Jsme výsledkem rozbití. Chceme-li se přiblížit Světlu, duchovnímu životu, podobat se Stvořiteli, pak je to možné pouze prostřednictvím jednoty. Tak procházíme mnoha situacemi, ze kterých se musíme naučit, že bez jednoty nenajdeme sílu, úsilí, myšlenky nebo správná přání. 

Mnohokrát za život člověk říká, že je toho dost a rozhodne se, že od nynějška už to bude brát vážně a každou chvilku zasvětí duchovnímu rozvoji, že využije všech možných prostředků, že přestane marnit svůj život a kazit příležitosti, které nám jsou dány shora.

Avšak hned následující okamžik na tyto myšlenky zapomene. Vidí, když přichází překážky, že jim není schopen čelit. Je to úmyslné, aby se naučil, že pokud se chce držet cesty a udělat pokaždé správné rozhodnutí, musí získat sílu z prostředí.

Tuto sílu může získat, pokud své prostředí považuje za větší než je on sám.  Má-li jednoho přitele, kterého vidí alespoň o jednu úroveň výše než sebe, pak je to jako jednička směrem k nule. To znamená „10“. Pokud má několik přátel, pak toto číslo úměrně roste. 

Nakolik je schopen se anulovat před ostatními, natolik je i bere jako větší než je on sám, a tak od nich může nabýt větších dojmů, myšleno sílu modlit se, jednotu a všechnu duchovní práci. 

Už se vlastně před nimi anuloval, a tak k němu přichází duchovní síla. Prozatím je však tato duchovní síla, sebeanulování, a to samé pole, ve kterém koná společně s přáteli, egoistická  “Lo Lishma” (Ne pro její jméno). V každém případě jsou to správné činy, a to je důvod, proč fungují. 

Neměli bychom je degradovat, vždyť všechna tato malá množství se nasbírají do jednoho velkého světla. Jeho úsilí se akumuluje, aby pozvedal své přátele výše a výše, a to je účelem stvoření, že si přeje, aby dosáhnul s jejich pomocí. 
[82215]
Z 1. části denní lekce kabaly 4/7/2012, Rabašovy spisy