Baal HaSulam, “Úvod do knihy Zohar,” Bod 33: A musíte vědět, že jakékoli uspokojení našeho Stvořitele z dávání Jeho stvořením záleží na míře, do jaké Ho stvoření cítí – že On je dárce, a že On je ten, který je obšťastňuje. Protože pak se z nich velice těší, jako otec hrající si se svým milovaným synem, do míry, do jaké syn cítí a uvědomuje si velikost a vznešenost svého otce, a jeho otec mu ukazuje všechny poklady, které pro něj připravil.

Otázka: Proč je pro stvořené bytosti tak důležité, aby cítili, že je to Stvořitel, který jim přináší potěšení?

Odpověď: Stvořené bytosti mohou cítit pouze to, v čem jsou v ekvivalenci formy. Chtějí-li cítit Stvořitele jako toho, který dává, musí pochopit, co to znamená; musí být v dávání zahrnuti a vlastně vyrůst do takové výšky. Pak budou dostávat radost stejné úrovně existence a síly života, jakou má Stvořitel.

Otázka: Existuje na to příklad o otci, který si hraje se svým synem a chce po něm, aby ho považoval za zdroj vší radosti. Zdá se to být dosti egoistický akt.

Odpověď: Může být, ale je i jiný příklad podobného typu: Otec měl syna ne kvůli tomu, aby ho těsil, ale aby mu přinesl dobro. Otec dělá vše, co je v jeho silách, dokud syn nevyroste, aby mu mohl dávat. Poté, když syn vyroste, dostane všechny otcovy poklady, porozumění a cítění celé věčné existence, a to přináší otci radost. Má se na mysli, pokud se Stvořitel raduje, je to znamení, že jsem dosáhl dokonalosti. To je způsob, jakým byste to měli vidět, že to vše pramení z Jeho lásky.

Na naší straně se musíme snažit přinést Mu uspokojení, úplné a nekonečné odevzdání vyšší síle. Dostává se nám od ní nedostatků, nenaplněných přání, a z nich dostáváme Světlo, které napravuje tyto nedostatky tím, že je promění v dostávání kvůli dávání. Tak pokračujeme k napodobení Stvořitele. To je jediný správný a žádoucí způsob, jak můžeme postupovat. Podle toho cítíme sílu duchovního života, která nás naplňuje, nazývanou Světlem. 

Tento proces je popsán v našem jazyku, v pozemském jazyku, a tak se zdá, že Stvořitel pláče a lituje, pokud nejednáme, jak bychom měli, nebo neudržujeme požadované tempo. Tak kabalisté tlumočí reakce, které v něm vyvoláváme našimi nežádoucími činy. Nicméně, pokud jsme úspěšní, říkají, že je šťastný.

Ať už tak nebo tak, „Tóra mluvila v jazyce lidí.“  Odtud pochází příklad otce, který úmyslně mění svůj výraz vůči svému synu, vyjadřování nespokojenosti, přání, či štěstí má za cíl tímto způsobem dovolit synovi s ním navázat spojení. Je to však pouze výraz, protože otec sám vyvolává různé stavy a nálady v synovi a je tím, který vytváří okolnosti doprovázející jeho dospívání. Dítě se svému otci zcela podřizuje, vnitřně i externě. Proto se před ním objevují různé obrazy: jednou vidí svého otce vážného, smějící se ho, nespokojeného nebo spokojeného.

Obecně, celý můj vnitřní svět a mé prostředí, to vše je Stvořitel. Uvnitř je přede mnou zcela ukrytý,a  navenek jsem schopen přiřadit hlavní roli osudu a dokonce vyšší síle, ačkoli ji zatím nevidím. Cílem je porozumět tomuto „řezu,“ rozdíl je, kde se nachází „Já“ .

Říká: “Není nikoho jiného kromě Něj.” Stvořitel mi posílá vše, co vnitřně cítím; ovládá mé myšlenky a přání a vše, co se mi děje, jak to přijmu a jak reaguji na to, co se děje. Pod rentgenem bych viděl, že nemám kontrolu nad ničím, že On je ten, který ovládá vše.

Takže co jsem zač? “Já” je bod, který touží odhalit Stvořitele, to je vše. Je to bod vně Stvořitele, oddělující bod, bod rozbití, bod mého „Já“, můj základ, ze kterého musím objevit Stvořitele a Jeho jedinečnost.
[82693]
Ze 4. části denní lekce kabaly 11/7/2012,“Úvod do knihy Zohar”