Baal HaSulam, “Úvod ke knize Zohar,” Bod 28: …A pak jsme se pustili do nového druhu práce – vložit všechnu tu zveličenou vůli přijímat do formy odevzdání. Pak je uzdravena, protože nyní získala ekvivalenci formy…. Je to tak, že byla dána Klipot pouze prozatím, pro očištění. Ale nakonec, nesmí to být jiné tělo.

Existuje touha přijímat, která byla stvořena Stvořitelem. Není to touha, kterou všichni máme proto, abychom udržovali naše animální tělo, ale touha, která je mimo tento svět, která nám byla dána, abychom ji napravili, napravili náš postoj k druhým.  

Vše, co je mimo postoj k druhým se vůbec nepočítá. Naše “animální” část je charakterizována touhami po jídle, sexu, rodině, penězích, respektu a vědomostech. Je jedno, jakou formu mají; vůbec se nepočítají. 

Vzdělání, kultura, etika a ostaní hodnoty jsou části našeho světa pouze proto, že uvažujeme o nápravě postoje k takovým věcem, tím, že jim přidáváme určitou důležitost. Původně nám však byla dána jasná instrukce: “Miluj přítele svého jako sebe.” Je to komplexní, universální princip. To je ta jediná věc, kterou musíme napravit a ten jediný směr, kterým bychom se měli zaměřit, bez ohledu na všechna ostatní přání. Je to v postoji k druhým, kde došlo k „rozbití nádob“, a je to tam, kde odhalíme vyšší Světlo, přilnutí, nápravou.

Kabalisté říkají, že musíme odhalit egoistické přání ve vzájemných vztazích s ostatními a přiznat si skutečnost, že to všechno je v můj prospěch namísto ve prospěch druhých. Vše se poměřuje ve vztazích k druhým, a je to právě podle tohoto kritéria, kvůli kterému se přání přijímat říká, jak jej kabalisté definují,  „zlý sklon.“ 

Je-li má síla zaměřena na můj vlastní prospěch a ne na dobro druhých, pak je nazývána  „zlým sklonem.“ Teď jej musím obrátit v dobrý sklon tak, aby ta samá síla, to samé přání, nebylo pro můj vlastní prospěch, ale ve prospěch druhých. Proč je tomu tak? Protože tím přinášíme uspokojení Stvořiteli. 

Pokud tímto způsobem pracuji, přivolávám Světlo, které napravuje, sílu, která mě napravuje vzestupy a sestupy. Nyní považuji svůj dobrý postoj k druhým za „vzestup,“ zatímco při „sestupu“ vidím, že jsem stále proti dávání druhým.  

Pokračuji v těchto vyjasněních, dokud celé mé přání přijímat není vlastně „mrtvé“ a ničeho schopné. Pak , ze stavu smrti jej oživím a dosáhnu „vzkřísení mrtvého,” a tak dosáhnu Gmar Tikkunu (konečné nápravy).

Takže, vše se odehrává uvnitř mého přání přijímat, které je zaměřeno na druhé – individuálně a vůči prostředí, a obecně vůči Stvořiteli. Měli bychom si toho být zcela a jasně vědomi. 

[82511]
Ze 4. části denní lekce kabaly, “Úvod ke knize Zohar”