedná instinktivně, také lidstvo, nacházející se na živé úrovni vývoje, jedná podle instinktu. A pouze ti, kteří začínají aspirovat na další úroveň vytvoří komunitu nazvývanou duchovní skupina. 

Nová těla se do takové skupiny spojí. To “těla” se vztahuje k přání či lidem, kteří jsou na počátku toho být naplněni duchovním vzestupem, jeho potřebou, jeho cílem. 

Jsme skupina, která čítá pár milionů lidí na světě, plus ty, které neznáme. Nemusí s námi být ve spojení; stačí jim, když nás poslouchají a vidí na počítačové obrazovce. Prozatím nemají vnitřní potřebu se setkávat a cítit vzájemnou blízkost; neměli by být obtěžováni a vypuzováni z jejich hnízdeček. Také jsem byl v takovém stavu a úplně to chápu. Člověk musí dozrát.

[97404]
Z Novosibirského kongresu, 8/12/2012, lekce 4

Je velmi obtížné pochopit, co je to skupina.

Vždycky jsem byl samotář, individualista, ne-komunikativní povahy, preferoval jsem samotu a knihy před vším ostatním. Nepotřeboval jsem v životě nic jiného.

Ve 33 letech jsem začal studovat s Rabašem. Tehdy jsme neměli skupinu, s výjimkou šesti až sedmi starších mužů, mezi nimiž jsem byl šťastný jako dítě mezi dospělými. Ale Rabaš řekl, že potřebuji skupinu a já si myslel: „Co by mohlo být lepší, než lidé, kteří studovali s Baal HaSulamem a žili svůj život spolu s Rabašem?“ Koneckonců, mezi nimi jsem se cítil stejně bezpečně jako dítě v náručí dospělých.

Ale Rabaš řekl: „Nedá se nic dělat, potřebuješ skupinu.“ A tak jsem zorganizoval skupinu 40 mladých mužů.

Bylo to úplně proti mému charakteru. Byli mnohem lepší, přátelštější, rovnější. A já jsem se vždy cítil jako outsider, navíc jsem jim ještě musel sloužit, pomoci Rabašovi zorganizovat skupinu, i když od přírody, jsem se nemohl přimět, abych to překonal! Bylo velmi těžké pochopit, proč bylo třeba skupiny. Srdce nechtělo přijmout podmínku, že musím odhalit vyšší svět v ní.

Myslel jsem, že vyšší svět by mohl být prozkoumán s pomocí nákresů, porozumět jim, aby se prohloubily znalosti a pocity, a začít analyzovat. To je známo ve fyzice, nemohl jsem se odtrhnout od tohoto vědeckého přístupu. Kreslil jsem, dělal náčrtky, a dělal právě toto, až konečně, jsem začal chápat zcela jiné schéma vesmíru, z druhé strany.

Najednou jsem začal pociťovat, že ve skutečnosti je náš svět stejný jako vyšší svět, ale na nejnižší úrovni. Je úzce spojen s ostatními světy, které jsou kopií vyšších úrovní, jdou dolů níže a níže. V tomto případě, jediná změna je v materiálu, který se stává stále hrubším a na posledním stupni se obrátí v egoistický, opačný materiálu vytvořeným původně.

Ale všechno, co vidíme v tomto světě, je naprosto totožné s vyšším světem podle spojení kořene v duchovním světě a její větví v našem světě.

Postupně jsem si začal zvykat na tento systém, pochopil, že je to tak, a není nic jiného. Proto musíme zjistit, co se skrývá za naším světem a nad ním, a že bez korekce, pozvednutí se nad tento svět nebude úspěšné. To je jediný způsob. Sami samotní, nemůžete proniknout do duchovního světa.

Ukazuje se, že jste svázáni do celé sítě tohoto světa a musíte stoupat spolu s ním! Není žádná cesta ven. Musíte pochopit tento systém a připojit se k němu, avšak novým způsobem, ke stoupání, a pak se budete moci realizovat. To je z jedné strany, pokud se podíváte na systému směrem zdola nahoru.

A z druhé strany mi hodně pomohlo, že jsem začal studovat tento systém nikoli zdola nahoru, ale shora dolů, od Stvořitele, jak se Stvořitel dívá na svět z vrcholu dolů, jak on vidí nás v opravené nebo nekorigované formě a působí na nás a přitahuje z našeho egoistického stavu k sobě.

Tyto dva protichůdné pohledy, zdola nahoru (jak bychom měli růst, neustále se stávat podobnými dalšímu stupni) a od shora dolů (jak na nás hledí Stvořitel), potom spojené dohromady, vzájemně se doplňující. Musíme na nich pracovat, jasně analyzovat cestu od spodu nahoru a hledět z vrcholu dolů.

Potom se Rabašovy články o skupině pro mě staly srozumitelnější, i když na první pohled se zdají být poněkud naivní a dokonce i poučné s morálkou. Ve skutečnosti, začnou identifikovat velmi jasné zákony, které jsou mnohem přísnější a silnější než všechny přírodní zákony. A všechny zákony chování, nazval bych je „zákony komutace“ jsou založeny na podobnosti s následujícím vyšším stupněm, na vstupu do něj, na navázání kontaktu s ním, a začlenění do něho. To je základem všech článků o interakci ve skupině.
[97407]
Z Novosibirského kongresu 8.12.2012, Lekce 4

Baal HaSulam, “Úvod do studia Deseti Sefirot,” Bod 133: Je to spíše jako král, který si chtěl pro sebe vybrat ty nejvěrnější ze svých poddaných v zemi a přivést je k práci ve svém paláci. Co udělal? Vydal dekret, aby se každý, jež si to přál, mladý či starý, přišel zapojit do práce uvnitř jeho paláce. 

Nicméně povolal mnoho svých sluhů střážit bránu paláce a všechny cesty k němu vedoucí, a přikázal jim, aby chytře odkláněli všechny, jež se paláci budou blížit, a svedli je z cesty vedoucí do paláce……

A pouze hrdinové mezi nimi, jejichž trpělivost přetrvala, překonali stráže a otevřeli bránu. A ti byli okamžitě odměněni pohledem do tváře Krále, který každého z nich dosadil na jeho správné místo.

Stráže jsou povolány, aby člověka hlídali. Nesmí se dostat blíže Králova paláce a projít přes místo, kde stráže stojí, dokud si nevytvoří vnitřního strážce. 

Stvořitel má mnoho strážníků a nachází se na každém ze 125 stupňů, bráníce člověku dostat se blíže. Ukáží vám, že je vám dovoleno stoupat pouze po určitou úroveň a prozatím vám není dovoleno jít výše. Je to tím, že shledali, že na vyšší úroveň nejste ještě připraven. Tak je tomu pokaždé.

Stráže zajistí, aby člověk už nepostupoval dále (ač je to nemožné, neboť v duchovním světě existují přísné zákony shody). Stráže člověku ukáží nedostatky – místo pro sebe-přezkoumání. Probouzí ho a nedají mu v jeho stávajícím stavu pokoj tím, že mu působí všechny možné potíže. 

Chrání člověka; Světlo a Stvořitel nemusí být hlídáni, protože je nemožné je zranit, nejste-li hoden je spatřit. Vše je to kvůli ekvivalenci formy;  nejsem-li adekvátní vyšší úrovni, nerozeznám ji.

Co to znamená, že nemohu postupovat? Vidím, že cesta přede mnou je zatarasená? Nenapravil-li sem se na předchozí úrovni, nemohu postupovat a šplhat po hoře o pár metrů dále, ale stráže mi pomohou a ukáží mi problematické místo. Jsou tam, aby mě chránili, pobízeli mě, dostali mě blíže a pomohli mi dosáhnout nutných poznání. Vše je ve prospěch člověka a pro jeho nápravu.

[97289]
Z 1. části denní lekce kabaly 2/1/2013, „Úvod do studia Deseti Sefirot”

Otázka: Jak mě stráže hlídají?

Odpověď: Představme si napravený svět. Policista, strážce, učitel a několik dalších lidí k vám přijdou a začnou vám říkat, co je na vás špatného. A vy jste překvapený a nesouhlasíte s nimi.

Oni ale říkají: “Soudíš podle starých požadavků. Je pravdou, že před měsícem byly podmínky jiné, a tak jsme proti tobě neměli žádných námitek. Nyní však vidíme, že tvé chování je nežádoucí. Budeš-li ve svém vystupování takto pokračovat a nenapravíš se, pak se tvé nežádoucí chování postupně stane nepřijatelným. “

“Musíš napravit svůj postoj k okolí. Každý trpí, neboť kvůli tobě nemohou postupovat. Zdržuješ celkovou nápravu a nikomu dalšímu nedovolíš, aby dosáhl dobrého života! Jsou připravení udělat cokoli, ale ty nereaguješ, tak co můžeš dělat? Musíš se podřídit svému prostředí, spojit se s ním, být mezi ostatní správně včleněn, a tak dosáhnout konce nápravy. Mluvíme za všechny, řekli nám, abychom s tebou promluvili a řekli ti, co je s tebou špatně.“

Tak k vám přijede policejní vůz či veřejný zastupitel a říká vám tohle všechno. Mají obavy, že budete žít jako dosud a nebudete postupovat. Vždyť požadavky, Reshimot (duchovní geny) jsou neustále obnovovány, odhalujíce nový svět, vy ho však vidíte tak jako předtím a nic se pro vás nemění. Znamená to, že jste na „živé“ úrovni, a ve vztahu k duchovnímu světu jste dokonce na úrovni „neživé.“ Zkrátka jste unášen proudem života kamkoli vás zanese, a to je špatné. 

Na pokročilejších úrovních k vám přichází strážci i policisté, a poukazují na jemné detaily a zvláštní podmínky, jimž musíte věnovat pozornost, ale které nejste schopen rozpoznat. Pak vám prozradí, že musíte do takové úrovně sestoupit. V tomto „prostředí“ pro vás není místo a není na co čekat. Musíte opustit město a přestěhovat se na předměstí, do prostředí zlodějů, žít mezi kriminálníky.

To odmítáte, „Jak je to možné!” Oni však tvrdí, že nejste hoden žít mezi hodnými, napravenými lidmi, kteří jsou k sobě navzájem otevření, protože vy se jako oni nechováte. Myslel jste si, že toho hoden jste! Stráže vám však žíkají, že to prověřili a shledali, že nejste…. nemohou s tím nic dělat.

Pro tuto chvíli to odmítáte a máte na každého vztek, později však věci uvidíte objektivně a budete souhlasit, že tomu tak skutečně je, a že nejste hoden na tomto místě se svou ženou a dětmi žít.

Neustále se musím přizpůsobovat pokročilejší generaci a dokonce musím jít druhým příkladem. To uvádí Baal HaSulam ve svém článku „Poslední generace.“ 

[97286]
Z 1. části denní lekce kabaly 2/1/2013, “Úvod do studia Deseti Sefirot”