Když jsem studoval s Rabašem, jedli jsme v absolutním tichu. Byl to prostě stav ticha, nikdo nic nikomu neřekl, lidé se na sebe ani nepodívali, jen prostě jedli a pili ve velkém vnitřním napětí, a bylo to absolutně tiché. Vždycky to vyžadoval, a byl velmi přísný vůči jakémukoli narušení, když někdo náhle vydal zvuk, nebo došlo k nějakému vyrušení. V té době jsme neměli mnoho příležitostí se scházet, pouze během lekce nebo jídla.

Dnes máme mnoho možností. To může být důvod, proč zapomínáme na záměr. Stává se z toho taková obyčejná událost. Musíme věnovat pozornost záměru. Každá akce, která se provádí společně, a to i v případě, že je to ve dvou lidech, již vede k nesmírnému výsledku, je-li se správným záměrem.

To platí zejména, když se scházíme na kongresech na různých místech, a děláme tak mnoho úsilí, abychom byli společně. Tedy je to škoda, pokud uplyne minuta bez záměru.
[92783]
Z jídla na Gruzínském kongresu 7/11/2012