Jediným způsobem, jak duchovně pokročit je pracovat ve skupině, díky které se vyjasní zda se chceme spojit jeden s druhým. Nakonec zjistíme, že se spojit nemůžeme a ani nechceme a zcela odmítáme vzájemné spojení.

Naše celá přirozenost se bouří proti takovému spojení. Jsme připraveni dělat cokoli kromě toho. Existují vztahy, které nás baví a chceme je, ale spojení s přáteli, vzájemné propojení, v němž každý jedinec slouží pro všeobecné – s tím naše srdce nikdy nebude souhlasit.

Pouze takový vzájemný vztah se nazývá „spojení“, v němž každý je jako součást v elektrickém obvodu nebo v motoru. Takže v každém úplném systému je každá komponenta součástí systému a musí provádět svou práci a dodržovat své povinnosti vůči jiným částem.

Abychom to udělali, musíme anulovat ego. Lidé, jejichž ego není tak rozvinuté jsou připraveni být s ostatními, je pro ně snadné být blízko, cítit jeden druhého, být přáteli. Nicméně, čím více se člověk rozvíjí, tím více jeho ego roste a tím obtížnější je se spojit s ostatními. Vůbec necítí, že nějaké přátele má.

Kdysi, dokonce před několika desítkami let, lidé cítili blízkost, ale dnes je každý sám. Ani si nevšímáme, jak jsou všichni zavřeni ve své ulitě. Schováváme se za obrazovku počítače a nazýváme to vztahem. Cítíme se takhle lépe, pohodlněji! Celé lidstvo je teď takové.

Existují různé metody pro spojení lidí, které jsou převážně založeny na nacismu, fašismu a fundamentalismu. Tyto metody mají navodit pocit solidarity v masách. Do jisté míry to zastaví jejich psychický vývoj, a tak je jednodušší je řídit.

Ale v duchovním rozvoji na straně druhé, existují dva protikladné přístupy, které jsou integrovány. Na jedné straně, člověk musí být velmi vyvinutý, velký individualista. Každý musí mít pocit, že je naprosto izolován a že nepatří nikomu jinému. Je to tak výrazné, že se zdá, jako by nepatřil do tohoto světa.

Na druhou stranu jsme povinni se spojit tak silně, že by měl každý zcela anulovat sám sebe proti své touze anulovat ostatní. To je ten nejnereálnější požadavek, který může v našem světě existovat, a který je proti trendu vývoje lidstva. Koneckonců, jak se ego vyvíjí, lidé se od sebe stále více oddělují. Všichni se odtahují od ostatních a skrývají se za svým počítačem, mobilním telefonem nebo doma.

Každý žije v ulitě, kterou si pro sebe vytvořil. Najednou je povinen provést opak: opustit své místo a spojit se ve svém srdci a duši. Co je víc, musíme to udělat nikoli tím, že budeme nuceni, ale tím, že to budeme chtít sami! Koneckonců, zjistíme, že tato jednota je nejvyšší hodnota.

Není v tom žádná výhoda, ale zde leží pravda. Tedy je velmi obtížné přistupovat k hodnotám odevzdání a lásky, pokud pro to vnitřně v našich pocitech nenajdeme ospravedlnění.

Je to však princip, podle něhož duchovní svět funguje! Za účelem získání těchto hodnot, které jsou zcela opačné od našich současných hodnot, musíme přijmout pomoc vyšší síly tak, že nás bude ovlivňovat a změní nás.

Musíme o to žádat v průběhu studia. Koneckonců, studujeme akce, které se konají na vyšší úrovni (činy odevzdání, lásky a spojení) pracujeme na systémech duší. Není to mechanický systém, který je bez citu, ale živý systém, ve kterém mysl a pocity působí v souladu se zákonem vzájemné záruky.

Studujeme o vztazích mezi našimi touhami, které jsou ve vzájemném odevzdání, a chceme je napodobit, což znamená studovat je, připojit se k nim a vstoupit do stejného stavu. Tak se přitahujeme do tohoto stavu a pobízíme vliv síly nazývané reformující Světlo.

Musíme přemýšlet a studovat o těchto vyšších stavech, o tom, jak naše egoistické touhy pracují loajálně ve vzájemném dávání.
[88732]
Z 2. části denní lekce kabaly 19/9/12, Zohar