Kdybychom mohli dosáhnout skutečné velikosti přírody, nebylo by pro nás vůbec obtížné vzdát se našeho egoismu a stát se stejně dávajícími a milujícími jako příroda.Potíž je, že hodnocení velikosti přírody, která dává vzniknout všemu a určuje vše, nezávisí na jednotlivcích, ale na jejich prostředí. Pokud je jejich prostředí naplněno velikostí přírodních sil, člověk v sobě cítí dostatek síly k překonání jeho egoismu.

Nicméně, když člověk vidí, jak ledabyle jeho prostředí zachází s přírodou, jejími zákony a cílem, který vede člověka do rovnováhy s ní, tak také pohrdá těmito znalostmi a přestane je cítit jako důležité, a později je přestává vnímat úplně.

Proto, přijímání důležitosti cíle (dosažení ekvivalence s kvalitou přírody dávání a lásky) z prostředí je nezbytnou podmínkou pro postup. Proto člověk potřebuje:

– vždy naslouchat a ctít prostředí všemi možnými způsoby; aby se tak stalo, musí se cítit jako nejmenší z jeho přátel, protože pouze nižší obdrží od vyššího,

– usilovat o vzestup prostředí, množstevně nebo kvalitativně, v jeho vlastních očích, být ohromený velikostí cíle; proto, musí vyzdvihovat přednosti svých přátel a ctít je jako největší z generace. Pak jej prostředí ovlivní, jako veliké, protože kvalita je důležitější než kvantita.

[78520]
Z článku Baal HaSulama  „Článek pro dokončení knihy Zohar“

Filed under: Egoismus, Prostředí | Add Comment →