Člověk se nezajímá o to, jestli dostává nebo odevzdává, ale spíše o to, jaký z toho má pocit. Pokud se cítím dobře, jsem připraven přinést ti dárek každý den, každý okamžik. Hlavní věc je, že mi to přináší potěšení.

Není problém dát dárek, ale cítit v tom potěšení. Ve chvíli, kdy cítím, že mě odevzdání naplňuje, dám vám co chcete. Nemyslím na to, zda dát nebo nedat, ale na to, jak z toho mít potěšení.

Zde není mnoho prostoru pro filozofii, protože jsme pouze touha užívat si, a tak můžeme udělat cokoli, pokud nám to přináší naplnění. Otázkou je, jak konat bez přijímání jakéhokoli naplnění?

To je důvod, proč jsme dostali touhu naplnit se egoisticky, abychom nad ní vybudovali náš postoj k formě naplnění. Musím kontrolovat sám sebe: Jak si užívám? To znamená, že sám sebe vezmu pod krkem a teď se rozhodnu, jak bych si měl užívat: tímto způsobem nebo jiným. Do té doby se sám škrtím a nedovolím si něco získat.

Pak se stanu nezávislým. Jsem svobodný s ohledem na naplnění, a jsem schopen zastavit sám sebe od přijímání naplnění, nebo naopak, naplnit se. To mě činí podobným Stvořiteli, protože On je pánem jak touhy tak naplnění. I já se stanu pánem s kontrolou obojího.

Nechápeme, jak se můžeme sami uškrtit vlastníma rukama a jak svobodní jsme, když toho jednou dosáhneme! Je to tak vysoký status, že pouze v něm se názývám „Člověk“.

Do té doby ve mně existuje pouze automatický výpočet a nic víc než to. Je to jako chtít přestat kouřit, protože to je nezdravé. Vše záleží na tom, co je pro mě důležitější.
[72564]
Z 3. část denní lekce kabaly 11/3/2012, TES