Daily Archives: 21. 3. 2012

Láska k přátelům (2)

Dr. Michael Laitman

Vyjasním několik otázek souvisejících s pojmem „láska k přátelům„:

1. Čím je zdůvodněná nutnost přijít k lásce mezi přáteli?

2. Já si musím vybírat přátele – nebo oni mě?

3. Musí každý z přátel otevřeně projevovat své city, ve vztahu k ostatním členům skupiny, nebo stačí, aby k nim cítil lásku ve svém srdci, bez toho aby to ukazoval vnějším projevem, zůstal ve skromnosti, a nechlubil se svými výsledky?

Není pochyb o tom, že každý otevřeně projevuje lásku k přátelům, kteří se nachází uvnitř jeho srdce, protože otevřené projevovaní tohoto pocitu, může probudit srdce přátel ke stejnému pocitu vůči skupině. Výsledkem je, že city přátel se spojí do jednoho citu, který bude o hodně větší, než jejich matematický součet.

Takovým způsobem, každý z členů skupiny dostane silný pocit lásky k přátelům a pocítí nezbytnost šíření tohoto pocitu. Pokud členové skupiny neprojevují otevřeně své city, nejsou potom schopni pojmout společnou sílu a překonat svůj osobní egoizmus.

V takovém případě je moc těžké ocenit přítele pozitivně a každý si myslí, že právě on je spravedlivý, a že pouze on miluje své přátele, ale oni mu neplatí vzájemností. Vychází z toho, že člověk má příliš málo sil proto, aby dosáhnul lásky k příteli, zjevně projevil své city a neskrýval je.

Je nutné si stále připomínat cíl existence skupiny, v opačném případě egoizmus člověka způsobí zamlžení tohoto cíle, neboť se stále stará pouze o vlastní prospěch.

Člověk potřebuje skupinu proto, aby v sobě odhalil takovou vlastnost a myšlenku, ve které by se nacházel stále, a to je poskytovat potěšení přátelům, a nežádat na oplátku, aby skupina pomáhala naplňovat jeho egoistická přání. Vždyť pokud každý ze členu skupiny, spoléhá pouze na pomoc ostatních, právě taková skupina se zakládá na egoizmu a ten se pouze zvětšuje. Člověk potom vidí ve skupině pouze prostředek, pro naplnění svých egoistických tužeb.

Proto je nutné pamatovat si, že skupina se musí budovat na lásce k bližnímu. Každý z členů skupiny musí dávat do skupiny důležitost lásky k bližnímu a nenávist k vlastnímu egoizmu. Pokud člověk bude vidět, že jeho přítel se snaží potlačit svůj egoizmus, dodá mu to síly zápasit s vlastním egoizmem. Záměry všech přátel se spojí do jednoho celku. A pokud je v této skupině 10 lidí, každý z něj pak dostane síly všech deseti přátel, kteří potlačují svůj egoizmus a usilují v lásce k bližnímu.

A pokud členové skupiny v důsledku falešné skromnosti neprojevují navzájem své city, nezvětšují tím své city, a každý z nich postupně ztrácí přání jít cestou lásky k bližnímu a vrací se k lásce k sobě.

[72489] 

Na základě článku Rabaše „O lásce k přátelům“

Láska k přátelům

Dr. Michael LaitmanČlověk v tomto světě, je podoben člověku, který zabloudil v poli. V naší době se to podobá celému lidstvu, v soumraku se toulající v obrovském a prázdném poli života, bez orientačních bodů. 

Východ z tohoto krizového stavu, který je výsledkem našeho egoistického rozvoje, je v založení integrální společnosti, tj. v hledání lidí, kteří chápou, že ve svém rozvoji směřujeme do slepé uličky, a jediným řešením je – vybudování integrálních vztahů mezi lidmi.

V takovém případě, se toto divoké a prázdné pole promění v pole požehnané k životu, jelikož lidi v něm mají přání pracovat nad svým egoizmem, a docílit vlastnosti vzájemného odevzdání – podobnosti Přírodě. Jejich cesta se v takovém případě nazývá „Cesta odevzdání“.

A protože naše egoistická příroda se nachází v úplném protikladu s touto cestou, potom existuje pouze jeden způsob jak ji následovat – být ve skupině která ctí integrální zákony, rozvíjí „lásku k přátelům“, a kde je každý připraven pomoci svému příteli, postupovat právě touto cestou.

[72484]
Na základě článku Rabáše „O lásce k přátelům“

Připomínat si navzájem co je důležité

Dr. Michael LaitmanNenapravuji sebe, ale spíše své začlenění do ostatních. Neexistuje nic, co bych v sobě mohl napravit, kromě spojení s ostatními.

Kdo jsou ti “ostatní?” Tady bychom měli porozumět, že mé včerejší „já“ není „já“, kterým jsem dnes. Musím si ujasnit vztah mezi mnou a ostatními podle různých stavů, ve kterých se nacházím. Každý den člověk otočí nový list a nápravy probíhají vždy vzhledem k vzájemnému spojení mezi Parcufim.

Je řečeno, že láska mezi lidmi je zaměřena na lásku Stvořitele. Láska přátel je tou samou nádobou, tím sjetným postojem, ve kterém vyjadřuji své odevzdání Jemu. Vždyť Stvořitel je všeobecný zákon, hlavní atribut, který odhalím ve vzájemném spojení mezi námi všemi. 

Neexistuje nic víc kromě všeobecné nádoby. Ve svém postoji k přátelům, ve svém duchu, ve svém srdci, tvořím Stvořitele. Do té doby On vlastně neexistuje. 

Otázka: Ve skupině provádíme cvičení: Každý by měl myslet na každého starajíc se o každého ve svých myšlenkách. Připomínáme si to navzájem, abychom na to mysleli a přidáváme, „s pomocí Stvořitele.“  Přivede nás to ke skutečné lásce?

Odpověď: Ano, pokud máte na mysli, že vše může existouvat pouze s pomocí reformujícího světla, pak skutečně vytváříte nezbytné podmínky pro naplnění. 

Láska nezná hranic; šíří se do Ein Sof, (Nekonečna) a kupředu. Pokaždé ji definujeme jinak—když opustíme naše stávající přání a záměry. Stávající cvičení je efektivní proti zapomětlivosti: Přítel připomíná jinému příteli tři podmínky: mě, jeho a vyšší sílu, reformující světlo. Jinými slovy, reformující světlo nás přivádí zpět k sobě. Jakmile se Světlo usídlí ve spojení mezi námi a teď, když nás opět „stmeluje“, naplní nezbytné podmínky pro nápravu, aby mezi námi mohlo znovu přebývat. Tomu se říká Miczva (přikázání) v jazyce kabaly.
[68654]
Ze 3. části denní lekce kabaly 1/2/2012, Studium deseti sefirot

Co předchází našim záměrům

Dr. Michael Laitman

Můžeme mluvit o našem rozvoji a o sobě, stejně jako si představit pohled shora od pramene reality. Naši práci odhalujeme zespoda, zatímco její příčinu shora.

Jaký byl účel stvoření? Říká se, že taková je touha vyššího: vytvořit bytost tak dokonalou, jako je On. Proto ve všech našich akcích a záměrech, když zkoumáme co se s námi děje, bychom měli vždy pamatovat, že konečným cílem toho všeho je odhalit Stvořitele, odhalit přesně Jeho.

Cokoli cítím, myslím, rozmýšlím, nebo o co usiluji je správné, taková je cesta analýzy. Ale co na této cestě odhalím, vlastní já? Ne, odhalím svůj opak ke Stvořiteli. To znamená, že ve skutečnosti odhaluji Jej.

Víme z moudrosti kabaly, že ve světě nekonečna není nedostatek v ničem, pouze v poznání Dárce. Stvoření, zvané Malchut ze světa nekonečna, musí pochopit, pocítit, a dosáhnout Ho.

To je důvod, proč toto kolo stvoření je nutné: sestup do našeho světa a výstup zpět do Malchut Nekonečna, který musíme provést. Tato cesta zdola je určena výhradně pro účely vzestupu v dosažení Dárce.

Dosáhneme ho podle ekvivalence formy: čím více se Mu podobáme, tím více Ho chápeme a cítíme, a tím blíže se k němu přitahujeme. Konečný výsledek je ve své počáteční myšlence, a proto v první řadě musíme utvořit záměr, což je, čeho chci dosáhnout skrze všechny své činy? Co se stalo, stalo se, ale proč to potřebuji?

Avšak ještě předtím, než objasním záměr, potřebuji počáteční myšlenku prvotního původu tohoto záměru, protože myšlenka je odhalit Dárce, Stvořitele. To je náš cíl.

Odhaluji v sobě myšlenky, záměry, touhy a postoje, ale v podstatě, prostřednictvím těchto akcí Ho hledám. „Jak to mohu udělat? Co si myslím? Co chci? Jak komunikuji s někým nebo s něčím?“ Před každým takovým zkoumáním se připravuji na správný postoj: Všechno, co dělám má odhalit Stvořitele.

Potřebuji k tomu nějaké souvislosti:

• Kdokoli jsem, to On pro mě připravil
• Cokoli si myslím každou vteřinou, mi dává On;
• Cokoli se se mnou stane, teď během této analýzy, se děje podle jeho vůle;
• Jakkoli reaguji na to, co cítím, mi také dává On.
Je jen jedna myšlenka, jeden příkaz, který by měl být vždy můj: „Vše, co se děje se mnou přichází od Stvořitele“ První článek Shamati o tom hovoří: „Není nikdo jiný kromě Něj.“

Teď, když jsem objasnil své záměry, ať už z důvodu příjmu nebo z důvodu odevzdání, určitě přichází od Stvořitele. Avšak, co je pro mě důležité v této analýze je, že ho odhaluji, upřesňuji kdo je On.

Ze všech těchto zkoumání, se ve mně utváří mozaika skutečnosti. Moji přátelé, svět kolem mě, jeho události a okolnosti, všechno by se mělo sloučit do jednoho obrazu Stvořitele. Do té míry, do které se objeví uvnitř, samostatné kousky se dávají dohromady: všechny stvoření, celý tento svět, a všechny světy do jedné celistvé struktury, jejíž vnitřní forma se nazývá „Stvořitel.“ V plném rozsahu, tato struktura představuje Malchut světa Nekonečna nebo, jinými slovy, nádobu, touhu. Je to právě Jeho forma, Jeho struktura a interakce všech jeho částí: touhy, myšlenky a záměry, které mají formu Dárce.

Stvořitel sám, Azmuto, nemá formu. Nicméně, provádíme neustálé analýzy v sobě a postupně vytváříme formu Jemu podobnou. Výsledkem toho, může být odhalen. Stejným způsobem, k detekci vln, které jsou nám neznámé, budujeme zařízení, ve kterém mohou být duplikovány a reprodukovány. To nám umožňuje je objevit a studovat jejich povahu.

Vnitřní zkoumání nám pomáhá vytvořit „místo“ pro odhalení Stvořitele, jinak nám zůstane skryt. To je důvod, proč se říká, že Stvořitel chce přebývat v těch nižších, což znamená odhalit Se jim. To je důvod, proč stvořil svět nekonečna, a naše práce se skládá z Jeho odhalení skrze naše úsilí.

To znamená, že odhalení Stvořitele je výsledkem našeho vnitřního zkoumání. On se sám neodhalí – je zde třeba naše snaha a úsilí. Vynakládáme naše úsilí, chceme to a nechceme to, síly přijímaní a odevzdání se uvnitř nás sráží, a tím neustále připravujeme místo pro jeho odhalení.

Nakonec se toto místo stane dostatečně „tvárným“, že v něm můžeme detekovat malé „vlny“, Stvořitelovu formu v materiálu touhy. Čím více změkčíme náš materiál, tím více se v něm Stvořitel odhaluje. On sám je skrytý, nicméně materiál začne přebírat jeho podobu. Toto zahrnuje všechna naše vysvětlení: S jejich pomocí připravujeme naši touhu vzít na sebe Jeho otisk, Jeho zjevení.

Proto s každou naší akcí je nutné si uvědomit, že my, svět, a vše ostatní obecně existuje jen proto, abychom odhalili Stvořitele. Není to téma k diskusi, ale skutečnost sestupující od zdroje stvoření. Pokud bych položit základy pro jakékoli z mých akcí, myšlenek nebo záměrů s tímto faktem na mysli, kdybych měl tento směr, a pokud budu směřovat k odhalení Stvořitele, protože taková je Jeho touha, pak jsem zaměřen na nekonečno na tento cíl. A všechno co pak udělám, později jistě vstoupí do depozitáře úsilí, který musíme naplnit.

Vše ostatní se bude dít tak jako tak. Jen jedna věc záleží na nás: namířit veškeré naše úsilí k odhalení Stvořitele.

Později vyvstane následující otázka: Co toto odhalení představuje? Jak se dá realizovat? Jaké akce se ukáží jako nejúčinnější? Na kom to závisí: na mě, ostatních nebo naší interakci? Celkově vzato, jedná se o metodu, kterou pro nás popisují kabalisté a která vysvětluje, jak provádět činnosti nejvýhodnější pro odhalení Stvořitele.

Dnes celé lidstvo stojí na počátku tohoto odhalení. Vývoj dospěl k závěru, že svět si již uvědomil potenciál materialistického pokroku. Nemáme co hledat na jiných planetách a nic co bychom vytěžili ze země, vše jsme také zkusili i na jejím povrchu, a viděli jsme, že náš život je omezen a vede do slepé uličky.

Je to začátek Stvořitelova odhalení všem tvorům. Kvůli této překážce se lidé začnou ptát na otázku: „K čemu a proč žijeme? Co je smyslem života?“

Od teď se dozvídáme, že smyslem našeho života je odhalit Stvořitele, nebo přesněji řečeno, připravit se na jeho odhalení. Dosahujeme toho prostřednictvím sjednocení, a tím zjemňujeme naši touhu přijímat, tak aby se mohla stát altruistickou a začala přebírat různé druhy odevzdání. Koneckonců, Stvořitel je kvalita dávání, a pokud vytvoříme takové spojení mezi sebou navzájem, pomáháme Mu odhalit Jeho samotného mezi námi, připravujeme pro to půdu, materiál, který bude schopen převzít jeho vlastnosti, jeho obraz.

Proto vyvíjíme sami sebe v přesné ekvivalenci s jeho formou.
[71271]
Z kongresu Arava 23/2/12, lekce # 2