Monthly Archives: Červenec 2012

Děti se učí tomu, co vidí kolem sebe

каббалист Михаэль Лайтман

Názor: (Doris Law Nolteová, kniha „Revoluce ve vzdělávání“):

Když dítě vyrůstá pod stálou kritikou, učí se odsuzovat.

Když dítě vyrůstá v nepřátelství, učí se bojovat.

Když dítě vyrůstá v prostředí strachu, učí se bát.

Když je dítě obklopené soucitem, učí se litovat sebe samotného.

Když dítě vyrůstá ve výsměchu, učí se být nesmělé.

Když dítě vyrůstá v prostředí žárlivosti, učí se závidět.

Když dítě vyrůstá v hanbě, učí se cítit vinu.

Když dítě vyrůstá v podpoře, učí se být sebejisté.

Když dítě vyrůstá v toleranci, učí se být trpělivé.

Když se dítě chválí, učí se být vděčné.

Když dítě vyrůstá obklopené láskou, učí se milovat.

Když dítě vyrůstá v uznání, učí se mít rádo samo sebe.

Když dítě vyrůstá v prostředí sebeodevzdání, učí se velkorysosti.

Když dítě vyrůstá v prostředí poctivých lidí, učí se spravedlnosti.

Když dítě vyrůstá v bezpečí, učí se mít víru.

Replika: Všechny moderní průzkumy potvrzují tisíciletá zjištění kabaly o tom, že formaci člověka plně ovlivňuje prostředí a společnost, ve které vyrůstá.

Loutkář světa

Bezcenný pocit studu

Dr. Michael Laitman

Otázka: Předpokládejme, že se mi něco stalo a cítím takový pocit studu, že bych nejraději zmizel. Na co bych měl myslet v tomto okamžiku? Měl bych myslet na cíl?

Odpověď: To nepomůže. Co to znamená: „Měl bych myslet“ nebo nikoli? Musíte být připraveni předem na nejrůznější vlivy z prostředí, knih, přátel, skupiny a dalších věcí, které jsou výsledkem působení společného pole na vás, abyste byli upozorněni na cíl. To znamená, že nastavujete externí „připomenutí“, jinak si na to nevzpomenete. Začnete spojovat cíl s tím, co se vám stalo. A to je hlavní věc. To znamená, že již víte, že to, co se stalo, bylo úmyslné a došlo k tomu z nějakého důvodu.

Kde cítím bolest a hanbu? Ve svém egoismu. Musím se tedy nad ním pozvednout. Nebo naopak, zůstanu s pocitem hanby, protože ten mě směřuje k cíli. Jsem pak připraven ho v sobě zažívat pořád, abych nezapomenul na cíl, a byl k němu přidružený a přibližoval se k němu. Nechť je můj pocit studu silnější a silnější a tak se budu pohybovat směrem k cíli, který bude blíž a blíž.

Zde začínáme s přehodnocením hodnot a proto rosteme. Od této chvíle, to co bude ovládat pohyb, dosažení a dosahování vyšších stavů lásky a odevzdání nad pocitem egoismu jako zla a všeho co je v něm, je v podstatě stud.

Otázka: Je mechanismus, který jste popsal vhodný pro 99% populace?

Odpověď: Nejen pro 99%, ale pro každého, protože touha přijímat je jediný materiál.
[83599]
Z „Diskuse o integrální výchově“ 30. 5. 2012

Sebestudium v zrcadle světa

Dr. Michael Laitman

V našem světě jsme v kontaktu s fyzickými těly a zdá se nám, že máme svobodnou volbu, nezávislost, a že se ptáme a dostáváme odpovědi a reakce. Potom ale zjistíme, že jsme prostě stáli před zrcadlem a žádní ostatní nebyli. Moje atributy se zdají být jako lidstvo, jako velký svět kolem mne, s kterým jakoby pracuji.

Proto musíme pochopit, že to, co děláme ostatním, děláme ve skutečnosti sobě. Nevrátí se to k vám oklikou, ale jednáte přímo vůči sobě. Vše, co vidíte kolem vás, jsou vaše vlastní vnitřní vlastnosti prodloužené směrem ven.

To je jediná příležitost, jak postupně objevovat sami sebe. Protože pokud bychom objevili uvnitř nás tu stejnou touhu, s kterou nás Stvořitel stvořil, neustále bychom v ní byli přilepeni a nesnažili bychom se ji prozkoumat, ale brali bychom ji jako dobrou věc a mysleli bychom jen na to, jak ji naplnit. Pečovali bychom o ni jako milující matka, která se o nic neobává, jen o to, aby její dítě bylo vykrmené a zdravé. Nekritizuje jeho osobní vlastnosti.

Proto jsme v této zvláštní realitě. Říká se: „člověk je malý svět“ a vše co je uvnitř vidí venku. Celý svět, který vás obklopuje jste vy sami, nepřímo, jako by rozlití ven. A teď, protože můžete prohlédnout všechno co existuje jakoby mimo sebe a přistupovat k tomu egoisticky, můžete zkusit se všemi svými egoistickými atributy dosáhnout lásky.

Výsledkem je, že všechno bylo vytvořeno pouze za účelem korekce. Pokud by všechny tyto atributy zůstaly ve vás, nebyli byste schopni objevit je a opravit. A proto nedostanete Kli (nádobu) pro odhalení Stvořitele. Ale protože to vše se zdá být mimo vás, jste schopni vidět a vyjasnit k tomu vztah, objevit to 613 krát větší a tím odhalit Stvořitele. Proto ve vás může být odhalen jen „bod v srdci“.
[83393]
Z 1. části denní lekce kabaly 9. 7. 2012, spisy Rabaš

Dva stupně v práci

Dr. Michael Laitman

Otázka: Proč se říká, že dělám všechny opravy ve mně?

Odpověď: Neopravuji sebe, ale pouze můj postoj a spojení. Zlý sklon není ve mně, ale mezi mnou a ostatními – v mém postoji vůči nim.

Potřebuji být s někým ve spojení proto, abych zjistil, zda je toto spojení dobré nebo špatné a zda vyžaduje změnu. První stupeň spočívá v odhalení, že tato síť existuje. Od tohoto okamžiku dále se začnu pohybovat dál a dál, vědomě odhalovat to, co je třeba opravit: jaké vztahy a vlastnosti jsou nyní vyžadovány a které vlastnosti budou třeba později.

Postupně tak odhaluji celý systém vztahů mezi mnou a ostatními. Ale pak zjistím, že to bylo vlastně spojení se Stvořitelem. Jedná se o dva stupně v práci.

Pokud mohu s jistotou pracovat bez jakéhokoliv odkazu na sebe, odhaluji, že Stvořitel se skrývá za sousedem. Do té doby toto není jasné, mohu ukrást trochu tady a tam a dělat různé egoistické kalkulace. Stvořitel mi pomáhá zjistit, které kalkulace jsou správné, a proto se mi ukazuje v podobě přátel nebo některých jiných hmotných obrazů, se kterými mohu vzájemně pracovat.
[83397]
Z 1. části denní lekce kabaly 9. 7. 2012, spisy Rabaš

Úkol pro příštích šest měsíců

Dr. Michael Laitman

Naším hlavním úkolem v příštích šesti měsících je organizovat integrální vzdělávání a výchovu v celém světě, nebo alespoň zahájit proces organizace. Na začátku je to důležité pro vyspělé země Evropy a Severní Ameriky, nikoliv pro rozvojové země Jižní Ameriky nebo Číny a všech asijských zemí, zejména tedy pro rozvinuté země, které jsou již vystaveny globální krizi. Myslím, že v blízké budoucnosti se krize výrazně projeví v Evropě, a pak zasáhne Ameriku jako bumerang.

Protože Evropa je v krizi a všechno je v žalostném stavu, finanční prostředky jsou investovány do ekonomiky USA, přenáší se tam určitý podíl financí a ekonomiky obecně. To je důvod, proč se krize neprojevuje tak jasně v USA, je to cítit jen tím, že lidé žijí v dluzích, a mohou být viděny pozitivní zájmy. Když v Evropě skončí tento pád, bublina v USA praskne, a pak to bude opravdu špatné.

Do té doby je potřeba nejen připravit lidi a základní systém integrovaného vzdělávání a výchovy, ale také o něm rozšiřovat informace v médiích, ve společnosti, a být připraveni, že vás pak lidé začnou poslouchat.

Samozřejmě, že do té doby není lidský egoismus připraven slyšet nic, protože je mnohem hezčí dívat se na fotbal než poslouchat nějaké kurzy, nějaké transformace a vývoj: kam jsme došli a proč. Dokud přežívám ode dneška k zítřku, vaše vysvětlení mě nezajímají. Ale když zítra nebudu mít ani fotbal, ani základní potřeby, pak je to problém.

To je důvod, proč připravujeme základní systém integrovaného vzdělávání a výchovy.
[83171]
Z „Diskuse o integrální výchově“ 29. 5. 2012

Studium umění Stvořitele

Dr. Michael LaitmanOtázka: Proč je první fází po fázi kořene neživá povaha? Proč vše nezačne z jiné fáze?

Odpověď: Protože tato nejnižší fáze v sobě zahrnuje vše. Nejsou v ní žádné vnitřní rozdíly, a tak nemůže nic rozlišovat na vnější straně. Mluvíme o vyšším Světle pouze vzhledem k nádobám stvořených bytostí. Proto, neživá povaha je první fází, ve které stvořené bytosti obdrží pouze sílu omezení, která jim neumožňuje objevit více, než objevují nyní.  

Síla omezení působí na nádoby a Světlo, které v nich může být odhaleno. Působí na všechno. Otázkou je: Co tato síla ovlivňuje? Má vliv na střed stvořené bytosti nebo jeho limity? Jinými slovy, na co působím při restrikci – na své přání přijímat nebo na Světlo? 

Samozřejmě, ovlivňují své přání. Nikdy nemám vliv na Světlo. 

Omezím přání přijímat a udržuji ho. Díky tomu na nic „neskočí“. Tak omezím sám sebe, abych Světlo získal jen tímto způsobem. Je to tím, že vím, že na více nemám sílu, takže neustále „udržuji hranice,“ udržuji své ego v neutrálním stavu.

To je fáze neživá: Ego se stále vyvíjí, a já jej neustále držím na té samé neživé úrovni. Vlastně to je ohromná pozitivní práce, která se odehrává v různých formách. Svou povahou však patří k neživé úrovni: Sám své přání umisťuji do režimu neživého, kde mé přání zůstává stejné.

Uvnitř tohoto přání pracuji ve vztahu ke Stvořiteli. Co mohu dělat? Uvnitř Něj se anulovat.  Tak mohu být ve Stvořiteli a splynout s Ním, mohu v Něm být obsažen, což je atribut úrovně neživé. Nedovolím sám sobě nic, kromě sebe-anulování. Představte si, že jste uvnitř ohromné síly, a nemáte jinou možnost, než tuto, jak se jí můžete držet. 

Na druhou stranu mě toto připravuje pro další, vegetativní úroveň. Je tomu tak tím, že uvnitř mě dochází k neustálým změnám, které narůstají až do páté fáze neživé úrovně. Mohli bychom si myslet, co kdybych se namísto malého oblázku stal velkým vzácným drahokamem? To ale zatím není vše: Změny, kterými jsem prošel, mě naučili, co znamená růst. Vzestup ve fázích neživé úrovně uvnitř mě zrodil rozum, neboť jsem měl možnost věci porovnávat a přivyknout si na konkrétní fakt nestability. 

Své narůstající potěšení jsem čas od času omezil, ale v tu samou chvíli jsem následoval změny, dokud jsem nepochopil, že se opravdu mohu změnit, a posunul jsem se dále na úroveň vegetativní. 

Tak mluvíme o kvalitativním vývoji a nikoli o kvantitativním: Na konci neživé úrovně, v jeho poslední, čtvrté fázi, již ze zkušenosti chápu, že se dokáži sám změnit, vědomě a cíleně. Tak se zrodí příležitost, posunout se z poslední úrovně neživé fáze do vegetativní. V tomto místě se vytváří počáteční bod, změnou v přání.

Každá taková změna pochází ze Stvořitele ve formě obnovující síly. Nikdy bych úvodní podmínky pro růst nenašel uvnitř sebe. Proto, Stvořitel mě nejenže rozvíjí; vkládá do mě Svou sílu tvoření tak, že se Mu budu podobat. Výsledkem tohoto vývoje se ve stvoření staneme my a Stvořitel partnery. Jeho cílem není zvětšit přání přijímat, tím že by jej prováděl řadou změn, ale spíše, aby mě naučil Svému umění. A co více, učí mě kvalitativním způsobem. 

Tak díky všemu, čím procházíme, dosáhneme Jeho činů podle pravidla: „Podle Tvých činů Tě poznáme.”
[83418]
Ze 4. části denní lekce kabaly 17/7/2012, „Úvod ke knize Zohar“

Jediný dar od Stvořitele

Dr. Michael LaitmanOtázka: Víme, že můžeme od Stvořitele přijmout potěšení pouze tehdy, je-li pro nás důležité. Dostáváme se k tomu, že i v případě, kdy přede mnou stojí zeď, vše záleží na tom, jek je to pro mě důležité. 

Odpověď: Oba, jak Rabaš, tak Baal HaSulam vypráví příklad nevěsty, která je spokojena, když ten, kterého považuje za důležitého, souhlasí, že si ji vezme. Tím, jakoby si ji „koupil“. Ale nic nezaplatil; nic jí nedal, tak proč je s tím spokojená? Protože on je pro ní důležitý. 

Co dostává naše přání přijímat od Stvořitele? Nic. Ale On je velký, a my jsme připraveni na „svatbu“; souhlasíme s tím, že k Němu přilneme srdcem a duší v nekonečném, úplném splynutí. Stvořitel si vás „koupí“ pouze svou důležitostí. Je to ta jediná věc, kterou nabydete svým vývojem, a to je to, co vás naplňuje.

Naše přání – které díky Světlu roste, které od Stvořitele přijalo dávání – z čeho se chce radovat? Vlastně se chce těšit z velikosti a ničeho jiného. Nemůžeme se těšit z radosti jako takové; k tomu dochází pouze v našem světě s imaginárními potěšeními, které pochází od Stvořitele do bodu něčeho z ničeho. Radosti tohoto světa jsou k mání pouze k tomu, aby nás podporovali do doby, dokud nezačneme chápat Stvořitelovu velikost. Všechny duchovní úrovně jsou uvědoměním Jeho velikosti, a s Jeho pomocí se radujeme, pokud Mu chceme dávat. 

Na druhé straně, zlý sklon, Faraón, je snaha radovat se přímo, ale znovu pouze Stvořitelovou velikostí. To se nazývá duchovním potěšením. 

Zdá se, že velikost je nezbytná pouze k tomu přemoci naše ego, a poté se bude schopno radovat, aby dávalo, ale není tomu tak; veškerou naší prací je pozvednout Stvořitelovu velikost v našich očích. Tím rozvíjíme nová přání, a důraz se přesouvá z přijímání přímých egoistických potěšení na přijímání potěšení z Jeho velikosti; tak nakonec dosáhneme Klipot (skořápek), a to vůbec není jednoduché. 

Stvořitelova velikost nás předchází a je velice složité dostat se z tohoto zajetí. Vždyť celou podstatou stvoření jsou příčky žebříku. Když někdo z vyššího stupně na mě září trochou své velikosti, pak se vzdávám, stanu se závislým na kořenu a od té chvíle je mým “bossem”, “králem.”

Já však chci jednat jinak, vědomě a inteligentně. Chci se ubránit výhodě vyššího, kterou nade mnou má; nechci být uplacen Jeho důležitostí a Jeho silou. 

To znamená, že to není jen o přijímání od Něj. Během úrovně důležitosti zápasíme. Nechci pracovat jen ve prospěch vyššího zkrátka proto, že On je velký. Tím sebe jednoduše anuluji přirozeně. 

Otázka: Znamená to, že všechny kabalistické knihy a všechna ta léta vývoje byly zasvěceny pouze jediné věci, nezávislému uvědomění si Jeho důležitosti?

Odpověď: Správně, a není náhodou, že je moderní svět tak zmatený, a že nikdo nechápe, o co jde. Vždyť vše se vyvíjí pouze kolem bodu spojení. 

Otázka: Stále však není nic důležitějšího v tomto světě. Nesnažím se povznést důležitost něčeho falešného. Jsou všechny světy a všechny úrovně určeny pouze k tomu?

Odpověď: Byly stvořeny jako důsledek naplnění přání Světlem a dalo mu různé formy. Čím nás Stvořitel naplňuje? Jaké potěšení získává tím, že stvořil stvoření, že bude chtít pouze to? A co více, má Stvořitel něco jiného, než sílu dávání? Nikoli. Stvořil mechanismus přijímání ve stvoření, úrovně především pro tuto sílu dávání; rozvíjíme se pouze podle této důležitosti. 

Kde jsou potěšení, která pro mě připravil ? Kde je pohoštění, které hostitel připravil, podle známého příkladu? 

Neexistuje dokonce ani jedna unce takového potěšení, jaké si představujete. Není žádné pohoštění, ačkoli by se to tak mohlo zdát, je to pouze iluze. V našem světě si vystačíte s falešnými radostmi, hltáte pochoutky, ale nejste naplněni. Takže se zbavte té iluze a začněte rozlišovat stupně velikosti Dávajícího. Tehdy začnete soudit věci v rámci mezí svého přijímání.   

Nyní bychom mohli pochopit, co se stane při první restrikci. Malchut začala omezovat sama sebe, když odhalila, že přijímá ve vztahu k Dárci; odhalila propast mezi přijímajícím a Dávajícím a ne mezi hladem a vynikajícím pohoštěním. Je to velikost Dárce, která mě dostane ze sebe ven. Nepočítám toto „potěšení“, ale spíše potěšení od Dárce. Když objevím dávání na Jeho straně a přijímaní na mé straně, jsem naplněn hanbou, ne kvůli pohoštění, ze kterého se těším, ale z hanby, když vidím Jeho velikost v porovnání s mou ubohostí.

[83415]
Ze 4. části denní lekce kabaly 17/7/2012
, “Úvod ke knize Zohar”

Celý svět je stvořitelovou tváří

Dr. Michael LaitmanBaal HaSulam, “Úvod do knihy Zohar,” Bod 33: A musíte vědět, že jakékoli uspokojení našeho Stvořitele z dávání Jeho stvořením záleží na míře, do jaké Ho stvoření cítí – že On je dárce, a že On je ten, který je obšťastňuje. Protože pak se z nich velice těší, jako otec hrající si se svým milovaným synem, do míry, do jaké syn cítí a uvědomuje si velikost a vznešenost svého otce, a jeho otec mu ukazuje všechny poklady, které pro něj připravil.

Otázka: Proč je pro stvořené bytosti tak důležité, aby cítili, že je to Stvořitel, který jim přináší potěšení?

Odpověď: Stvořené bytosti mohou cítit pouze to, v čem jsou v ekvivalenci formy. Chtějí-li cítit Stvořitele jako toho, který dává, musí pochopit, co to znamená; musí být v dávání zahrnuti a vlastně vyrůst do takové výšky. Pak budou dostávat radost stejné úrovně existence a síly života, jakou má Stvořitel.

Otázka: Existuje na to příklad o otci, který si hraje se svým synem a chce po něm, aby ho považoval za zdroj vší radosti. Zdá se to být dosti egoistický akt.

Odpověď: Může být, ale je i jiný příklad podobného typu: Otec měl syna ne kvůli tomu, aby ho těsil, ale aby mu přinesl dobro. Otec dělá vše, co je v jeho silách, dokud syn nevyroste, aby mu mohl dávat. Poté, když syn vyroste, dostane všechny otcovy poklady, porozumění a cítění celé věčné existence, a to přináší otci radost. Má se na mysli, pokud se Stvořitel raduje, je to znamení, že jsem dosáhl dokonalosti. To je způsob, jakým byste to měli vidět, že to vše pramení z Jeho lásky.

Na naší straně se musíme snažit přinést Mu uspokojení, úplné a nekonečné odevzdání vyšší síle. Dostává se nám od ní nedostatků, nenaplněných přání, a z nich dostáváme Světlo, které napravuje tyto nedostatky tím, že je promění v dostávání kvůli dávání. Tak pokračujeme k napodobení Stvořitele. To je jediný správný a žádoucí způsob, jak můžeme postupovat. Podle toho cítíme sílu duchovního života, která nás naplňuje, nazývanou Světlem. 

Tento proces je popsán v našem jazyku, v pozemském jazyku, a tak se zdá, že Stvořitel pláče a lituje, pokud nejednáme, jak bychom měli, nebo neudržujeme požadované tempo. Tak kabalisté tlumočí reakce, které v něm vyvoláváme našimi nežádoucími činy. Nicméně, pokud jsme úspěšní, říkají, že je šťastný.

Ať už tak nebo tak, „Tóra mluvila v jazyce lidí.“  Odtud pochází příklad otce, který úmyslně mění svůj výraz vůči svému synu, vyjadřování nespokojenosti, přání, či štěstí má za cíl tímto způsobem dovolit synovi s ním navázat spojení. Je to však pouze výraz, protože otec sám vyvolává různé stavy a nálady v synovi a je tím, který vytváří okolnosti doprovázející jeho dospívání. Dítě se svému otci zcela podřizuje, vnitřně i externě. Proto se před ním objevují různé obrazy: jednou vidí svého otce vážného, smějící se ho, nespokojeného nebo spokojeného.

Obecně, celý můj vnitřní svět a mé prostředí, to vše je Stvořitel. Uvnitř je přede mnou zcela ukrytý,a  navenek jsem schopen přiřadit hlavní roli osudu a dokonce vyšší síle, ačkoli ji zatím nevidím. Cílem je porozumět tomuto „řezu,“ rozdíl je, kde se nachází „Já“ .

Říká: “Není nikoho jiného kromě Něj.” Stvořitel mi posílá vše, co vnitřně cítím; ovládá mé myšlenky a přání a vše, co se mi děje, jak to přijmu a jak reaguji na to, co se děje. Pod rentgenem bych viděl, že nemám kontrolu nad ničím, že On je ten, který ovládá vše.

Takže co jsem zač? “Já” je bod, který touží odhalit Stvořitele, to je vše. Je to bod vně Stvořitele, oddělující bod, bod rozbití, bod mého „Já“, můj základ, ze kterého musím objevit Stvořitele a Jeho jedinečnost.
[82693]
Ze 4. části denní lekce kabaly 11/7/2012,“Úvod do knihy Zohar

Revoluce v rodině

Dr. Michael Laitman

Otázka: Jak máme vybudovat integrované vztahy v rodině? Které vlastnosti a funkce jsou typické pro muže a pro ženy z integrální perspektivy? Nebo snad žádná taková rozlišení podle integrální metody neexistují?

Odpověď: Máme to, co jsme dostali od přírody. Bez ohledu na to, jak moc se snažím, nemohu být ženou, ne v úklidu, praní, žehlení, vaření či v uklízení celého domu za deset minut. Mě to vezme pět hodin a stále ještě dům nebude uklizený. Příroda nedala muži stejné schopnosti, stejný postoj, stejné pohnutí k tomu, co se nazývá „domov.“

Je to ženská záležitost, ženská část, ženský osud, ženská oblast. Žena by měla řídit domov. Měla by cítit, že ona je manažer domova, a že je její.

Nedostatek vzdělání vytvořil úplně jiný postoj k domovu a k rodině, ale jako celek byla starost o domácnost dána ženám od přírody. Můžete pozorovat zvířata: každý samec se spáří a odchází, zatímco samice porodí potomky, pečuje o ně, olizuje a krmí je, učí je jak lovit, jak být dospělý a posílá je do světa. Vidíme to v každém druhu. To je způsob, jak je to nastaveno od přírody, snad s výjimkou určitého časového období, kdy třeba ptáci sedí společně na vejcích než se vylíhnou.

Když se podíváme na lidi, všechno je organizováno touto cestu, muž jde na lov, zatímco žena střeží domov, a není možné tomu uniknout. Čím blíže jsme k přírodě, tím pohodlněji a příjemněji se budeme cítit a tím silnější porozumění bude mezi námi. V každém případě tyto atributy jsou naší součástí a nemůžeme je v žádném případě potlačit. I když existují mutace, stále máme své instinkty, Hollywood, unisex, a jiné módní trendy na tom nemění vůbec nic.

Proto bychom měli zajistit místo, kde každý hovoří o relativních právech a povinnostech a vztahu mezi muži a ženami. Nebudeme-li mít správný vztah, pak nebude žádná rodina, nebo cokoli jiného, kromě negativního populačního růstu. Takže to musíme ukončit jednou pro vždy a netančit na písně různých politických stran, které chtějí dosáhnout vlády, snažíce se být originální tím, že požadují práva pro různé skupiny.

Nejsem pro omezení práv nebo pro potlačování jakékoli skupiny ve prospěch druhých. Jsem pro to učit se od přírody a podobat se jí, jak jen to půjde, to je vše.

Za druhé, karty jsou rozdány tak, že muž má být hlavním poskytovatelem a žena se musí postarat o rodinu a vychovávat děti. Neexistuje způsob, jak tomu můžeme uniknout! Vidíme, že pokud to nedělá žena, pak nikdo. Výsledkem je, že příští generace bude ještě horší, než tato generace. To znamená, že se musíme ujistit, že žena bude volná, nikoli zaměstnaná, ale skutečně svobodná.

Neznamená to, že ji zamkneme do nějakého domácího kláštera nebo za zamčené dveře. Naopak, ona by měla studovat, dostat se na univerzitu v jakémkoli věku, a dokonce i po celý život. Měla by absolvovat různé kurzy a neustále obohacovat své znalosti tak, že bude vzdělávacím vzorem pro své děti a manžela. To znamená, že matka, která se cítí jako skutečný majitel domu, by měla mít také pocit, že ona je páteří rodiny, od které se celá rodina dozvídá o světě, o správném postoji k životu, o vzdělání a všem ostatním.

Koneckonců, člověk je stále pod vlivem ženy. Kdo neposlouchá svou ženu a tajně se jí neobává? Je to proto, že všechno pochází od matky – vždyť chápeme naši psychologii.

Je proto velmi důležité, abychom neustále povyšovali ženu, vzdělávali ji a naplňovali ji. Přes ní toto naplnění přechází do zbytku společnosti. To znamená, že ona by měla hrát aktivní roli ve svém vlastním rozvoji a vzdělávání, a také v oblasti výchovy a vzdělávání všech členů rodiny.

Pokud neuděláme tuto revoluci, pak ztratíme rodinu, děti, naší populaci, společnost atd. Můžeme to vše udělat skrze ženu. Abychom toho dosáhli, média musí udělat trochu úsilí. Neměl by to být plán státu, ale celosvětový.
[82718]
Z „Diskuse o integrální výchově“ 28. 5. 2012

Strana 1 z 3123