Otázka: Co znamená dávat příteli?

Odpověď: Dávat příteli znamená dělat to, co chce. Jsme-li přáteli a sejdeme se ve skupině, abychom dosáhli cíle, musím mu pomoci vším možným, aby toho mohl dosáhnout. 

Může postrádat životně důležité materiální věci, a pak se v prvé řadě musím postarat o toto. Jakmile se mu však jednou dostane základních životních nezbytností, měl bych mu pomoci dostat se do cíle, dosáhnout ho.  

Potřebuje mě, abych mu dal sílu, popostrčil ho, dodal mu inspiraci, a kráčel společně s ním. Tomu se říká pomoc příteli, jak je řečeno: “Každý by měl pomoci svému sousedu.” Takže mu povím, jak velký cíl je před námi, a jak jsme spolu, a jak jej společně dosáhneme. Ukáži mu, jak ho miluji, jak v něj věřím, a jak ho na této cestě potřebuji. Povzbuzuji ho, a jeho prostřednictvím dostávám sílu. 

V opačném případě nedosáhneme cíle;  sám to člověk nedokáže. Minimálním množstvím je deset lidí. 

Tomu se říká dávat přátelům. Co jiného jim chcete dát? Nemá-li přítel na chleba, pak mu dáte půlku svého. Ale vším ostatním, vyjma základních životních nezbytností, která dát můžete, je to pouze síla na této cestě, inspirace a velikost cíle. Musíte mu být skutečným psychologem; tak pracujeme jeden s druhým. 
[86528]
Ze 3. části denní lekce kabaly 26/08/2012, Studium deseti sefirot 

Otázka: Jak mohu uhodnout, že má modlitba ke Stvořiteli je správná?

Odpověď: Správná modlitba je taková, kdy si nežádáš, aby potíže zmizely, ale abys v nich viděl dobro a užitečnost. Musíš se povznést nad takové ruchy a pochopit, že nás vedou k vzestupu, rozvoji a postupu směrem k cíli, a že v tom nejsou žádné vedlejší a náhodné síly. “V králově hradu není trestuhodných”—každý v tomto světě je Jeho oddaným služebníkem, kterého využívá, aby Vás dovedl k nápravě. 

Pokud chcete, aby se Váš postoj k tomu, co se děje, změnil a on se nezmění, znamená to, že Vaše modlitba je stále falešná a povrchní, a uvnitř stále egoistická. Tj. stále jste nedokončili tuto žádost v plné míře, která je nezbytná, aby byla skutečná a způsobila vaši nápravu. Stále je do ní namíchaná nějaká ta nečistota či nějaký ten egoistický prospěch. Proto Stvořitel, buď před Vás staví jednu překážku za druhou, nebo Vás bije těmi stejnými potížemi, a tak to může jít po léta, dokud nakonec nepochopíte. 
[86294]
Z 1. části denní lekce kabaly 23/8/2012, BaalHaSulamovy spisy

Otázka: Vylíčil jste mnoho překážek, které člověka potkají, když začne pracovat ve skupině. Jednou z nich je, že se mohou zdát člověku příležitostmi; mohou se jevit jako lákavé a atraktivní, schopné vylepšit jeho život, a že nepřekáží duchovní práci.

Odpověď: Všechny překáží duchovní práci. Jinak by to nebyly překážky. Pouze se Vám zdá, že když se něco pokazí, něco se stane, že to musíte napravit, a pak se můžete vrátit k duchovní práci, ale především to je překážkou ve vaší duchovní práci. Jakýkoli druh!

Otázka: Pokud se člověk chce vypořádat s některými ze svých fyzických tužeb tak, aby jej nerozptylovaly, bylo by to bráno také za překážku?

Odpověď: Jak je psáno, “Není-li mouky, není Tóry.” Musíme vytvořit všechny potřebné podmínky pro existenci, nezbytné a dostačující, jako v matematice. To znamená vést obyčejný život. V dnešní době to nemusí být tak snadné. Vše záleží na tom, co pro sebe považujeme za dostačující.

Jednou jsem se na to zeptal Rabaše a dal mi velice zajímavou odpověď, “Základní úroveň toho, co je pro mě dostačující, je takového stupně, kdy budete šťastný, že se tím nebudete muset zaobírat.” To znamená, že byste byl šťastný, když nebudete muset pít, jíst, spát, koupit si Chevrolet nebo jet na dovolenou do Karibiku. Základní úrovní je to, čím jste skutečně přinucen se zabývat – přinucen – a nejste šťastný, protože musíte udržovat život takového těla, abyste mohl vzrůst na další úroveň. Co k tomu potřebujete?

Je-li mysl člověka na správném místě, nepřikládá tomu, co je pro něj zásadní, důležitost. Vemte si kteréhokoli muzikanta či spisovatele, který „žije“ svou prací. Pro jakéhokoli kreativního člověka je kreativita vším. Nic jiného nepotřebuje!

Co jí, nebo jak vypadá, pro něj nic neznamená. Hoří svou prací. Tak musíte hořet svou prací, pak byste neměli takové otázky.

[85955]
Z kongresu v Charkově „Sjednocování k vzestupu“, 17/08/2012, Lekce 2

Otázka: Pokud jeden člověk ze skupiny dosáhne Machsomu, jak jej ve skupině můžeme lépe využít?

Odpověď: To nelze. Jeden člověk ze skupiny nemůže dosáhnout Machsomu! Několik ano, ale ne pouze jeden. 

Otázka: Co když k tomu dojde? Jaký je nejlepší způsob využití takového člověka ve skupině?

Odpověď: Měli byste pokračovat stejným způsobem, jako dosud, být obsažení v sobě navzájem. V takovém případě Vám intenzivněji pomůže. Neřekne Vám však nic o tom, co odhalil! Do té míry, do jaké to cítí, bude potichu.

Člověk, který skutečně začne cítit duchovní svět, o tomto tématu moc nemluví. Tzimtzum, restrikce, clona v něm funguje a on to nemusí rozhlašovat. Pro něj je to něco natolik drahého a natolik vnitřního, že to prostě jen tak nepustí ven. Pokud začne učit, začne to vysvětlovat jasně po určitých porcích. Nikdy neukáže nějaké zázraky, protože ty neexistují, a bude vědět, jak metodu po částech vysvětlit. Jsou mezi námi tací lidé, kteří se více či méně v pocitu tohoto stavu nachází. Samozřejmě, musí být posilován. Nic Vám ale neřeknou.

[85901]
Z kongresu v  Charkově “Sjednocování k vzestupu” 17/8/2012, Lekce 1