Otázka: Veteráni Druhé světové války vzpomínají, že v první dny války měli povzbuzení, radost. A když začaly skutečné útoky, všechno se pak změnilo v hrůzu.

Odpověď: Osobně si sledoval, jak se radost mění v hrůzu, ve vojenských akcích, kterých ses zůčastnil ve svém státě. Nadšení, příjemné povzbuzení se rychle změnilo na přání, aby to všechno rychle skončilo. Ve skutečnosti se to tak stává. Ale lidem se to nedá vysvětlit.

Ale je možné člověka změnit, díky působení společnosti a prostředí, odpoutat ho dokonce od toho, co se mu líbí.

Vezmeme si jako příklad boj s kouřením. Mimochodem, jako kuřák pozoruji, nakolik to působí na lidi, mnozí přestávají kouřit.

Vždyt 30-40 let zpátky kouření bylo jako epidemie, kouřilo se ve všech společenských místech. Kouřilo se všude, kdekoliv, v autobusech, na ulici, uvnitř budov. Považovalo se to za normální a nikomu to nevadilo. Zazračné je, že lidé si toho ani nevšímali!

Dnes je zakázáno kouřit i na autobusové zastávce, někde i prostě na ulici, nemluvím už ani o kavárně.

Tojest vidíme, že pokud společnost dostává určitý úkol, potom začíná působit na člověka a je schopna v něm změnit dokonce takové zvyky, jako kouření. Všichni přece víme, jak je důležité pro kuřáka aspoň několikrát potáhnout cigaretu, – ale on najednou přestává.

Pokud by jsme dokázali tak naladit společnost- na určité změny, které nás musí přivést k integrálnímu rozvoji, k jednotě, nepochybně bychom prospěli!

Problém je pouze v tom, aby se z toho udělalo skutečné hnutí – státní, mezinárodní programy, namířené na nezbytnost realizace integrálního spojení mezi námi. V opačném případě to budeme muset stejně realizovat, ale dramatickou cestou.

[81507]
Z diskuze o integralní výchově, 24.05.2012