Co je samo o sobě studium moudrosti kabaly? Vše se zdá být jednoduché; lidé, kteří chtějí studovat přijdou a je tam expert, který je učí. Sedí a mluví, a kdokoli chce slyšet přijde a naslouchá. Takových míst je na světě spousta, kde lidé studují všechno možné.

Ale když člověk začne studovat moudrost kabaly, rychle mu dojde, že studenti musí být navzájem propojeni. Takže, ok, dobrá, je alespoň pár takových příkladů. Lidé se spojují v rámci skupiny; může to být třída nebo skupina, atd.

Je to jen tam, říkáme jim, ”Musíte se mezi sebou spojit v lásce.”

Už tohle vypadá jako mysticismus. Něco podobného najdeme ve východních moudrostech a také v náboženství, které káže o spojení mezi lidmi, „Miluj bližního svého jako sebe sama.“

Později se o této kvalitě spojení hovoří. Takže pak vyrozumíme, že problémem není jen studium, ale všechny ostatní věci, jež ho doprovází, hlavní je však spojení.

Jak by to tak mohlo být? Přišel jsem studovat určitý druh moudrosti. Jsem ochoten to dělat společně s ostatními; jsem ochotný se k nim připojit, aby spojení mezi námi bylo v souladu se studiem. Ale ne, je mi řečeno něco dalšího, “Musíte se s nimi spojit natolik, že přestanete cítit svou vlastní existenci, pro vás budou existovat pouze oni.“ Tomu nerozumím, ale oni to ode mě vyžadují, abych porozuměl materiálu, který sám o sobě není prozatím důležitý.

V této věci mě čeká převrácení 180ti stupňů: Předtím pro mě byl studijní materiál důležitý, chtěl jsem vědět něco nového, dosáhnout moudrosti, a nyní je jasné, že materiál vlastně nění tak podstatný, spíše je to spojení. Na něco takového jsem ani nepomyslel.

Tak co se musí udělat? Jak může člověk pochopit, že vše je dosaženo ve spojení, že nikdy neporozumíme zdrojům, pokud se nezačneme spojovat, protože moudrost kabaly mluví pouze ohledně věci spojení a o ničem jiném.

Na tomto problému klopýtáme. A to je důvod, proč Rabaš započal své články takto: Láska přátel, Význam společnosti, Agenda shromáždění přátel, atd. Bez toho bychom se zkrátka neměli kudy vydat, my však odmítáme to, co nezapadá do našeho přání a veřejného mínění.

Dokonce ikdyž je pro mě těžké přijmout důležitost lásky k přátelům, musím se přesvědčit, že jsem tu pouze kvůli jednomu cíli, spojit se s přáteli takovým způsobem, že se před nimi anuluji, ztratím sebe-existenci a existuji pouze do té míry, do jaké jim mohu dávat, pouze podle jejich přání.

[98792]
Ze 4. části denní lekce kabaly 24/1/2013, Rabašovy spisy, „Láska přátel“