Otázka: V 20. a 30. letech 20. století, slavný sovětský psycholog Vygotsky představil koncepci „zóny proximálního vývoje“, který mimo jiné hovoří o rozdílu mezi ideálním „já“ a skutečným „já“. Pokud je toto pásmo příliš velké, pak v určitém bodě kontaktu mezi oběma systémy se odpojí a člověk ztrácí kontakt s realitou. Podvody a lži se objeví, což je to, co se stalo v Rusku. Vidíte nějaké nebezpečí v tom faktu, že existuje velký rozdíl mezi ideálním obrazem integrální společnosti a skutečného stavu lidí?

Odpověď: Rozumíte tomu co je „přirozená nutnost“? Pokud v té době všechny tyto myšlenky byly v Rusku žádoucí, v našem současném stavu jsou naprosto nezbytné. Jestliže tehdy bylo možné vytvořit kapitalistickou společnost, a pro ty, žijící ve zbouraném, zbídačeném a skleslém Rusku, vypadal svobodný, prosperující západní svět jako ráj na zemi, dnes už to není ten případ. Dnes se před námi všemi zobrazuje jen jeden jediný obraz: buď absolutní zničení, nebo konstruktivní práce na zcela nové úrovni.

To je důvod, proč zdůrazňuji, že je nutné neustále podněcovat tento bod v člověku. Jiné řešení prostě neexistuje.

Stejně neexistují žádné jiné řešení současné evropské krize. Oni se neustále snaží vyhnout a odložit rozhodování až do příštích schůzí, slibují, že o tom budou přemýšlet. Ale samozřejmě, není o čem přemýšlet. Vše směřuje bůh ví kam, protože nikdo nemůže vykalkulovat a předvídat negativní důsledky tohoto nikdy nekončícího příběhu a následné nucené destrukce.

Neexistuje žádný jiný způsob. To za prvé.

Za druhé, rozpor. Myslím, že tady se musíme angažovat v seriózní práci, a co je nejdůležitější, postupně rozvíjet společnost. Máme jen jeden mechanismus působení na člověka: okolní prostředí. Pouze okolní prostředí, neexistuje jiná možnost. Psychologové, sociologové, to vše je dobré, ale bez vlivu okolní společnosti na člověka se nezmění, nebude od nich dostávat cíl, který bude žít uvnitř.

Pokud mi o tom všem řekne nějaký odborník, vyslyším ho nebo ji, na chvíli se budu bát, budu překvapený, prodchnutý tím konceptem, budu připraven ho vykonat, jednat a usilovat o něco tady a teď. Slibovat sám sobě. Ale potom, bez společnosti, bez okolní a zavazující síly to nikdy ve skutečnosti neudělám.

Požaduji společnost, která bude prosazovat tuto ideu a hnutí, které by mě zavazovalo k jeho implementaci se započtením mých osobních kvalit, jako je závist, žárlivost, touha povýšit, realizovat se a též pocit hanby: Kdo jsem v porovnání s nimi, jak vypadám v očích svých dětí a blízkých. Zde je třeba využít všechny dostupné zdroje, které jsou nám k dispozici (a všechny jsou egoistické, protože existují kolem egoismu), s cílem přimět člověka, aby postupně pronikl do tohoto vědomého uznání nutnosti nedílného sjednocení s ostatními.

Odborníci, psychologové by měli být průkopníci a za nimi, sociální zeď, hromadné sdělovací prostředky.
[67228]
Z diskuse o integrální výchově  # 6 14/12/2011