Otázka: Víme, že můžeme od Stvořitele přijmout potěšení pouze tehdy, je-li pro nás důležité. Dostáváme se k tomu, že i v případě, kdy přede mnou stojí zeď, vše záleží na tom, jek je to pro mě důležité. 

Odpověď: Oba, jak Rabaš, tak Baal HaSulam vypráví příklad nevěsty, která je spokojena, když ten, kterého považuje za důležitého, souhlasí, že si ji vezme. Tím, jakoby si ji „koupil“. Ale nic nezaplatil; nic jí nedal, tak proč je s tím spokojená? Protože on je pro ní důležitý. 

Co dostává naše přání přijímat od Stvořitele? Nic. Ale On je velký, a my jsme připraveni na „svatbu“; souhlasíme s tím, že k Němu přilneme srdcem a duší v nekonečném, úplném splynutí. Stvořitel si vás „koupí“ pouze svou důležitostí. Je to ta jediná věc, kterou nabydete svým vývojem, a to je to, co vás naplňuje.

Naše přání – které díky Světlu roste, které od Stvořitele přijalo dávání – z čeho se chce radovat? Vlastně se chce těšit z velikosti a ničeho jiného. Nemůžeme se těšit z radosti jako takové; k tomu dochází pouze v našem světě s imaginárními potěšeními, které pochází od Stvořitele do bodu něčeho z ničeho. Radosti tohoto světa jsou k mání pouze k tomu, aby nás podporovali do doby, dokud nezačneme chápat Stvořitelovu velikost. Všechny duchovní úrovně jsou uvědoměním Jeho velikosti, a s Jeho pomocí se radujeme, pokud Mu chceme dávat. 

Na druhé straně, zlý sklon, Faraón, je snaha radovat se přímo, ale znovu pouze Stvořitelovou velikostí. To se nazývá duchovním potěšením. 

Zdá se, že velikost je nezbytná pouze k tomu přemoci naše ego, a poté se bude schopno radovat, aby dávalo, ale není tomu tak; veškerou naší prací je pozvednout Stvořitelovu velikost v našich očích. Tím rozvíjíme nová přání, a důraz se přesouvá z přijímání přímých egoistických potěšení na přijímání potěšení z Jeho velikosti; tak nakonec dosáhneme Klipot (skořápek), a to vůbec není jednoduché. 

Stvořitelova velikost nás předchází a je velice složité dostat se z tohoto zajetí. Vždyť celou podstatou stvoření jsou příčky žebříku. Když někdo z vyššího stupně na mě září trochou své velikosti, pak se vzdávám, stanu se závislým na kořenu a od té chvíle je mým “bossem”, “králem.”

Já však chci jednat jinak, vědomě a inteligentně. Chci se ubránit výhodě vyššího, kterou nade mnou má; nechci být uplacen Jeho důležitostí a Jeho silou. 

To znamená, že to není jen o přijímání od Něj. Během úrovně důležitosti zápasíme. Nechci pracovat jen ve prospěch vyššího zkrátka proto, že On je velký. Tím sebe jednoduše anuluji přirozeně. 

Otázka: Znamená to, že všechny kabalistické knihy a všechna ta léta vývoje byly zasvěceny pouze jediné věci, nezávislému uvědomění si Jeho důležitosti?

Odpověď: Správně, a není náhodou, že je moderní svět tak zmatený, a že nikdo nechápe, o co jde. Vždyť vše se vyvíjí pouze kolem bodu spojení. 

Otázka: Stále však není nic důležitějšího v tomto světě. Nesnažím se povznést důležitost něčeho falešného. Jsou všechny světy a všechny úrovně určeny pouze k tomu?

Odpověď: Byly stvořeny jako důsledek naplnění přání Světlem a dalo mu různé formy. Čím nás Stvořitel naplňuje? Jaké potěšení získává tím, že stvořil stvoření, že bude chtít pouze to? A co více, má Stvořitel něco jiného, než sílu dávání? Nikoli. Stvořil mechanismus přijímání ve stvoření, úrovně především pro tuto sílu dávání; rozvíjíme se pouze podle této důležitosti. 

Kde jsou potěšení, která pro mě připravil ? Kde je pohoštění, které hostitel připravil, podle známého příkladu? 

Neexistuje dokonce ani jedna unce takového potěšení, jaké si představujete. Není žádné pohoštění, ačkoli by se to tak mohlo zdát, je to pouze iluze. V našem světě si vystačíte s falešnými radostmi, hltáte pochoutky, ale nejste naplněni. Takže se zbavte té iluze a začněte rozlišovat stupně velikosti Dávajícího. Tehdy začnete soudit věci v rámci mezí svého přijímání.   

Nyní bychom mohli pochopit, co se stane při první restrikci. Malchut začala omezovat sama sebe, když odhalila, že přijímá ve vztahu k Dárci; odhalila propast mezi přijímajícím a Dávajícím a ne mezi hladem a vynikajícím pohoštěním. Je to velikost Dárce, která mě dostane ze sebe ven. Nepočítám toto „potěšení“, ale spíše potěšení od Dárce. Když objevím dávání na Jeho straně a přijímaní na mé straně, jsem naplněn hanbou, ne kvůli pohoštění, ze kterého se těším, ale z hanby, když vidím Jeho velikost v porovnání s mou ubohostí.

[83415]
Ze 4. části denní lekce kabaly 17/7/2012, “Úvod ke knize Zohar”